Na ten májový den nikdy nezapomenu, píše nám čtenářka Zuzana. Byl první máj, byl lásky čas, a mně se stalo něco hrozného!

Bylo mi tehdy devatenáct let, dnes je mi už dvacet dva, a stále jsem se z toho nevzpamatovala. Kamil byl největší láskou mého života, možná to zní komicky, protože jsme byli velmi mladí, ale já si přesto myslím, že tak zamilovaná už nikdy nebudu, že už to jakživa nebudu umět.

Kamil byl o čtyři roky starší, chodil už na vysokou, já právě maturovala. Onoho prvního máje mi scházelo do maturity asi čtrnáct dní, ale myslela jsem stejně jen na to, jak se s Kamilem vezmeme a budeme si báječně žít. Tedy ne že bych se neučila, ale žila jsem jaksi na růžovém obláčku.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Čarodějná noc plná lásky. A pak - krach!

RADY ČARODĚJKY: Jak okouzlit muže, kterého milujete

VÁŠ PŘÍBĚH: Sex v autě. Dodnes toho lituji

Vzpomínám si na to nádherné ráno. Na náves přijely houpačky a kolotoče, byla mlha, ale teplo a liduprázdno, všichni vyspávali po čarodějnicích, a tak jsme pustou alejí podél řeky kráčeli jen my dva, Kamil a já. Vedl si mne k plané třešni, pod kterou mne políbil a poprvé v životě otevřeně prohlásil, že se mnou chce žít.

Byla to snad až posvátná chvíle, ozval se jako zázrakem kostelní zvon, dívala jsem se na řeku a říkala jsem si, takhle asi vypadá to největší štěstí, které může člověka potkat. Závěr toho okamžiku byl prozaický, šla jsem se domů učit. Ovšem s tím, že se večer sejdeme u místního kulturáku, kde se konala májová zábava.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Ten den pro mě radosti života skončily, naštěstí jsem to nevěděla a užila jsem si ho. I když dost divně, opakovala jsem si otázky z angličtiny, ale byla jsem nádherně zasněná. Dodnes nechápu, jak jsem vůbec při tom všem dokázala odmaturovat.

Večer jsme se s Kamilem sešli před rozsvíceným kulturním domem. Už na začátku byl posilněný alkoholem, ale tomu jsem se jen zasmála, to se prostě člověku občas stane. Seděli jsme u velikého stolu ve skupině kamarádů, známe tady kdekoho, já se tu narodila a Kamil sem odjakživa jezdil za prarodiči.

Teď už pil hodně a mně to začalo dělat starosti. Protože ze zásady netancuje, chodili pro mě tancovat kamarádi. Viděla jsem mu na obličeji, že má vztek, asi žárlil. A pak najednou zmizel, jeho místo bylo prázdné, a co horšího, zároveň osiřela i židle Majdy, jedné takové místní blondýny.

Dobře jsem ji znala, byla to proslulá lovkyně, nezastavila se před ničím. V té chvíli jsem se cítila opravdu mizerně. Snažila jsem se sama sobě namlouvat, že dělám zbytečnou paniku. Muzikanti vyhlásili přestávku, všichni, kdo tancovali, se vrátili ke stolům, a tak ta dvě prázdná místa vysloveně bila do očí. Měla jsem pocit, že je zaregistrovali i ostatní a divně po mně pokukují.

A tak jsem vstala a vyšla ven, i když jsem věděla, že si jdu pro ortel. Ostatně byli pryč už dobrou hodinu, a tak jsem se jen těžko mohla domnívat, že by si venku četli pohádky o včelích medvídcích. Když jsem šla po cestě od kulturního domu, kterou lemovaly řídké stromy a špatně osvěcovaly lampy posazené daleko od sebe, zdálky jsem uviděla dvojici, jak se na cestě vášnivě líbá a loučí.

Blondýna měla (jak jsem zaznamenala, když jsem přišla blíž) světlý svetřík docela zelený od trávy. Víc jsem vědět nepotřebovala. Nejhorší den mého života byl tady a bylo třeba jej nějak přežít, stejně jako všechny ostatní dny, co byly přede mnou. Kamil prosil snad stokrát, abych na všechno zapomněla, že to nebylo, jak to vypadalo, že už se nikdy nic takového nestane... ale já jsem mu opustit nedokázala a myslím, že ani nedokážu. Tu májovou nevěru jakživa nevymažu z paměti.

Redakčně upraveno