S nevšedním příběhem se svěřila naše čtenářka Dana. Z toho, jak se vyvinula situace, má sama podivný pocit...

S Martinem jsme se brali před třemi lety. Děti jsme neplánovali ani tehdy, ani teď, zatím u sebe nepociťuji žádné mateřské šílenství, a protože je mi už dvaatřicet, možná se ani nedostaví, nevím. Ani Martin není dětmi právě posedlý.

Snad je to všechno i tím, jak jsme akční, že máme bezpočet zájmů, koníčků, aktivit. Dítě by překáželo. Zní to tvrdě, ale proč si něco namlouvat? S obelháváním vlastní osoby jsem už skončila. Už nikdy víc. Když jsem si lhala naposledy, velmi jsem se trápila a bylo to zbytečné.

Když jsem si Martina brala, znala jsem bezpočet jeho přátel, nikoli však toho nejlepšího, protože ten byl delší dobu pracovně v cizině. Věděla jsem jen, že se jmenuje Marek, je svobodný (snad až příliš, podle veselých narážek z úst mého manžela) a hned tak se z Anglie nevrátí.

Vrátil se, když jsme s Martinem slavili dva roky trvání našeho manželství, a okamžitě zamířil za Martinem. Jejich přátelství bylo doopravdy neobyčejně pevné, znali se odmala, vyrůstali v nádherné vesničce u řeky, chodili do téže základky, na gympl i na vysokou. Tíhli k sobě jako dvojčata, a nerozdělil je ani Markův několikaletý pobyt v zahraničí.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Je mi 53 a chodím se studentem

10 kouzelných vět – a udělá pro vás VŠECHNO

VÁŠ PŘÍBĚH: Sex za odměnu manžela ničí

Když jsem manželova nejlepšího kamaráda poprvé uviděla, málem to se mnou seklo. Řekla jsem si: Panebože, proč jsme se nepotkali dřív, daleko dřív? Přitom můj vztah s Martinem byl absolutně bez mráčku, ale... Přišla láska na první pohled.

Zazvonil. Neznali jsme se a Martin ještě nebyl doma, zírali jsme na sebe, jako kdyby ani jeden z nás nikdy neviděl příslušníka druhého pohlaví. Od toho dne jsem napůl nemocná. Přeskočila jiskra a málem nás oba sežehla. Jakmile jsem dokázala promluvit, pozvala jsem ho dál a nabídla mu něco k pití.

Vzápětí přiběhl domů Martin, pili a klábosili do rána. Raději jsem šla brzy spát s tím, že to třeba do rána přejde. To jsem se tedy zatraceně spletla. Ale byla jsem vdaná a manžela jsem měla ráda, to poslední, co jsem chtěla, bylo zranit ho. Proto jsem chtěla vyhnat si ten nesmysl z hlavy. Především: nevídat toho druhého!

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Nějakou dobu se to dařilo, ale naivka Martin ho občas přivedl domů, jindy přinesl namísto dvou lístků do divadla tři, při jiné příležitosti jsem s překvapením zjistila, že se najednou v jedné ze zatáček přidal k našemu cyklistickému výletu... Martin si hrál s ohněm a netušil to. Po půl roce takového hazardování k požáru opravdu došlo. 

A to velmi jednoduše. Zazvonil Marek, byl sám a nezdržoval se formalitami jako jsou květiny, víno či slova. Popadl mne a odnesl do ložnice. Obdivuji jeho sebevědomí, on prostě věděl, že neřeknu ani slovo, že se nebudu bránit - a přesně to se stalo. Jen mě tiše ubezpečil, že Martin dnes zůstane dlouho v práci. Takhle to všechno začalo.

Zmínila jsem se, že tohle se Martin prostě nesmí za žádnou cenu dovědět, Marek jen lehce pokrčil rameny. Vyděsilo mě to, ale raději jsem vzpomínku na to rychle potlačila. Jenomže Marek to Martinovi řekl! Po několika měsících našeho intenzivního mileneckého vztahu to Martinovi přiznal v jakémsi baru na služební cestě. Tvrdil, že ho k tomu přiměla směs opilosti, sebelítosti a upřímnosti.

A jak se zachoval můj muž? Několik dnů jsme měli tichou domácnost, pak na mě začal normálně mluvit. Bála jsem se, že se v tom baru poprali, že Martin bude chtít změnit zaměstnání, aby už nemusel Marka nikdy vidět - ale nic z toho se nestalo. Oni dva jsou dál přátelé, pracují spolu, chodí spolu na pivo, na golf, na fotbal.

Jenže ani můj a Markův románek neskončil. I když jsem na něho řvala jako lev, jak něco takového mohl udělat. Jenomže... lásce neporučíš. A tak žijeme v tak trochu děsivém trojúhelníku, kde všichni víme všechno. Máme tichou dohodu a já vlastně v duchu vyčítám manželovi, jak na něco takového mohl přistoupit... Trápím se čím dál víc.