Čtenářka Marie žije s přehnaně čistotným mužem. Je to takový horor, že zvažuje rozvod.

Již před svatbou se mi budoucí manžel jevil jako nesmírně pořádkumilovný, ale tehdy jsem z toho - já bláhová - měla vcelku radost. Když jsem si vzpomněla například na permanentní nepořádek, který dělal v našem společném pokojíčku můj bratr, případně na nepořádek na koleji či na bohémského expřítele a garsonku, kterou jsem s ním rok sdílela, říkala jsem si, že není špatné chodit s chlapem, jenž dbá na pořádek.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Povodeň nám vzala dům, ale něco přinesla

VÁŠ PŘÍBĚH: Rozbila jsem si manželství, teď brečím

Asi to doopravdy není špatné. Ale jen v případě, kdy čistotnost a pořádkumilovnost neznamenají jen krycí název pro šílenství. Když jsme se vzali a začali spolu bydlet, na povrch zvolna vyplouvaly velice divné skutečnosti. Sprchoval se čtyřikrát až pětkrát denně.

Většina lidí by na to snad ani neměla čas, on si ho udělal. Dobrá, proč ne. Bohužel usiloval o to, abych já dělala totéž. Vzhledem k tomu, že se přikláním k názoru, že dát si sprchu jedenkrát denně bohatě stačí, snad s výjimkou horkých letních dnů, považoval mě za špindíru, na což si stěžoval blízkým příbuzným. Zejména své matce, která byla svým založením dosti podobný podivín. Ukázalo se, že syna, když byl malý, trestala tím způsobem, že mu chodila po pokojíčku ve venkovní obuvi - čímž jej doháněla k záchvatům hrůzy a děsu.

Je to ještě pořádkumilovnost, nebo už šílenství? (Foto: profimedia.cz)

Podobně jako v její kuchyni, také v naší panoval naprostý zákaz škrabání brambor a čištění zeleniny, hub či masa - vše se muselo provádět venku na zahrádce. Což v létě samozřejmě lze, ale před Vánoci se to mění v neřešitelný problém.

Z úklidových prací se stala jedna velká nikdy nekončící činnost. Manžel nedělal nic, pouze rozkazoval. Na mně bylo, abych denně vytírala, utírala prach, luxovala, myla koupelnu a WC. Upozorňuji, že mám velmi náročné zaměstnání. Každý den po příchodu z práce (přicházím až pozdě odpoledne) je nepopsatelně vyčerpávající ještě vytírat celý dům, mýt koupelnu, luxovat a vařit výživná jídla samozřejmě s tím, že veškeré čištění se musí odehrávat venku.

Po narození dcery se vše zhoršilo. Manžel se o ni postarat neuměl a ani se o to nesnažil, ale tím přísněji sledoval, jak se o dítě, a zejména jeho hygienu, starám já. V prvé řadě zakázal, aby dceru hlídala moje matka. Jako důvod uvedl, že nemá doma správně uklizeno. Později se mi podařilo uprosit jej, aby má matka mohla tedy chodit hlídat malou k nám domů. Dcera jeho "péčí" též trpí. Nesmí si koupit zmrzlinu, nesmí si hrát na písku. Nesmíme v jejím pokojíčku větrat, zakazuje jí kamarádky, připadají mu málo čistotné.

Někdy chodí ze zaměstnání dříve a vykonává nečekané kontroly. Minule mě našel, jak v kuchyni čistím houby. A babička houpala malou na zahradě na houpačce. Následovala taková scéna, že sousedi zpozorněli. Čistit houby v kuchyni přece zakázal a houpačka nebyla správně vydrhnutá. Zkoušela jsem si s ním promluvit, navrhla jsem mu návštěvu psychologa (i když je naprosto jasné, že by potřeboval spíše psychiatra), ale zjevně vůbec nechápal, proč mu to říkám. Domnívá se, že je naprosto v pořádku, a psychologické či psychiatrické vyšetření potřebují všichni v jeho okolí, neboť jsou nečistotní a nepořádní.

Mám strach, aby nepoznamenal psychiku naší dcery. Mou už poznamenal, bojím se, že skončím v blázinci. Zvažuji rozvod. Už jsem se o tom před ním jednou zmínila, ale křičel, že v takovém případě se postará, aby získal dceru do své péče - přece ji nenechá ve spárech takové šmudly, jako jsem já.

Tento příběh nám zaslala čtenářka Marie. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.