Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Lucie na svůj porod nikdy nezapomene. Zde je její příběh...

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj nezapomenutelný porod

aktualizováno 29.05.2011, 08:45 | 29.05.2011, 00:01 | doma.cz/em

Lucie na svůj porod nikdy nezapomene. Zde je její příběh...

Na miminko jsme se s manželem opravdu moc těšili, a to nadšení a těšení se stupňovalo každým dnem. A vzrostlo ještě od té doby, kdy jsem začala přenášet.

 

Telefon vyzváněl každý den a já dost otrávená pořád vysvětlovala, že stále držím pohromadě. Můj gynekolog ale říkal: "Těhotná nebudete navěky.“ A taky jsem nebyla.

 

Najednou to přišlo
 

V sobotu ráno na mě přišly bolesti a kolem páté hodiny po koupeli se najednou dost zrychlily. Tak jsme se nachystali a vyrazili do porodnice. Dorazili jsme kolem osmé hodiny a při prohlídce mi porodní asistentka oznámila, že jsem otevřená na čtyři centimetry.

 

Tento příběh nám poskytla Lucie. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu redakce@doma.cz.

 

Miminko ještě dnes
 

Manžel mě pohladil po vlasech a s nadšením v očích prohlásil: "Tak vidíš, miláčku, miminko už bude zítra na světě.“ Na to krásně zareagovala porodní asistentka: "No tatínku, miminko bude na světě určitě ještě dnes, nejpozději do dvou hodin.“ Což byl pro nás celkem šok.

 

Nevěděla jsem, co s tělem
 

Přesunuli nás na porodní pokoj a čekalo se. Manžel byl po celou dobu se mnou. Byl mi velkou oporou a díky němu se dalo vše celkem v pohodě zvládat. Pravidelně mě chodila kontrolovat porodní asistentka. Později jsem dostala tabletky na zesílení kontrakcí, a to už jsem opravdu nevěděla, co s tělem dělat. Zda ležet, sedět, či poskakovat na míči.

 

 

A miminko klesalo
 

Pak mě porodní asistentka "vyšoupla" z postele a čtvrt hodiny jsem stála a pomáhala miminku dolů. Povzbudila mě a začala si s námi povídat, což trochu odvedlo pozornost od mého obrovského nutkání tlačit. Ptala se nás, co čekáme, tak jsme se svěřili, že jsme si to nechali jako překvapení. Byla z toho nadšená, protože už dlouho nezažila, aby si pár nenechal pohlaví miminka prozradit. Všichni, kromě manžela, jsme ale předpokládali, že čekáme chlapečka.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Dámy, klid. Chlap nevnímá, že nemáte umyté vlasy!

VÁŠ PŘÍBĚH: Všechny své problémy řeším jídlem

 

To nejhorší  mělo teprve přijít
 

"Tak jdeme na kozu,“ to pro mě byla slova utišující bolest, i když ta pravá fuška mě teprve čekala. Nějakým zázrakem jsem se dostala na kozu a vysvětlili mi tlačení. Moc mi to nešlo, a tak mi začala pomáhat druhá porodní asistentka. První porodní asistentka mě povzbuzovala: "Jste šikulka, a teď pořádně zatlačte!“ Dělala jsem, co jsem mohla, ale miminku se nechtělo.

 

Už vidím hlavičku
 

Asistentka mi začala tlačit na bříško, aby miminku pomohla, a také já začala pořádně tlačit. Manžel mě už silně povzbuzoval: "Luci, už musíš, už vidím hlavičku!“ Pak jsem jen slyšela: Už netlačte, a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a hlavně zaslechla ten nejkrásnější hlásek na světě.

 

Nemohla jsem uvěřit
 

"Máte holčičku,“ řekla asistentka, manžel začal brečet a položili mi Natálku na bříško. Pootevřenýma očkama na mě koukla a zase se rozkřičela. A já ji hladila a plakala a nemohla uvěřit, že už je miminko na světě a že je to HOLČIČKA. Dlouho mi ji nechali na bříšku a já se na ni nemohla vynadívat, pak ji šla sestřička umýt, zvážit a změřit.

 

Už jsem mezi vámi
 

Pak mě přišel doktor zašít. U toho jsem si celkem zakňučela, ale sedl si vedle mě manžel, v náručí měl Natálku a říkal: "Já věřím, že to bolí, ale nemysli na to a dívej se na to naše sluníčko.“

 


Hned jsme pak pochopitelně rozeslali sms: Tak už jsem mezi vámi, vážím 3,20 kg a měřím 50 cm, jsme s maminkou v pořádku a moc vás zdravíme, jo a taťka měl pravdu, a tak mi vybral jméno, jmenuji se Natálie, a obtelefonovali jsme rodiče a vyslechli si několik uplakaných telefonátů.

 

Bylo to nádherné
 

Porod jako takový jsem měla opravdu pohodový a na prvorodičku relativně rychlý. Je to pro mě ten nejkrásnější a největší zážitek na světě. Není dne abych si nevzpomněla, jak nádherné to bylo, když na mě poprvé vykřikla a já ji uviděla.

 

ZDROJ: babyweb.cz

Tereza Mirovičová

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj splněný africký sen »

Terezu to v kanceláři nebavilo. A tak se stala zpívající ředitelkou. V Africe. ... více»

SEDM DŮVODŮ, proč ženy přitahují "špatní hoši" »

Potvrzeno: ženy se už po staletí zamilovávají do nevhodných mužů. Lidově řečeno: do hulvátů a hochštaplerů. Proč tomu tak je? ... více»

Víte, co ve snu NIKDY nemůžete prožít? »

Magazín televize Nova Víkend přinesl reportáž o snech. Podívejte se na VIDEO. Příjemných snů je daleko méně než děsivých, bohužel. ... více»

21 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Monča 10:21 03.06.2011
Tak teď mi ukápla slzička. Zhruba za 7 týdnů čekáme miminko a taky se už moc těšíme a když jsem si představila, že už nebude dlouho trvat a ten malý uzlíček bude mezi námi a já ho uvidím, tak mě přepadla velká snůška emocí.
Moc hezky napsaný příběh. Přeji vám všem hodně zdravíčka a lásky!
lucka 11:31 01.06.2011
To si nepřej, já sem si to taky dřív říkala, taky když jdu na gyndu tak mám z toho bobky, ale potom co sem viděla ty holky po císaři, které tam semnou leželi, tak sem byla fakt vděčná, že sem to zvládla normálně. Navíc jak mně to popisovali, vůbec není o co stát. Ono je to šílená nepopsatelná bolest, ale v tu chvíli ji vnímáš trochu jinak a zotavíš se daleko rychlej než po císaři. Aspoň dle mého názoru. Navíc tam s tebou může být partner, což u císaře většinou nejde. A to taky dost pomůže. Jednou bych chtěla ještě jedno mimčo, moc se mně do toho sice nebude chtít, když už vím co mě čeká, ale i přesto doufám, že to bude opět přirozenou cestou. Ono to člověk nějak přežije a pak je rád, že to má za sebou:-)
Anna 08:05 01.06.2011
Já ještě porod nezažila, při všech těch zkušenostech mých kamarádek a to vesměs negativních to ani zažít nechci, bohužel mám třicítku na krku a biologické hodiny tikají. Kéž bych si mohla vybrat a jít císařem, nedovedu si představit, že bych v bolestech několik hodin tlačila, omdlívám i při gynekologické prohlídce, stačí mi pohled na všechny ty nástroje no fuj:( Operace se přežít dá. Jinak ale moc hezký článek, kéž by to šlo tak hladce všem ženám.
lucka 12:19 31.05.2011
No jo, tak už to chodí, někdo trpí 12 hodin, jiný jen třeba 2 :-) Já sem byla bohužel ten první případ a nezažila sem ani ten pocit, kdy vám dají miminko na břicho. Malý se narodil o 5 týdnů dřív a vážil jen 2kg, takže ho hned odnesli do inkubátoru a já ho mohla vidět až na druhý den. Ale i tak to byl pro nás s manželem nádherný zážitek. Dnes je tomu už 9měsíců a malý vše dohnal :-) Vám přeju hodně štěstí a ať vám dcera dělá jen a jen radost a hlavně ať je zdravá :-)
Veronika 08:56 31.05.2011
Moc hezké,já mám dva porody za sebou,ale ani jeden přirozeně,bohužel jsem nemohla zažít ten nádherný pocit....Ale mám dvě krásné zdravé děti a dnes je to přesně 8 let,co se mi narodila Klárka...
evka 07:24 30.05.2011
Opravdu krasne napsane ikdyz moje dva porody byly desne a plne hruzy,stejne tak jak psala mh.at vam malicka dela jen radost.
mh 21:31 29.05.2011
Opravdu krásné...a záviděníhodné. Já dodnes zatlačuji slzu při vzpomínkách na mé dva porody plné hrůz a obav o život. Já rozhodně personálu děkovat nemohu...
Danka 18:51 29.05.2011
Rozbrečelo mě to, opravdu krásné :)
Eva 18:46 29.05.2011
Moc krásně napsané.
Yveta 18:02 29.05.2011
Zatlačuji lehce slzu - krásně popsaný ten nejkrásnější okamžik v životě ženy. Za dvacet minut to bude třicet let, co jsem porodila svého prvního synka :-)