Dvacetiletá Veronika jela jednou domů autobusem s velice přitažlivým, asi čtyřicetiletým řidičem. Co bylo dál?

Vše začalo jednoho krásného odpoledne. Slunce krásně svítilo a já jela domů z práce. Neměla jsem řidičský průkaz, tak jsem jela autobusem. Bylo mi dvacet let, jemu mohlo být něco přes čtyřicet. Na hlavě neměl ani vlásek… I tak byl tento řidič velice, velice přitažlivý. Bylo na něm něco, co mě velice zajímalo. Zpočátku jsem se o něho zajímala jako o člověka, nikoli jako o muže.

Luboš, tak se jmenovat, byl velice zajímavý pán. Dobře se s ním povídalo, dokázal mě rozesmát, kdykoli jsem ho jen spatřila. Jeho velice pozitivní přístup se mi líbil. Těšila jsem se na každou chviličku strávenou s ním.

Jednou, to nebyl den zrovna vlídný (na silnici byly téměř sněhové závěje), mi nabídl, abych s ním jela na konečnou, že tam má dvě hodiny čas. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, co má za lubem, mám-li to přijmout. A tak jsem raději, asi ze strachu, co se bude dít, nabídku odmítla.

(Foto: profimedia.cz)

Ovšem měla jsem radost z toho, že mi to nabídl. Kdybych to byla tenkrát přijala, vše by bylo jinak. To jsem si říkala asi o půl roků později. Jednou jsem mu to však zničehonic nabídla já. Byl velice překvapen, ale příjemně. Nevěděla jsem přesně, co se bude dít, jak to bude probíhat, ale věřila jsem, že to je správné rozhodnutí…

A kupodivu, nic se nestalo. Povídali jsme si a povídali a povídali. Opět se mu podařilo mě několikrát rozesmát a také já jeho jsem rozesmála. Stále víc a víc jsem do něj začínala být blázen, začínala jsem věřit, že je to ten pravý.

ČTĚTE TAKÉ:

BLOG Z MATEŘSKÉ: Mám tě ráda

VÁŠ PŘÍBĚH: Skoč ze skály, říkal mi manžel

Trávili jsme spolu stále víc a více času, až jsem si začala přát, aby se konečně o něco pokusil…Marně! Začala jsem nosit krátké sukně, větší výstřihy, začala jsem se líčit. Nic. Vůbec nic nepomohlo, vypadalo to, jako by neměl vůbec zájem, jako kdyby mě bral spíše jako dceru než možnou partnerku.

Člověk by se mu ani nedivil, vzhledem k věkovému rozdílu. Jenomže já chtěla více, chtěla jsem ho držet za ruku, dívat se mu do očí, líbat ho… Hladit ho po celém těle a nechat se od něj hladit, milovat se s ním. A čím více mě takto napínal, tím více jsem po tom toužila. A on, řekla bych, si to uvědomoval.

Nakonec jsem změnila zaměstnání, a tak jsem s ním téměř nebyla v kontaktu. Když on měl ranní, já měla odpolední a naopak. Bylo to šílené, vídávala jsem ho na konečné tak jednou, dvakrát za dva týdny. I tak jsem na něj stále myslela. Vždy jsem ho jen tak překvapila a on neskrýval nadšení, i když byl sebevíce unavený.

(Foto: profimedia.cz)

Vždy jsem měla chuť se na něj vrhnout, aby věděl, jak velice ho mám ráda, ale pokaždé mě přepadl pocit strachu a také zodpovědnosti. Byl ženatý a měl dvě děti, starší nežli já. Jak by to asi probíhalo? To se mi honilo stále hlavou. Opět byl krásný letní den. Byla jsem poměrně unavená z práce, zase jsem dělala přes čas, ale ani to mi nezabránilo vydat se vlakem za mužem, který se usídlil v mém srdci.

Těsně před setkáním s ním jsem se převlékla do krásných černých minišatů, ve kterých vypadám dle ostatních velice sexy. Namalovala jsem se a učesala. A s úsměvem jsem se vydala ke stojícímu autobusu. Vyzvala jsem jej k procházce. Souhlasil. Po chvilce chůze se rázem zastavil. Podíval se mi do očí.

Byla jsem nervózní, ale při pohledu do těch jeho kaštanových očí jsem se rázem uklidnila. Nemohla jsem jinak, políbila jsem jej. Pak už to šlo velice, velice rychle. Jediné, na co si vzpomínám, je ten pocit bezpečí, které jsem cítila v jeho náruči. O dva měsíce později mi řekl, že je konec. Prý mi nemůže dát to, co potřebuji. Prý je pro mě starý.

Zpočátku jsem tomu nechtěla věřit. Milovala jsem jej a tohle pro mě byla obrovská rána. A to jsem mu právě chtěla říci, že s ním čekám dítě. Ale ať si dělá co chce, já ho nepotřebuji! Ať se jde vycpat!

Bylo to velice těžké, žít bez něj. Zvyknout si na to nešlo. A měsíce ubíhaly a ubíhaly. Dověděla jsem se, že se mi narodí dvojčatka. Náhodou jsme se potkali. Když jsem mu řekla, že jsem s ním otěhotněla, nevěděl, co říci. Nyní žijeme spolu a máme dvě krásné holčičky, Aničku a Kačenku. I když se na nás většina lidí dívá skrz prsty, jsme spolu opravdu šťastní a snad to tak i zůstane.