Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Byl první den nového roku. Malá vrstva ledu v táhlé zatáčce způsobila, že naše stará škodovka sjela ze silnice a převrátila se na střechu!

VÁŠ PŘÍBĚH: Naše životy změnila dopravní nehoda

aktualizováno 03.07.2011, 09:19 | 03.07.2011, 00:01 | doma.cz/em

Byl první den nového roku. Malá vrstva ledu v táhlé zatáčce způsobila, že naše stará škodovka sjela ze silnice a převrátila se na střechu!

Říkává se, že nejbližší pomocnou ruku člověk najde na konci svého ramene. Naštěstí stále existují lidé, kteří se neohlížejí na své pohodlí a starají se o ostatní.

 

Psát v letních měsících o zimní příhodě je možná trochu podivné, ale snad vám v tom horku alespoň proběhne mráz po zádech a trochu se ochladíte. Snad vás nezklame ani to, že není o lásce, sexu nebo nevěře, ale jen o obyčejné pomoci. Nebo neobyčejné? Asi budete muset posoudit sami.

 

Konec roku byl teplý, v noci se však ochladilo

 

Před nehodou, která se nám stala, bych přísahala, že při problémech na silnici vám zastaví každý řidič. Vždyť nějaká nepříjemnost se může stát každému z nás. Ať motoristovi, jezdci na motorce, čtyřkolce nebo chodci. I v autoškole se při školení mluví o povinnosti zastavit a pomoci. Většinou lidé pomohou, pokud jsou sami účastníci nehody. Ale zastaví při havárii? To už tak časté nebývá.

 

Naše nešťastná nehoda přišla v nejméně vhodný okamžik. Stala se na Nový rok, 1. ledna dopoledne, kdy většina lidí vyspává po oslavách Silvestra. Konec roku byl teplý, v noci se výrazně ochladilo a na promrzlou zem se snesl déšť se sněhem. Teplejší ranní slunce velké kusy silnice osušilo, ale za násep železniční trati, kterou jsme podjížděli, se nedostalo. Malá vrstva ledu v táhlé zatáčce stačila na to, aby naše stará škodovka sjela mimo silnici, zabořila se čumákem do hrubé oranice a převrátila se na střechu.

 

Tento příběh nám napsala čtenářka Zuzana. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

 

Rychlost jízdy naštěstí nebyla moc vysoká, nikdo z nás se nezranil. I proto, že jsme byli v autě připoutaní. Vylézt do oranice, která byla částečně promrzlá a částečně blátivá, trvalo věčnost. Děti brečely, manžel nadával a pak odešel do blízké vesnice pro pomoc. Měla jsem zůstat u auta, aby nás později našel a aby nikdo nic neukradl. Teplota byla kolem nuly a znovu klesala, v silnějším větru jsme za chvíli byli pěkně promrzlí.

 

Konečně zachránce!

 

Kolem nás přejelo za hodinu asi šest nebo sedm aut, mávala jsem na ně, ale nikdo nezastavil. Pak jsem to vzdala, sedla si na bobek k autu, trochu do závětří, a odpočítávala další minuty do návratu svého muže. Za chvíli jelo kolem další auto. Překvapivě zastavilo, vystoupil z něj chlapík kolem třicítky a zařval na mne, co tam dělám. Volala jsem, že jsme měli nehodu a že čekám s dětmi. Nechal své auto s blikačkami na silnici a seběhl k nám. Zeptal se, zda jsme v pořádku, já přikývla a vysvětlovala celou situaci.

 

 

Rozhodl, že u auta nemůžu zůstat, protože nikdo neodpojil baterii a v nejhorším případě může bouchnout. Popadl děti i mne a vytlačil nás ke svému vozu. Pak se vyptával. Odkud jsme, kam jsme chtěli jet, jestli se máme kam vrátit, protože v té zimě děti nastydnou. Najednou jsem si uvědomila, že jsem se po celou dobu po nehodě chovala hrozně divně. Nelogicky. Prostě jsem byla v nějakém šoku nebo útlumu. Samozřejmě jsem se mohla vrátit domů, předat děti kamarádce, která by všechno pochopila a pohlídala je. Pak se vrátit k autu a počkat na muže. A jestli ho někdo vykrade? Co na tom, vždyť zdraví je přednější!

 

ČTĚTE TAKÉ:

PŘÍBĚH LÉTA: Nejkrásnější léto mého života

PŘÍBĚH LĚTA: Seznámil nás teplý Kája

 

Nechala jsem se odvézt zpátky k našemu paneláku, odvedla děti, vzala si deku, abych přečkala další čekání venku. Vrátila jsem se do auta toho našeho zachránce a mohli jsme jet. Dovezl mne zpátky na místo a odmítl odjet. Prý bude v jeho autě určitě tepleji než venku na větru. Počká se mnou na muže a pak se můžeme domluvit, jestli mne odveze zpátky za dětmi, nebo kam budu potřebovat. Nechtěla jsem ho zdržovat, ale nedal si říct.

 

Manžel se divil, kde jsou děti

 

Počkal se mnou asi další hodinu. Pak přijel manžel s nějakým traktorem, který nás měl vytáhnout z pole, a krátce po něm jeho kamarád, co měl pomoci s otočením auta i s další opravou. Manžel se divil, kde jsou děti. Všechno jsem mu vysvětlila. Tehdy se divil podruhé. Nečekal, že se najde někdo, kdo pomůže.

 

Tomu neznámému jsme se chtěli nějak odvděčit. Dát mu peníze na benzín, nějak mu nahradit čas, který s námi strávil. Nechtěl o tom ani slyšet. Popřál nám všechno nejlepší do nového roku a přál nám, aby ty další dny byly lepší než ten úplně první. Ten skutečně za moc nestál.

 

Už jsem ho nikdy neviděla...

 

Já mu stačila jen poděkovat a dala jsem mu pusu. Za to, že tam byl. Že věděl, co máme dělat, jak se máme chovat a připomenul mi, že děti a zdraví jsou nad všechny majetky, o které se v tu chvíli vůbec nemusím starat. Za to, že byl nesobecký. Nemyslel na to, že měl třeba někde být, něco slíbil a někdo na něj čekal.

 

Už jsem ho nikdy neviděla, i když jsem si to přála. Často na něj ale vzpomínám. Změnil nám život a pohled na svět. Při každé cestě, když vidíme nějakou nehodu, zastavujeme. Ptáme se, jestli někdo něco nepotřebuje, a teprve když dostaneme zamítavou odpověď, jedeme dál. Ne proto, že musíme. Prostě proto, že to tak cítíme.

 

Zkuste také pomáhat

 

Zkuste to někdy také. I když nemáte první pomoc v malíčku, i když je vám špatně z pohledu na krev, třeba i tehdy, když se bojíte, že někomu ublížíte. Ono totiž není důležité, jak moc dobře pomůžete. Ale že se snažíte pomoci. Každý, koho se nehoda netýká, má totiž potřebný odstup a řeší věci s větším rozumem.

 

A co na závěr? Snad jen jednoduché přání: Ať se vám vyhnou nehody na silnici i v životě. A když už vás nějaké potkají, ať máte na blízku někoho, kdo vám podá pomocnou ruku.

 
15 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

miss 12:03 14.07.2011
jednou kdyz jsme se vraceli ze svatby celi veseli 300km nic,tak najednou deset km pred nasim domovem,mlada holka v poli take se skodovkou divili jsme se ze z takoveho vraku vyvazla ziva,byla v soku.byl by hrich nezastavit a myslite ze to jeste nekdo udelal,seredne se mylite. Dneska nikdo se o nikoho nezajima,zijou si vlastni zivot. Jeste chci rict ze ten pocit ze nekomu pomuzete pekne hreje u srdicka a to za to stoji.
odlaska 15:08 04.07.2011
Moc hezky napsané, je pravda, že v dnešní době lidi moc ochotní pomáhat nejsou, snad se časem ty mezilidské vztahy zlepší..
16:57 03.07.2011
Jakože až Vaše vlastní nehoda Vás přiměla k tomu, pomáhat ostatním? To snad nemyslíte vážně...pomáhat lidem v při nehodách je snad základ i bez osobní proižité zkušenosti...!!!! Kriste pane...