Nedožije se dvou let, varovali lékaři Lucinčiny rodiče. Díky vzorné péči už jí budou čtyři. A má čtyřtýdenní sestru.

Malá Lucinka už brzy oslaví čtvrté narozeniny. Podle lékařů se jich neměla dožít, ale dívenčini rodiče, Lucie a Jan Pomlenyiovi, o dítě pečují natolik vzorně, že Lucinčin dort budou moci ozdobit čtyřmi svíčkami. Pro jiné rodiče samozřejmost, pro Pomlenyiovy zázrak. Jen oni vědí, kolik slz, odříkání, pochybností a bezesných nocí se za ním skrývá.

ČTĚTE TAKÉ: 

VÁŠ PŘÍBĚH: Jana ochrnula den po svatbě

VÁŠ PŘÍBĚH: Žijeme ve třech: Pepa, Bohouš a já

Děvčátko se narodilo se svalovou atrofií. Zní to nevinně, ve skutečnosti to znamená ortel: takové dítě se může jen dívat, nic víc. Neumí samo dýchat, polykat, jakkoli se pohnout. Bez ventilátoru přečká dvě až tři minuty.

"Její zdravotní stav se zlepšit nedá," řekla magazínu doma.cz maminka Lucie Pomlenyiová. "Nemoc se bude zhoršovat a víc napadat svaly," dodává statečná žena, jež o zdravotním stavu své malé dcery mluví pevně a bez známek emocí. To se patrně učila celé roky.

Vypravit Lucinku na zahradu je složitý proces. (Foto: Oficiální zdroj)

S Lucinkou musí být čtyřiadvacet hodin denně. "Ven chodíme, ale je to náročnější," říká mladá maminka. "Než se nachystáme, dlouho to trvá. V zimě musí být hodně oblečená, nesmí dostat chřipku. I teď v létě než vystěhujeme všechny její přístroje třeba jen na zahradu, dlouho to trvá," vypráví paní Lucie.

Holčička si může díky speciálnímu počítači dokonce i trochu hrát. Jedná se o počítač pro zdravotně postižené s podložkou pod ručičku. "Na tom zvládá jednoduché hry," říká paní Pomlenyiová. "Kliká na podložku, začíná s čistou obrazovkou a udělá na ní postupně třeba kytičku. Nebo kouká na pohádky. Mluvit nemůže, ale mimikou dá najevo, že se třeba chce ještě dívat, a tak podobně."

Na speciálním počítači může Lucinka hrát jednoduché hry. (Foto: Oficiální zdroj)

Rozhodnout se pro další těhotenství vyžadovalo neskutečnou odvahu: "Já i manžel jsme přenašeči špatného genu," vysvětluje Lucinčina maminka. "U Lucinky se ty geny daly dohromady. Je to o náhodě, jako když hodíte kostkou, nevíte, co vám padne."

V listopadu zjistila, že je těhotná: "Museli jsme počítat s rizikem, že miminko bude nemocné, tak jako Lucinka, proto jsem šla na genetická vyšetření do Motola." Čekání na výsledky se asi žádnými slovy popsat nedá, ale vše skončilo nejlépe, jak mohlo.

"Řekli jsme to rodině, až když to dobře dopadlo, na konci třetího měsíce těhotenství," líčí paní Pomlenyiová. "Radost byla veliká, i když mi bylo dost špatně," směje se. "Lucinka vždycky dobře reagovala na děti, stačí když přijede bratranec, a už se usmívá. Sourozence jsme jí chtěli pořídit už dlouho. Péče o ni je náročná, ale skloubit to s dalším dítětem lze. Zvládnout se dá všechno, pokud budu přemýšlet, že to možná nezvládnu, tak se o to nebudu pokoušet," uvažuje statečná žena.

Lucinka se sestřičkou Adélkou. (Foto: Oficiální zdroj)

Během porodu se o Lucinku vzorně staraly sestřičky z domácí agentury, Pomlenyiovi nechtěli, aby šla Lucinka do nemocnice, těch už si užila ažaž. "Manžel byl celý den se mnou," vzpomíná paní Lucie na letošní sedmý červenec, kdy porodila zdravou holčičku Adélku. "Manžel to už oslavil, já oslavovat nemůžu, kojím," šťastně podotýká statečná Lucie Pomlenyiová.

"Není to vše jen moje zásluha," dodává. "Také manžel hodně pomáhá, jak s Lucinkou, tak teď s Adélkou, bez něho by to opravdu nešlo. Co je zajímavé,  Adélka se narodila sedmého července, to je zrovna na manželovy narozeniny. Takže to byl pro něho ten nejhezčí dárek."

Zaujal-li vás osud malé Lucinky a jejích statečných rodičů, podívejte se na stránky: www.lucianek.cz.

Toto byl příběh Lucinky a jejích rodičů. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu redakce@doma.cz.