Naše čtenářka Monika měla s manželem pěkný vztah. Nevážila si toho a rozvedla se. Teď lituje.

Proč jsem to udělala? Dnes, s odstupem času, to namouduši nechápu. Nejspíš jsem se nudila. I moje kamarádky říkaly, že  je s mým mužem nuda. Občas jsem měla chuť poprosit ho, aby se sebral a šel třeba do hospody, jen aby proboha nebyl takový klidný a nezábavný domácí kutil. Tak jsem byla hloupá.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Škrtil mě tak, že jsem musela nosit rolák

Myslíte stále na bývalého? To musí přestat

Přitom jsme měli hezký vztah. Dnes už bych to dokázala ocenit. Manžel byl laskavý, všechno doma spravil, slušně vydělával, hezky se ke mně choval. Nepamatuji, že by mi řekl křivé slovo nebo zvýšil hlas. Měli jsme zařízený třípokojový byt, auto, dceru. Měli jsme všechno.

Co mě přimělo, abych to během poměrně krátkého časového období nemilosrdně rozbila? Neumím odpovědět. Možná za to mohou moje kamarádky, neměly do mě bez ustání hučet, jak je Pavel nudný. Vlastně to mohly říkat ze závisti, jejich manželé byli "zábavní" až nad hlavu. Jeden sváděl ženy na potkání, druhý střídal jedno zaměstnání za druhým, až nakonec pro jistotu nepracoval vůbec...

To, co jsem kdysi považovala za nudu, bylo ve skutečnosti štěstí. (Foto: profimedia.cz)

V zaměstnání jsem se seznámila s uhrančivým mužem. V mých očích byl okouzlující, očaroval mě: vysoký, charismatický, tmavovlasý, s úzkým knírkem. Nebyl můj nadřízený, jen kolega, kterého jsem potkávala na chodbách, usmívali jsme se na sebe, ale říkala jsem si: Holka, z toho mraku nezaprší, ten není pro tebe.

Na parkovišti před firmou mi upadla kabelka do bláta, s nadáváním jsem se pro ni shýbala a najednou mi ji podal právě On. Už v té chvíli jsem věděla, že jsem ztracená. Následovaly týdny a měsíce jako vystřižené z nejkrásnějšího holčičího snu, pak žádost o rozvod. Můj muž byl jako opařený, naprosto to nechápal, dodnes vidím jeho užaslé oči, jimiž jako by se ptal: "Ale proč? Proč? Co jsem udělal špatně?"

Na to jsem už tehdy nedokázala odpovědět. Dělal všechno dobře, nejlíp, jak mohl. Rozvod mi bezmocně odkýval, řekl: "Co mám dělat? Když se mnou nechceš být, těžko tě můžu přivázat k židli." Ale trpěl nesmírně, bylo to vidět. Měl o mě bojovat. I když... nebylo by mu to vůbec nic platné, svého nového milého bych si bývala vymluvit nenechala, cítila jsem se jako šestnáctka. Ačkoli mi bylo jednou tolik a měla jsem třináctiletou dceru, která rozvod rodičů nesla velice těžce.

A dál? Uběhlo deset let. Jsem podruhé rozvedená, neboť můj druhý muž, ten okouzlující tmavovlasý s knírkem, běhal za každou sukní. S ním jsem se tedy rozhodně nenudila. Můj vztah s dcerou není ideální, protože mi to, že jsem odešla od jejího otce, stále nemůže zapomenout. Víc a víc se mi stýská po prvním muži, který se oženil a narodil se mu syn. Když jsme se nedávno potkali, řekl jen: "Škoda, žes tehdy odešla, vždyť nám nic nechybělo." Týden jsem pak brečela do polštáře.

Tento příběh nám poslala čtenářka Monika. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.