Stalo se to začátkem léta. Bylo mi sedmnáct a seděla jsem s kamarádkou v zahradní restauraci. Když jsem zvedla oči, stál tam Pavel Trávníček!

Léto teprve začínalo, byl červen, ještě jsme ani nedostali vysvědčení. Nicméně ve škole se už neučilo, flákali jsme se a chodili po exkurzích, prázdniny byly celé před námi, čas z nich ještě neukrojil ani jediný den, a ze zahrad voněly růže.

Seděly jsme s nejlepší kamarádkou v zahradní restauraci nad řekou, letní den se ukládal k spánku, zapadalo slunce, hostinský rozsvítil barevné lucerničky lemující stříšku altánku, z nedalekého kempu znělo hulákání opilců.

Vypadalo to na romantický předprázdninový večer, v jistém směru však beznadějný. Chtěly jsme totiž, ostatně jako každou sobotu, lovit chlapy. Tento program jsme si samozřejmě vytýčily i na nadcházející prázdniny. Avšak materiál, který vysedával kolem nás, byl zdrcující.

(Foto: profimedia.cz)

Čítal několik venkovských strejců, kteří pobírali starobní důchod nejméně dvacátým rokem, hlouček zpocených trampů, jejichž klobouky zdobily liščí ohony, mentálně postiženého synovce zdejšího hostinského, jemuž se přezdívalo Šílený Valentin, a jednoho uštvaného fotra od rodiny, který zde pod dozorem zlé kredenciózní manželky pil teplou sodovku.

"Katastrofa!" zhodnotila situaci moje nejlepší kamarádka. "Horší už to nemůže bejt," kývla jsem. Škoda že moji předkové nepostavili chalupu na nějakém perspektivnějším místě. Neboť v této vesnici byl zoufalý nedostatek normálně vypadajících chlapů. Když už jsme narazily na chlapa, bylo mu sedmdesát, lapal po dechu a belhal se o francouzských holích. Což není nejlepší partner pro sedmnáctiletou dívku.

Moje nejlepší kamarádka propadla těžké skepsi a pustila se do dlouhého monologu na téma: Do týhle díry už nikdy nepojedu! Mně bylo smutno, protože jsem to tady měla ráda. Vesnice byla krásná a nenesla sebemenší vinu na tom, že v hospodě vysedávali jenom penzisti a pitomci.

Pak na nás někdo promluvil. Nad námi stál nejhezčí kluk, jakého jsme v životě viděly. Takového jsem nepotkala, ani když jsme byli se školou na výletě v Praze. Vypadal jako Pavel Trávníček, když hrál prince v Popelce. Otevřely jsme pusy a vyvalily oči.

NECHTE SE INSPIROVAT DALŠÍMI LETNÍMI PŘÍBĚHY:

VÁŠ PŘÍBĚH: Dovolená s viagrou mi zachránila manželství

VÁŠ PŘÍBĚH: Flirtování na vodě

VÁŠ PŘÍBĚH: Jak jsem se k smrti zamilovala do souseda

A princ řekl: "Hele, holky, moc prosím, mohly byste si k nám přisednout? On je tam divnej chlap a bráchu pořád votravuje, šahá mu na nohu, je to hrůza! Pojďte nás zachránit!" Zvedly jsme se prakticky okamžitě. Bylo mi jasné, oč tu běží. Ve vesnici měl chalupu i teplý Kája z Mělníka, známá figura.

(Foto: profimedia.cz)

Jezdil sem na sobotu a na neděli a po večerech dělal navlas to, co já a moje nejlepší kamarádka: číhal v hospodě na chlapy. Obtěžoval je slovně i fyzicky (sahal jim na nohy) a zval je k sobě na chaloupku. Protože uměl vařit, lákal je často i na pokrmy, většinou na kulajdu a nudle s mákem.

Princ si nás vítězoslavně přivedl k dřevěnému stolu a teplý Kája zmizel, vztekle si mumlaje: "Ježíšmarjá, ženský jdou!" Když jsme spatřily princova bráchu, málem jsme spadly pod stůl. Jestliže princ vyhlížel jako Pavel Trávníček, pak se jeho brácha nápadně podobal Robertu Redfordovi. Kdybych u toho nebyla, nevěřila bych tomu.

"Trávníček je můj, tvůj je Redford!" stihla mi ještě nekompromisně pošeptat do ucha moje nejlepší kamarádka. Proti Redfordovi nemám ani to nejmenší, proto jsem bez váhání souhlasila. Oba bratři nám obřadně poděkovali za to, že jsme je tak obětavě zbavily teplého Káji, a Trávníček uháněl do výčepu pro pivo.

Třásly se mi nohy a měla jsem příšernou trému, ostatně taky byste ji měli, kdybyste hovořili s Redfordem. Naštěstí měl Trávníček tolik rozumu, že s pivem donesl i rumy, to mi velice pomohlo. Opojná letní láska mohla začít. Voněl jasmín, lilie a šípkové keře. Měsíc poléval řeku oranžovým světlem a mě doprovázel domů tak krásný mladík, že jsem takového neviděla ani v televizi! Ještě ke všemu se ukázalo, že studuje na inženýra. Poutavě mi vyprávěl o své diplomové práci. Ničemu jsem nerozuměla, ale měl nádherný hlas.

(Foto: profimedia.cz)

Domnívala jsem se, že mému štěstí již nestojí nic v cestě. Že mě čeká už jen láska, svatba a procházka růžovou zahradou. Že léto, které přijde, bude jako z pohádkové knížky. Ve skutečnosti se jednalo o nejhorší léto. Kamkoli jsem s Redfordem přišla, všude se na nás vrhaly ženy.

Bylo jim úplně fuk, že ho doprovází partnerka, chovaly se jako šílené. V peněžence (já vím, že jsem mu do ní neměla lézt!) jsem mu našla fotky osmadvaceti žen, z toho jen dvě nebyly hezké. Rozešla jsem se s ním, neměla jsem na to nervy. Doma jsem brečela a řekla jsem mámě, že s ním nemůžu chodit, protože je moc hezkej! Máma mě hladila po vlasech a říkala, ať nebrečím, že se určitě časem najde někdo ošklivej.