O katastrofálním manželství a zoufalé finanční situaci po rozvodu vypráví naše čtenářka Lenka.

Láska. Slovo, které slyšíme dennodenně. Někdy si říkám, že s ním snad i plýtváme. Všechny jsme doufaly, že LÁSKA s sebou nese jen pohodu a štěstí. A že najdeme toho pravého, kdo nám bude oporou v dobrém i ve zlém.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak poznáte, že vás má stále rád

VÁŠ PŘÍBĚH: Provdala jsem se za svého žáka

Bohužel, ne každé z nás láska ukázala svoji přívětivou tvář. Po nemnoha letech, kdy už se okolo vás batolí malý uzlíček, přijdete na to, že ten, ke komu jste vzhlížela a měla ho ráda, se najednou změnil. Už vás má takzvaně jistou a vy už jen musíte čekat na to, s jakou náladou přijde domů. V tom horším případě, s kolika promilemi alkoholu přijde domů (pokud vůbec přijde), a zda se vše odehraje jen s křikem, nebo i s ranami a bitím.

Skrývala jsem modřiny na krku a na rukou

Tyto zlé a potupné okamžiky jsem si zažila. Celé tři roky trvalo, než jsem se odvážila přiznat svým blízkým, co se u nás doma děje. Čas od času jsem musela vyhledat lékařské ošetření, v létě nosit bavlněný rolák, aby nebyly vidět modřiny po škrcení na krku a v lepším případě modřiny na rukou od kroucení.

Bití jsem snášela několik let. Proč, to už si dnes nedokáži vysvětlit. (Foto: profimedia.cz)

Ptáte se, proč jsem ho neudala na policii? Ano, několikrát jsem to udělala, ale vždy jsem po výhrůžkách raději své obvinění stáhla, protože se odehrával stejný scénář. Policisté přijeli, zjistili, kde mi teče krev, sepsali, odjeli. Mám obavy, že dnes to není jiné. Snad existují nějaké telefonní linky pomoci, kam se matka s malým mrňousem může obrátit. Já měla štěstí, pomohli mně rodiče.

Nechtěla ses nechat mlátit, tak trp

Když jsem jim po čase vyprávěla, co se u nás doma dělo, nevěřili a hlavně nechápali, proč jsem tak dlouho čekala. Ani já to dnes nechápu. Přes toto všechno jsem se prokousala, tak jako mnoho jiných maminek. Slovo rozvod už není žádný strašák, ale běžná věc. Vychovávám sama své dítě již třináct let. Za tu dobu o něj otec neprojevil zájem. Jako by dnem rozvodu dítě vyzmizíkoval. Nechtěla ses doma nechat mlátit, tak trp, já ti ukážu. A platit? Když se mi nebude chtít,  nic nedostaneš.

Znáte tyto věty? Určitě. To jsou "argumenty“ našich bezduchých pánů, kteří si říkají otcové.  A co stát, jak vám v těchto prekérních situacích pomohl? Moje vlastní zkušenost je taková, že stát je příznivě nakloněný flákačům, pobudům, kteří mají perfektně zvládnutý děravý sociální systém a jsou si plně vědomi toho, že se jim nemůže nikdy nic stát. Pobírají sociální dávky a různé přídavky a běda úředníkům, pokud je nedostanou. Přivedou dítě i na sociálku, pokud to pomůže, aby dostali dávky na cigarety a alkohol.

Co dělat, když tatínek neposílá výživné

A jak jsme na tom my, obyčejné mámy, které každý den chodí do práce, z práce, dělají svačiny, úkoly, vozí děti z kroužku na kroužek, doma se s dítětem učí na další den do školy, vaří, perou, uklízí? Toto všechno se dá zvládnout, pokud vám nic neschází, jste dobře zabezpečená vlastním přičiněním a s pomocí otce v podobě symbolického výživného.

Už třináct let patřím mezi matky - samoživitelky. (Foto: profimedia.cz)

A co když vám otec symbolické výživné nedává? Najednou zapomněl, že existujete, vymaže vás i dítě ze svého života, jste černou kaňkou, která se dá vyzmizíkovat. A tak, matko, starej se. Máte někde zastání? Když matko, nemáš peníze, něco prodej, vždyť máš zařízený byt. Prodej auto, nemusíš přece vozit dítě na kroužky, pojede městskou dopravou, nebo půjde pěšky. Mít dnes coby matka samoživitelka auto je nadstandard.

A že otec zapomněl na dítě platit? Pokud narazíte na ochotnou sociální pracovnici, pak snad čekejte porozumění, ale ne pomoc. Napíše zapomnětlivému taťkovi: ty, ty, ty, tatínku, posílej včas a řádně výživné! Že to nepomáhá? To je už problém, ale váš! Sociální pracovnice udělá, co může, ale peníze z taťky nevymůže. Nemá na to potřebné páky.

Jdu si hledat třetí práci

Jaké máme možnosti? Záleží na tom, jak dlouho nám manžel dluží a v jakém pracovním poměru je. Je zaměstnán? Hurá, máme vyhráno. Dostane exekuci na plat. A dlužné výživné nám bude posílat zaměstnavatel. Je-li ovšem manžel "šikovný podnikatel“? To je už průšvih. Je-li tak šikovný jako ten můj manžel, peníze jen tak neuvidíte.

Půjdete na policii. Přijde pán s notýskem a řekne den, kdy na vás bude mít čas, abyste s jeho pomocí podala trestní oznámení. Pak budete zase čekat. Nevadí, vždyť jsou to jen peníze pro dítě. Policisté si pozvou manžela, jak to vidí on s dlužným výživným. Samozřejmě, sliby a zase sliby, určitě do konce měsíce něco pošle.

Trestní oznámení je možné podat po čtyřech měsících, kdy otec dítěte neplatí výživné. A co bude dál? Budete jako já půl roku čekat, co se bude dít? Mezitím vám policisté párkrát zavolají, že už se něco děje. Pokud manžel zaplatí, než se věc dostane k soudu, tak se vlastně nic neděje. Projevil lítost nad svou zapomnětlivostí a odchází jako vítěz. A co vy? To nikoho nezajímá.

Mám obrovský pocit křivdy z tohoto sociálního a právního systému. Je nakloněn jen těm, kdo z něj umí odsávat. Promiňte, nechci být mezi nimi. Jdu si hledat třetí práci, aby se mé dítě, ze kterého chci mít slušného člověka pro neslušnou společnost, mělo dobře i bez zapomnětlivého tatíčka.

Tento příběh nám poslala čtenářka Lenka. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.