Jitka si stěžuje na bydlení s manželovými rodiči. Do všeho strkají nos - naříká.

Už doopravdy nemůžu. Už to nevydržím. Bydlení s tchánem a tchyní je na provaz. Kdyby byla bláznivá jen tchyně, prosím. Ale tchán ji zdatně doplňuje. Skončím v Bohnicích, a ještě k tomu rozvedená.

Kamarádky se mi smějí, že dvougeneračnímu bydlení přece už dávno odzvonil umíráček, jenže já jsem se bláhově domnívala, že naše byty jsou (i když v rámci jedné vilky) přece oddělené. Ovšem nebylo to nic platné.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Můj muž namítá, že jeho rodiče jsou přece bezmála andělé a že všechno to, co provádějí, myslí dobře. No ovšem, říkám já, cesta do pekla je přece dlážděna dobrými úmysly. Prosila jsem dokonce i švagrovou, manželovu sestru - která má to štěstí, že bydlí jinde - aby s nimi promluvila. Tak promluvila. Ale nic nepochopili.

(Foto: profimedia.cz)

ČTĚTE TAKÉ:

Podle jeho matky poznáte, jaký je doopravdy!

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj táta není můj táta, a neví to!

VÁŠ PŘÍBĚH: Manželovi se líbí muži

Nastěhovali jsme se sem hned po svatbě, bydlíme tu už čtvrtým rokem. Ten pátý bude osudový, něco se musí stát. Buďto se odstěhujeme, nebo zešílím. Ale odstěhovat se není kam. Takže je to jasné. Zpočátku nám tchyně nosila snídani každý den. Trvala na tom, že nám ji přinese do postele, což bylo divné. Manžel jí to rozmluvil až po několika měsících. Při každé donášce s námi více než hodinu konverzovala.

V poslední době nosí snídani "jen" v sobotu a v neděli a trvá na nedělních oběděch u ní. To je ovšem velký pokrok. Obědy trvají tři hodiny a spočívají v tom, že ona nepřetržitě mluví, tchán jí zbožně naslouchá a my s manželem přikyvujeme, beztak by nás ke slovu nepustila.

(Foto: profimedia.cz)

Tchán je fotografický maniak a chce mít všechno zdokumentované, bohužel i naše manželství. Zakládá našemu manželství asi už padesáté album, má tam všechno od svatby přes narozeniny po úplně běžné dny, kdy číhá u garáže a fotografuje nás, jak jedeme nakupovat do supermarketu nebo do kina.

Když se narodila dcera, zdvojnásobila se tchánova mánie pro fotografování a tchynina posedlost vařením. Kdybych bývala na vteřinu polevila v ostražitosti, byla by schopna krmit miminko vepřovou pečení s knedlíkem a zelím. Jenže jak Janička povyrostla, za babičkou a dědečkem si ráda zajde. Babička ji vykrmuje jako husu, i když jsem jí to milionkrát zakázala. Bojím se dětské obezity.

(Foto: profimedia.cz)

Mám strach i z toho, že je tady moje rodičovská autorita silně ohrožena, či spíše už neexistuje. Řeknu Janičce: "Před obědem nemůžeš jíst sladkosti," a oni jí je cpou po tuctech a brumlají při tom: "Tady jsi u babičky a u dědečka, tady můžeš všechno."

Z dcery mi roste svéhlavý rozmazlený buřtík a co se týká mého manželství, devadesát procent konverzace tvoří ostré hádky kvůli tchyni a tchánovi. Při té poslední, která se odehrávala na zahrádce, nás tchán vyfotografoval a já jsem dostala hysterický záchvat.

(Foto: profimedia.cz)