Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Naše čtenářka Táňa má tak obětavou a starostlivou tchyni, až z toho jde hrůza.

VÁŠ PŘÍBĚH: Tchyně nám asi zničí manželství

aktualizováno 09.11.2010, 00:10 | 09.11.2010, 00:01 | doma.cz/em

Naše čtenářka Táňa má tak "obětavou a starostlivou" tchyni, až z toho jde hrůza.

Dobře jsem věděla, že má Pavel dominantní matku (ostatně to nebylo možné přehlédnout), ale neměla jsem nejmenší tušení, do jakých rozměrů to může vyrůst. Naivně jsem si říkala, že jakmile nebydlíme ve stejném domě nebo nedejbože bytě, nějak to zvládnu.

 

Dokonce jsem ještě před svatbou Pavla odnaučila, aby matce říkal "maminka". Navrhla jsem mu, aby namísto toho říkal prostě "máma" nebo "matka". Podařilo se to, a tak jsem v duchu zajásala nad svým prvním významným vítězstvím. Jenomže bylo i poslední.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Čekám dítě. Bohužel s tím nepravým

VÁŠ PŘÍBĚH: Chodím s ženatým. Jeho ženě jsem to řekla

 

Bohužel nás od tchyně nedělilo dvě stě kilometrů, ale pouhý jeden kilometr, což je možné ujít i pěšky.  Stýkali jsme se bezmála denně, jenže tchyně se chovala vlastně bezvadně, nic se jí nedalo vytknout. Zvala nás s Pavlem na večeře o čtyřech chodech. Když se Pavel jednou odvážil namítnout, že prší, jsme oba nastydlí a na večeři raději nepřijdeme, přinesla nám lahůdky k nám domů až pod nos v kastrůlcích.

 

Konala jen a jen dobro

 

Konala tolik dobra, až tomu nebylo možné vzdorovat, poněvadž nač vlastně vzdorovat dobru? Než jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, že jedeme s ní a s tchánem na společnou dovolenou do Chorvatska. Vodila k nám do bytu i své přítelkyně, aby jim ukázala, jak to tam mají mladí pěkné, ale tyto exkurze bohužel často doprovázela sděleními typu: "Akvárium jsme mladým věnovala já, aby se uklidňovali pohledem na rybičky. Z podobného důvodu jsme jim koupili i krb, není nádherný?"

 

Když se narodil Toníček, dostala jsem náhrdelník s brilianty a můj muž auto. A teprve poté mi to všechno začalo zvolna docházet: byla to past. Ona a tchán (ačkoli tchán hraje samozřejmě ne druhé, ale páté housle) si nás koupili, vlastní nás. Byt, v němž bydlíme, je napsaný na tchyni. Auto, v němž jezdíme, je dárek od tchyně s tchánem. Starožitný nábytek, který je součástí bytu, rovněž patří tchyni.

 

 

Až z toho mrazí. Vlídná past! "Docvaklo" mi to až v okamžiku, kdy jsem si koupila jen tak pro radost roztomilou ratanovou komodičku. Když jsem si ji šťastně vlekla halou, ozval se vzteklý výkřik: "Proboha, zbláznila ses? Co tomu řekne maminka? Tahle šaškárna se sem přece vůbec nehodí! Hned to vyhoď, než to uvidí maminka. Za chvíli je tady!"

 

Ale byla to past

 

A tehdy jsem to všechno pochopila. Tchyně nás režíruje tak dokonale, že se ani sami nenadechneme. Tahá za nitky nonstop, nám není dovoleno samostatně ani pohnout rukou. Vlastně mi bere i Toníčka, i jeho si kupuje sladkostmi, neboť ty já mu nedávám, a neustále puštěnou televizí, což já malému dítěti rovněž nemohu tolerovat, je to škodlivé.

 

Pokusila jsem se Pavlovi vysvětlit, že do svého bytu si přece mohu koupit, co chci. Odvětil, že do svého bytu rozhodně, ale toto není můj byt, je napsaný na jeho maminku (už zas se vrátil k tomuto nežnému oslovení). Uvědomila jsem si, že si volají třikrát až pětkrát denně a že v průběhu jednoho jediného telefonátu vysloví Pavel slůvko maminko snad desetkrát, což střídá výkřiky: "Jsi úžasná! Jsi báječná! Jsi nejchytřejší ženská na celém světě!" Kdy řekl něco podobného mně? Nikdy.

 

Chodí k nám každý den

 

Mezitím se dostavila tchyně (chodí k nám každý den), ale bez Toníčka, kterého měla u sebe celý víkend a já nyní netrpělivě čekala, že mi ho přivede, dočkat jsem se nemohla. Tchyně mi však stručně vysvětlila, že Toníčka zbožňuje její kamarádka Marta. A Marta ji uprosila, aby u ní Toníčka nechala do rána. Poté nesouhlasně pohlédla na moji ratanovou komodičku a slušně a tiše mě požádala, abych ji nedávala do obývacího pokoje, ale - pokud na tom vysloveně trvám - abych z ní udělala botník a umístila ji do předsíně.

 

Myslím, že tchyně naše manželství úplně zničí. Ale je to vůbec manželství? Jako manželství spíše působí její svazek se synem, já jsem jen kdosi na okraji, nutné zlo. Snažit se vysvětlit to mému muži je úplně zbytečné.

 

Jako byste nabádali alkoholika, aby zahodil rum a nahradil ho zeleninou a ovocem. Neustále opakuje: "Jsi tak nevděčná, měla bys mamince děkovat od rána do večera, co bys byla bez ní? Dává nám všechno, úplně se rozdává, žije jen pro nás, a ty, místo abys plakala štěstím, jakou máš obětavou tchyni, si ještě stěžuješ!"

 

Tento příběh nám poslala čtenářka Táňa. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

Katie s Dominikem

VAŠ PŘÍBĚH: Zlatý retrívr je pro postižené dítě vším »

Asistenční psice Katie pomáhá postiženému chlapci. Vyhrála v soutěži zvířecích hrdinů druhé místo v kategorii Profesionálové. ... více»

Madeleine McCannová

Ztracené děti: 11 nejznámějších případů světa »

Pátrání po ztracených dětech vždy plní stránky novin. Každé pohřešované dítě si zaslouží vlastní velký příběh, ale jen některé se dostanou na první stranu. ... více»

VÁŠ PŘÍBĚH: Přítel žil dvojí život. Se mnou a se sousedkou »

Paní Hana se zamilovala, aniž tušila, že její přítel žije zároveň se ženou ze sousedství. ... více»

9 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Milada 17:02 28.11.2010
Zajímavé téma a dost krutá pravda...Chápu o čem se tu píše...Tchýně...na tohle jsem si stěžovat nikdy nemohla...nechodila k nám protože nikdy nechtěla být ta otravná tchýně která je neustále u nás a do něčeho mluví...jak to máme doma také ne..ALE....syna má krásně omotaného kolem prstíku...jako závažné věci pojistka našich dětí tchyně a manžel...potíže manžela řešení s maminkou...maminka ho prostě naprosto chápe a ona pro něj cokoliv taky..galantnost k mamince.. prostě pro ni cokoliv...choval se ke mě vždy slušně,ale maminka byla vždy na prvním místě...cesta domů první u ní...a nakonec to skončilo tak že se ke své mamince i odstěhoval...nakonec to dopadlo tak že mě oba očernili před soudem jak jsem neschopná máma atd...vyhrála jsem....ten jen čekám na rozvod a na to že budou spokojeni oba...
animka 14:28 17.11.2010
svatá pravda!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pavla 11:57 10.11.2010
Moje tchýně je generál, její manžel ohromný chlap a současně chudák, který už si po těch letech ani nepřipouští, že by se jinde mohl mít lépe. Doposud jsem situaci neřešila( tchýně bydlí 200km od nás ), ale po narození syna se situace stává neúnosnou. Všechno ví a zná, ona to dělala před 35 lety takhle, nechápe, proč bych to měla dělat jinak. Dítě se nenosí, dítě má ležet, řve???? Tak ať, dítě má brečet, vyřve se a bude klid. Dítě má 6 měsíců a ještě se nepřetáčí na bříško? No tak to je chyba matky, protože to s ním netrénuje. Můj muž je bohužel na straně matky, prý jí ubližuji svým chováním a tím, že jí nechci půjčovat vnuka ( aby ho mohla nechat řvát v kočárku )...Svého manžela miluju, všechno nám klape, bohužel, když přijede tchýně na návštěvu, trvá i celý měsíc, než se mezi námi vše urovná. Pochopit by měla hlavně tchýně, že ničí vztah a ubližuje tak svému milovanému synovi...
Majka 17:01 09.11.2010
Já jsem měla podobnou situaci před 10 roky, hned po svatbě. Tchýně mě začala sladce komandovat, přestavovat nábytek, vyměňovat povlečení za její lepší, vydrhnutí koupelny - protože já to neumím, přišla jsem domů z práce a ona v mé kuchyni (nebydlela s námi, maásvůj byt na druhém konci malého města) vesele vařila a můj manžel byl v sedmém nebi. Prý si to takhle představoval - dvě jeho nejmilejší ženy pěkně pohromadě každý den spolu a starat se o něho. Ovšem to mě během jednoroční známosti nikdy neřekl. Přestože svého manžela velice miluji, začala mi tepat krev v žilách. Jsem z Ostravska - tedy vychovaná v tvrdé hornické rodině. Vyhodila jsem jí, s tím, že může přijít 1x měsíčně na kafe a jestli se jí to nelíbí, tak ať nechodí vůbec. Odešla za velkého křiku i s mým mužem, který si dramaticky sbalil věci (ona mu to uložila) a práskli dveřma. Za tři dny byl manžel zpátky, v klidu jsme si promluvili, vše vysvětlili, řekli si že je to NÁŠ společný život a tak to i zůstalo. Tchýně k nám nechodí, manžel za ní chodí 2x měsíčně, já vůbec a je klid. Po létech mi řekl, že si uvědomil, že bych se s ním byla schopna rychle rozvést a to si nepřál. Takže odvahu!
Tereza 15:59 09.11.2010
Přečetla jsem si všechny názory co tu jsou a se všemi souhlasím. Jen to shrnu do jedné věty. Ten Váš chlap je vůl a neváží si Vás! Buď s Vámi půjde do nového, vašeho vlastního bytu, nebo ať se vrátí zpět k MAMINCE. Máte na lepšího!
Miluška 14:41 09.11.2010
Je to moc zajímavý příběh.
Autorce se divím, že vůbec něco takového sem píše. Proč? Vždyť si za všechno může de facto sama.
Za prvé si našla nemožného chlapa.
Za druhé - bydlí v bytě, kde vlastníkem je jeho matka. Tak si má koupit svůj byt. Já a manžel jsme si taky vzali ve 23 letech hypo a splácíme, ale je to naše a nikdo nám nic nemůže.
Pokud nám někdo něco dá, co se nám nelíbí, normálně to vezmu a vyhodim. Ať si kdo chce mele co chce. Takový je život.
Za třetí - půjčovat dítě na celý víkend tchyni a pak jakési známé - to u mě neexistuje. Děti mohou samozřejmě k babi apod., ale jsou jasná pravidla kdy je vrátí, co tam budou jíst, jak budou spát apod.
Pro začátek doporučuji vyměnit zámek.
Tchýni zvát na návštěvu tak 1x týdnně. Víc by se tam neměla ukázat.
A jasně si pohovořit s manželem. Pokud nepochopí, rychle od něj s klukem odejít.
Eva 14:40 09.11.2010
Takového chlapa jsem měla 15 let a byl to život nanic. Opičí láska jeho matky byla hrozná, ale nebydleli jsme s ní. Když tchán zemřel byl tam každý víkend, vařili si s maminkou. Vždy říkala my jsme si s Rostíkem říkali, že nasázíme česnek apod. Samozřejmě si řekli, ale z nich dvou při tom nikdo nepracoval. Ke konci našeho manželství dokonce kryla jeho avantýry. S druhým manželem jsem toto nezažila, měl matku rád tak nějak správně a na 1. místě má rodinu. Bude mi 50. a tak Vám radím, pokud to bude neúnosné vycouvejte z toho, život máte jenom jeden, nepromarněte ho, všichni chlapi nejsou stejní. Hodně štěstí vám všem přeji
Martina 12:04 09.11.2010
Váš manžel je pěkná bačkora. Dokázal vůbec bez své matky něco? Celkem pozdě Vám vše docvaklo. Zlatá klec, kde Vám nic nepatří a kde jste hostem. Připomínáte mi Charlottu ze seriálu Sex ve městě, která měla stejný problém s manželem Trayem a jeho matkou Bunny - ta ale měla alespoň kuráž a neskákala podle toho jak tchýně pískala. Celkem si dobře poradila - třeba by Vás to mohlo inspirovat.
Nelíbí se mi, že si necháváte dělat s Vašim synem co se jim zamane. Není to přece pes, aby si ho lidé půjčovali a vraceli kdy se jim zlíbí. Je to Vaše dítě (Vaše eso v této hře) a vy určujete pravidla. Vrátí ho v tolik hodin a hotovo. Pokud ne, tak si pro něj zajedu a neexistuje nějaké půjčování "cizím lidem" nebo jakékoliv měnění pravidel.
Jaké si to uděláte, takové to máte.
Přeji Vám hodně štěstí a jasnou mysl.
Móňa 12:00 09.11.2010
Nechce se mi věřit, že je tento příběh založený na pravdě...manžela zmíněného typu bych poslala k šípku, ač bych s ním měla ne jedno, ale klidně i 4 děti, není žádnou oporou, vypadá to jako by si autorky vůbec nevážil, protože pro něj bude vždy až na druhém místě...samozřejmě po mamince. Tchýni bych postavila před hotovou věc tak, že bych si s ní jednou jedinkrát - v klidu - promluvila, řekla bych jí že takhle to nepůjde, a nastavila bych vlastní pravidla, pokud by je neakceptovala, spřetrhala bych s ní vešerý kontakt, samozřejmě včetně kontaktu s vnoučkem, a začala bych si hledat vlastní bydlení, a to hodně rychle. Pryč od takových manipulátorů...
Monika 11:41 09.11.2010
Každý to má tak, jak si to sám zařídí. Když si člověk nechá líbit všechno, mlčí a argumentuje pouze tím, že se nechce hádat, není divu, že dopadne jako např. Táňa v tomto příběhu. Čeho je moc toho je příliš. Být Táňou v příběhu, tak první větší hádka by byla o tom, že bez mého vědomí půjčuje dítě jakési kamarádce přes noc. Druhá hádka o tom, že nejsem malý smrad, aby mě denně kontrolovala a manipulovala se mnou jak s marionetou. A třetí hádka by byla s manželem. Pokud by nepochopil nic jiného než odstěhování se z "tchýnina" bytu není možné. Buď žije manžel se mnou a já s ním nebo ať se vrátí pod máminu sukni. Takový chlap není chlapem. Pouze rozmazlený mamánek.
1 2