Mladík promoval na medicíně s červeným diplomem. Měl před sebou skvělou budoucnost. Přišel krutý pád.

Napíši vám příběh, který se odehrával v sousedním bytě, teď už prázdném. Je to neuvěřitelný příběh. Když se podívám na dveře onoho bytu, vzpomenu si, že tam bydlívala vážená lékařská rodina. Rodiče, oba lékaři, se synem Pavlem, který studoval medicínu a po šesti letech obdržel červený diplom.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘÍBĚH: Malý terorista týrá rodinu, nepomáhají ani léky

VÁŠ PŘÍBĚH: Vyhodili mě z práce, co si počnu?

Rodiče mu zajistili místo v prestižní pražské nemocnici, ale on hrdě odmítl a šel pracovat kamsi do Ústí nad Labem. Odtud po půl roce utekl, že prý jej nechtějí pustit k žádné opravdové lékařské práci. Asi neměl dost trpělivosti. Nastoupil tedy do nemocnice, kde pracovali rodiče. Vše se opakovalo, po půl roce odešel.

Jeho maminka mi tehdy vyprávěla, jak na něho dělají oči zdravotní sestřičky, ostatně byl to pohledný chlapec. Ale nikdy ho nikdo neviděl s žádnou ženou, sestřičky měly smůlu. Proč se žádnou nechodil, proč se nikdy neoženil, o tom pak už maminka nemluvila.

Byt patřil rodině od roku 1939. Teď je prázdný. (Foto: profimedia.cz)

Vystřídal řadu dalších pracovních míst, dělal i obvodního lékaře v Pelhřimově a ještě před asi deseti lety několik měsíců učil na pražské medicíně. Od té doby nepracuje. Tehdy mu rodiče sehnali vynikajícího psychiatra, ale Pavel k němu odmítal chodit. A tak žádný invalidní důchod, který by díky psychiatrickému vyšetření asi dostal, nepobírá. Dnes je mu pětapadesát let.

Roky jej živili rodiče, ale už byli samozřejmě v důchodu a vydělávali, jak to šlo. Jeho otec překládal z mnoha jazyků, maminka ke konci už pracovat nemohla, byla těžce nemocná. Zmínila se přede mnou, že se bojí, co se stane s Pavlem, až tu s manželem nebudou - platili nájem a vše, Pavlův příjem rovná se nule.

Rodiče zemřeli a Pavlovy dluhy narůstaly. V současné době dluží panu domácímu za byt dva plus jedna sto osmdesát tisíc. Nemá ani na jídlo a právě byl vystěhován z bytu, který jeho rodina obývala od roku 1939. Domácí s ním měl svatou trpělivost. Ale donekonečna neplatiče tolerovat nemohl.

A tak je doktor medicíny buďto na dlažbě, nebo někde v ubytovně, kde se ovšem též platí, a on nemá čím. Kladu si otázku, co to bylo za duševní nemoc, která ho tak zle poznamenala. Kdybych neviděla na vlastní oči, jak vystěhovávají doktora medicíny jako neplatiče, nevěřila bych tomu.

Tento příběh nám poslala čtenářka Marta. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@nova.cz.