Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Česká republika investuje do vzdělávání z veřejných prostředků oproti ostatním zemím Evropské unie naprosté minimum, jak ukazuje srovnání v rámci zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Přitom na vzdělávacím systému závisí bud...

Kam by se mělo ubírat české školství: Zlaté české mozečky místo zlatých českých ručiček?

Děvče
zdroj: Thinkstockphotos Děvče
aktualizováno 31.08.2017, 00:37 | 31.08.2017, 00:37 | doma.cz

Česká republika investuje do vzdělávání z veřejných prostředků oproti ostatním zemím Evropské unie naprosté minimum, jak ukazuje srovnání v rámci zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Přitom na vzdělávacím systému závisí budoucnost naší společnosti více než na čemkoliv jiném…

„Legendu o zlatých českých ručičkách by měla vystřídat vize zlatých českých mozečků. Ale my jsme k tomu ještě nedospěli. V České republice neumíme s prostředky, které investujeme, zacházet. Neexistuje zde strategické řízení reforem ve vzdělávání,“ komentuje situaci v rozhovoru Bob Kartous, který na toto téma bude přednášet v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Příběhy Země, jenž proběhne 6.–12. října v Praze.

 

Budoucnost vzdělávání? Tvrdý oříšek!

 

V současné době si především musíme uvědomit, že technologie mění svět rychlostí, na jakou předchozí generace nebyly zvyklé a vůči nimž jsme do jisté míry bezbranní. To dle Kartouse nejvíce ovlivňuje oblast výchovy a vzdělávání: „Rodiče nevědí, co mají s dětmi dělat, staré vzory se obrátily v prach. Ani mladí, generace dospívajících mileniálů, příliš netuší, co si vlastně se svým životem počít,“ komentuje situaci Bob Kartous.

 

„Když sami nevíme, co přijde, pak je nejlepší vybavit budoucí generaci tak, aby se dokázala na jakoukoliv změnu dobře adaptovat. Změna je totiž to jediné, co můžeme s naprostou jistotou předpovídat. A nejen jednu – celý sled změn!“

 

To, aby se v chaotickém světě změn člověk neztratil a nestal se pouhou loutkou ve vleku událostí, by podle něj mělo zajistit právě všeobecné vzdělávání, které musí být postavené na dostatečně zvládnuté matematické gramotnosti, vysoce rozvinutém čtenářství, schopnosti používat cizí jazyk a orientaci v informačním světě. Nezbytné také je, aby si děti osvojily dovednosti jako je ekonomické, kritické a sociální uvažování. „Nejdůležitější je, aby se naše děti naučily správně rozhodovat,“ apeluje Kartous.

 

 

Lepší vs. horší cesta?


Vzniká tedy otázka, jakým směrem se může naše školství v budoucnu ubírat. Podle Kartouse se můžeme vydat buď dobrým směrem, nebo směrem opačným. „Dobrý směr vidím v situaci, kdy nebude nutné likvidovat vše do základů, ale bude potřeba provést celkovou revizi,“ uvádí Kartous s tím, že revizí by měla projít role učitele, ředitele, obsahu vzdělávaní, závěrečných zkoušek a struktury základního, středního školství s dostatečnou diverzifikací vysokých škol. Inspirovat bychom se měli i v zahraničí.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Co by mělo dítě umět, než jde do první třídy?
Každé čtvrté dítě nevzali do školy - kvůli vadě řeči!
ZPĚT DO ŠKOLY: Neničte dítě! Co když je vyčerpané?

 

Opačný směr Kartous vidí ve stagnaci. „Budeme-li stagnovat a nic nezměníme, může dojít k tomu, že se rozdíly mezi vzdělanějšími a bohatšími budou prohlubovat. K tomu do jisté míry dochází už i nyní, kdy děti z bohatších rodin chodí do ‚lepších‘ soukromých škol a ostatní děti do těch veřejných,“ komentuje Kartous a jedním dechem dodává: „Nakonec ve veřejném systému zůstanou pouze ti, jejichž rodiče nebudou mít na to platit svým dětem školné, což bude i podle výhledu na blízkou ekonomickou budoucnost ČR většina,“ upozorňuje na možné riziko vedoucí komunikace EDUinu a svoje myšlenky dále rozvíjí v krátkém rozhovoru.

 


Nabízí se otázka, jak budou žít naše děti. V čem konkrétně myslíte, že bude jejich život natolik odlišný od toho našeho?


Vzhledem k tomu, jak se ekonomika rychle transformuje, budou lidé nuceni k tomu, aby často měnili svou pozici. Dospělí lidé se musí naučit, že budou práce střídat, a mít pro případ, že o dané místo přijdou, připraven plán B a plán C. Práce byla doposud nejčastějším způsobem naplnění života, tudíž v nás tato skutečnost může navozovat stavy určité existenciální nejistoty. Dnešní děti se budou muset naučit, že je třeba mít v ruce více míčků, s nimiž lze žonglovat. Nějaký občas vypadne, bude tedy třeba se dívat po jiném.


Mohl byste vyjmenovat profese, které podle Vás zaniknou a které naopak vzniknou? Proč myslíte, že tomu tak bude?

 

Vyjděme z nedávného výhledu OECD (pozn. redakce – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) na zaměstnanost. Posledních 20 let je patrný trend snižování poměru pracovních pozic s rutinní manuální náplní – typicky nějaká dílčí činnost v montovně. K tomu je třeba přičíst pozice, které jsou založeny na práci „hlavou“, ale jsou rutinní. Třeba fakturace. Tyto pozice buď už jsou, nebo teprve budou kořistí automatizace, algoritmizace. Ubývá zejména pozic se střední kvalifikací, což je mimochodem vysoce dominantní zaměstnanecká vrstva v ČR (i v porovnání se zahraničím), přibývá hlavně těch s kvalifikací vyšší, ale i s tou nízkou. Nejvyšší šanci na udržení mají jednoznačně ty, které se nejhůře robotizují: práce s lidmi či kreativní zaměstnání. Z hlediska sektorů dále porostou služby na úkor průmyslu, zejména v ČR. Největší šanci pochopitelně slibuje digitální trh.

 

Psaní
(Foto: oficiální zdroj)


Patří podle Vás moderní technologie do rukou dětem? Pokud ano, je potřeba nastavit nějaká pravidla pro způsob a frekvenci jejich používání?

 

Některé děti jsou otroky digitálního světa, aniž by si to uvědomovaly. Na jejich vývoj to může mít skutečně naprosto zhoubný vliv, hrozí jim naprostá fragmentarizace myšlení i představivosti, nespojitost, neschopnost udržet pozornost nad tématem či úkolem. Podvědomý proces přenosu existence do virtuálního prostředí s sebou nese i snahu uspokojovat v něm všechny své potřeby. Takoví lidé jsou pak dost nepoužitelní ve fyzickém světě, hůře pochopitelně navazují vztahy, neumějí v nich jednat, protože fyzickou realitu nelze vypnout, nelze ji vrátit o krok zpět, nelze jednoduše začít s „novým“ životem a hrát dál. Nelze tolik předstírat a fabulovat jako na sociálních sítích, kde si člověk, stejně jako v hrách, dokáže vytvořit identitu mnohem více podobnou žádoucímu obrazu. Zatím ale stále žijeme převážně ve světě fyzickém, tam se odehrává to důležité, alespoň do té doby, dokud bude vědomí závislé na těle. Sledujte pozorně, co vaše děti v digitálu dělají. Snažte se pochopit, co je tam zajímá, zkuste to sami. Najdete pak lépe cestu vést je tam, kde vám to připadá užitečné a podpůrné.


Co bude obsahem Vaší přednášky na festivalu Příběhy Země?


Osobně se budu věnovat tomu, že bez vzdělávání není udržitelnosti. O tom, že lidská civilizace doposud používala svůj jedinečný nástroj, schopnost učit se, k vlastnímu prospěchu, nicméně nyní jsme se přiblížili kritickému okamžiku, kdy by nám naše dosavadní kapacita nemusela stačit. Zbytek nebudu prozrazovat, nikdo by pak nepřišel a já bych si neměl s kým povídat (smích).

0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře