Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Patřím k lidem, kteří se dobře snášejí s lidmi. Mám klidnou a vyrovnanou povahu, ale někdy je opravdu těžké zachovat chladnou hlavu a vše řešit v klidu, napsala nám čtenářka Jarka.

VÁŠ PŘÍBĚH: Moje šéfová je NOTORIČKA

Alkoholička
zdroj: Thinkstockphotos Alkoholička
aktualizováno 08.06.2017, 00:45 | 08.06.2017, 00:45 | doma.cz / čtenářka

"Patřím k lidem, kteří se dobře snášejí s lidmi. Mám klidnou a vyrovnanou povahu, ale někdy je opravdu těžké zachovat chladnou hlavu a vše řešit v klidu," napsala nám čtenářka Jarka.

Po několikaleté práci v účtárně jsem se cítila „vyhořelá“ a hledala jsem si místo spíše v menší firmě. Po delším čase se mi podařilo najít místo v malé firmě. V podstatě tam pracovaly jen dvě ženy a já měla být třetí. Šlo o poradenskou činnost. Šéfová byla ženská kolem padesátky, zdála se mi být veselá a vtipná a až později jsem přišla na to, proč. Druhá kolegyně byla pro změnu mladší a já se dozvěděla, že to byla příbuzná pana majitele. Nebývala v práci denně, jen vypomáhala, když bylo potřeba. Většinou vyřizovala zakázky na místě a jezdívala autem po firmách, dojednávala kontrakty. Milena byla rázná šéfová, ale když mi vysvětlila, co po mně chce, nebyl problém jí vyhovět.

 


Většinou v době, kdy byla Monika na cestách, zavírala se šéfová v kanceláři s tím, abych ji nerušila, že toho má hodně. Když pak vyšla s rudýma očima i tváří, myslela jsem si, že má nějaké trápení s dcerou. Ještě studovala a prý s ní měla dost potíží. Milena se mi svěřit evidentně nepotřebovala. Když jsem hledala ve skříni nějaký spis a ona byla u lékaře, našla jsem několik prázdných láhví. Jasně, že jsem nic nedala na sobě znát, ale už jsem věděla, která bije, když se zase zavřela v kanceláři. Horší to bylo, když přišel nějaký klient. Občas mě sice požádala, abych to s ním vyřídila sama, ale někdy se návštěva velmi podivně tvářila, když od nás odcházela.

 

Napište nám svůj příběh
Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.


V budově, kde sídlila naše malá firma, bylo podobných více, a tak jsem se občas potkávala i s děvčaty, jak se říká, od vedle. Ptaly se mě, jak to u nás chodí, zda vycházím se šéfovou. Prý jsem už asi čtvrtá úřednice. Žádná tam prý dlouho nevydrží. Asi po třech měsících, tedy po zkušební době, jsem šla za Milenou s nějakým spisem. Seděla za stolem a zavdávala si přímo z láhve! Když mě uviděla, vystartovala jako šílená a tvrdě mě chytla za rameno. Nic jsi neviděla, rozumíš! Rychle jsem odešla do své kanceláře. Druhý den jsem za ní šla, že si promluvíme a nabídla jsem jí pomoc. Tvářila se, že se vůbec nic nestalo, a že si mám hledět svého. Ještě nadhodila něco o případných "bonzácích". Ale já opravdu nemínila žalovat. Situace se začala přiostřovat. Milena nestíhala svou práci a hodně toho zůstávalo na mně. Nosila jsem si práci domů a zůstávala přesčas. To se přestávalo líbit manželovi, protože zase tak dobře jsem nebyla placená. Když jsem mu řekla o Mileně, tak chtěl, abych okamžitě šla za šéfem a řekla mu, že kolegyně je notorik. Řekla jsem mu, že ještě počkám a zkusím si s ní promluvit.

 

 

Druhý den Monika opět vyjela na služební cestu a Milena se chytla pití hned, jak se za ní zavřely dveře. Prý je nešťastná, nemá manžela, jen nepodařenou dceru, která má pořád málo. Chce na parádu, kosmetiku i na výlety. Domlouvala jsem jí, a poradila, aby se šla léčit. Jen se zakabonila a řekla ať vypadnu z její kanceláře. Když jsem se pak vrátila z oběda, dveře do Mileniny kanceláře byly otevřené a ona se hádala s nějakým klientem. Rychle jsem mu pokynula, aby šel za mnou. Jen co se zavřely dveře, vyletěla na mě Milena a hodila mi na hlavu složku s dokumenty, zapotácela jsem se a chytla stolu. To už se na mě sápala jako šílená a řvala, že mě zničí.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Chodila jsem s učitelem!
VÁŠ PŘÍBĚH: Z romantického chlapa NÁSILNÍKEM
VÁŠ PŘÍBĚH: Sexuální zneužívání mě dohnalo k sebepoškozování

 

Dlouhými nehty mi poškrábala tvář, cítila jsem, že mi teče po krku krev. Mohla jsem ji také udeřit, ale byla jsem v takovém šoku, že jsem vyběhla do chodby a našla útočiště ve vedlejší kanceláři. Milena zamkla a byl slyšet jen rachot. Asi vyhazovala věci ze skříně. Po krátké poradě s Alenou, sekretářkou firmy, jsem utekla od soptící šéfové. Zavolaly jsme policii. Milenu odvezli a skončila na záchytce. Údajně měla v sobě přes dvě promile. Já musela vyhledat lékařskou pomoc a skončila na marodce. Mileně hrozí vyhazov, ale jelikož jsou s majitelem dlouholetí známí, možná to s ním nějak „uhraje“. Já však nevěřím, že se něco změní, pokud se Milena nepůjde léčit. Mně se velmi omlouvala, že to tak nemyslela, že je nešťastná atd. Jenomže, co já s tím. Nemůžu čekat, až mě jednoho krásného dne v práci přizabije.

 

Po nemocenské jsem dala okamžitou výpověď. Ani mě nikdo nepřemlouval, měli jinou práci. Také vzali novou spolupracovnici - pravou ruku Mileny. Kdoví, jak dlouho u „ maskované“ alkoholičky vydrží?Já už místo také mám, spolupracovníci jsou super a rychle jsem se sžila s novým kolektivem. Milena zůstala černou můrou v mých vzpomínkách na bývalé zaměstnání.

0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře