Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Chtěla bych se podělit o svůj příběh. Doufám, že bude zveřejněn, protože moje sestřička si to zaslouží, napsala nám naše čtenářka, která si přeje zůstat v anonymitě.

VÁŠ PŘÍBĚH: Nemocnice selhala na plné čáře

rizika_hlava
zdroj: Thinkstockphotos rizika_hlava
aktualizováno 22.06.2017, 00:04 | 22.06.2017, 00:04 | doma.cz / čtenářka

"Chtěla bych se podělit o svůj příběh. Doufám, že bude zveřejněn, protože moje sestřička si to zaslouží," napsala nám naše čtenářka, která si přeje zůstat v anonymitě.

Nikdy bych nevěřila, jak se život dokáže z nenadání změnit. Potřebuji se z toho, co se teď děje, asi vypsat a taky chci informovat o tom, jak funguje naše zdravotnictví. Myslím, že jsem normální holka, která prožila krásné dětství v úplné rodině. Oba rodiče mně a mé mladší sestře dali všechno, co mohli. Každý rok jsme jezdili na dvě dovolené. Jako dcery jsme měly všechno, co jsme chtěly. Bohužel život není pohádka a osud dokáže neskutečně změnit život.


V prosinci mi bylo osmnáct let, v té době jsem byla s přítelem už tři roky a dva měsíce. Láska na první pohled, love story skoro jako z filmu. Poznali jsme se dva dny předtím, než jsme spolu začali chodit. Všichni říkali, že jsme na to šli rychle, a že nám to nemůže vydržet. I přes nějaké hádky jsme si žili svůj krásný příběh. Pár měsíců po začátku vztahu jsem si šla pro antikoncepci. S přítelem jsme rodinu chtěli, ale nejdřív po maturitě, škola byla pro mě i mojí rodinu na prvním místě.

 

 

V dubnu se ale začalo všechno měnit. Na čtrnácté narozeniny svojí sestřičky jsem zjistila, že jsem těhotná. Nedostala jsem měsíčky a přítel přinesl ze srandy test, který vyšel pozitivně. Byla jsem už v osmém týdnu a vůbec jsem netušila, co bude dál. Moje rodina stála za mnou při každém rozhodnutí. Byli naštvaní, že nedodělám školu, tak jak bylo v plánu. A především byli přesvědčeni, že když jednou se školou seknu, tak už se do ní nevrátím. No to jsem si myslela, že tohle je to nejtěžší rozhodování, které mě mohlo v životě potkat. Nakonec jsem si vybrala možnost si miminko nechat. Teď mi zbývá deset týdnů do porodu a jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, protože to nejhorší teprve přišlo. Ale moje sestra má ten největší důvod bojovat, protože když zjistila, že bude teta, tak nedočkavostí nemohla ani spát.

 

Napište nám svůj příběh

Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.


V květnu začaly mou sestru neskutečně bolet záda. Na začátku června byla hospitalizovaná v jedné nejmenované nemocnici. Můžu říct, že se jedná o nemocnici v jednom z největších měst republiky. Dalo by se říct, že je prestižní a vyhlášená tou nejvyšší péči. Při hospitalizaci v téhle nemocnici moje sestra přestala chodit a já byla svědkem chováni ze strany personálu, který nemůžu pochopit do dnes. Lékařka mojí sestry byla přesvědčena o tom, že moje sestra to, že nechodí, má v hlavě. Napsala jí na to papíry.

 

 

Z mojí sestry byl najednou cvok, který měl být převezen na léčení do psychiatrické léčebny. Sestřičky na tomto oddělení se nechovaly taky nijak lidsky. Po sestře jenom řvaly, že se s ní musí tahat, a přitom je naprosto zdravá. Když měla jít do jídelny na oběd, tak ji vzaly za podpaží a řvaly po ní. Moji rodině nezbývalo nic jiného, než podepsat papíry a odvést si sestru domů. Všichni doktoři, které jsme pak navštívili, nás odmítali s tím, že máme přijít, až si dáme do pořádku hlavu. Známí od taťky nám půjčili invalidní vozík, aby sestra nebyla odepsaná úplně. Rehabilitace jsme si taky museli zařídit sami u rodinné známé. Moji rodiče byli najednou ti špatní, protože odmítli péči pro svoje dítě. Na konci srpna se nám podařilo najít lékařku, která si tuto situaci vzala na sebe a se slovy, že se jí nějak nezdá, zařídila sestře hospitalizaci v jiné nemocnici ve stejném městě. Tam pomocí magnetické rezonance zjistili, že má v zádech opravdu nález. Tahle rezonance se konala v pondělí 24. srpna. Na další den měla sestra ještě jednu rezonanci a jiná vyšetření za úplné narkózy. Ve středu byla sanitkou převezena do nemocnice v jiném městě a ještě ten týden ji čekala čtyřhodinová operace, při které si vzali vzorky. O dva týdny později jsme zjistili, že moje malá sestřička má rakovinu. Nádor na míše, který zasahuje do páteře. Byla převezena z JIPky na oddělené dětské onkologie, kde si asi ještě dlouhou dobu pobude. Lékaři kroutí hlavami nad tím, co se v první nemocnici dělo a nechápou, jak mohl někdo napsat, že problém je v hlavě.


ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Z romantického chlapa NÁSILNÍKEM
VÁŠ PŘÍBĚH: Exekuce, blokace účtů a deprese. Vše kvůli nezodpovědnému maželovi!
VÁŠ PŘÍBĚH: Sexuální zneužívání mě dohnalo k sebepoškozování


My teď čekáme na to, jaká léčba bude nejlepší, a musíme se vypořádat s milionem otázek, které nás teď trápí. Proč jsem otěhotněla a ona onemocněla? Proč musí být osud tak krutý? Proč zrovna ona? Moje mladší, milovaná sestřička? Jak mohla první nemocnice udělat takovou chybu? Nikdy jsem si nemyslela, že se dá zažít tolik věcí během jednoho půlroku. Chci, aby to všechno bylo za námi. Doufám, že moje malá sestřička bude ještě chodit a bude schopná s mým synem běhat po venku a dělat s ním věci, které děti potřebují. Ona se tak těšila, že bude teta a osud se prostě rozhodl, že cesta za tím bude hodně těžká…

3 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

12:11 19.07.2017
EXISTUJE PRECI OMBUCMAN ŘEŠTE TO KDYŽ SE VÁM TO NELÍBI A NEHRAJ TADY NA CITY A NELŽI TADY
sestra 12:07 19.07.2017
prominte, ale já v tom vidím více smyšlených věcí.a nezdá se mi to vůbec jako pravdivý příběh.
Tomáš 11:51 12.07.2017
Tohle je vážně hrozný to zdravotnictví v Česku znám to moc dobře bohužel.Přeji brzké uzdravení sestřičce
B. 18:06 28.06.2017
Rovněž Vám i Vaší sestřičce přeji už jen to do dobré, sestřičce úplné uzdravení a Vám krásného zdravého chlapečka. Děsí mě lhostejnost, se kterou lékařka rozhodla, že se jedná o psychické problémy, hlavně, aby to nemocnici nestálo moc peněz za vyšetření. Bohužel někteří lékaři zapomínají, že jsou tu kvůli pacientům a ne kvůli bodům pro zdravotní pojišťovny. Vše se přepočítává na náklady a pacienti jsou jim ukradení.
Nika 10:06 22.06.2017
Přeji Vám hodně štěstí a ať to všem dobře dopadne. Snad každý, kdo si toto přečte, si uvědomí, jak je šťastný. Držím palce.