Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Neskutečný příběh zažila naše čtenářka Jarka. Podívejte se, co se jí stalo v den, kdy zemřela její teta.

VÁŠ PŘÍBĚH: Tajemné síly mě ochránily před autonehodou

Tajemno
zdroj: Thinkstockphotos Tajemno
aktualizováno 30.03.2017, 00:51 | 30.03.2017, 00:51 | doma.cz / čtenářka

Neskutečný příběh zažila naše čtenářka Jarka. Podívejte se, co se jí stalo v den, kdy zemřela její teta.

Jezdím do Čech asi dvakrát do roka, pokaždé však vyhledám paní, se kterou jsem následující neuvěřitelný příběh prožila. Jsem ráda, že jsem tehdy nebyla sama, alespoň jsem měla důkaz, že jsem se nezbláznila. Před osmi lety vážně onemocněla moje teta. Měla jsem s ní krásný vztah. Od šestnácti měsíců mě vychovala spolu s mou babičkou. Když jsem se dozvěděla zprávu, že je hospitalizována na jednotce intenzivní péče, okamžitě jsem přijela do Čech.

 

 

Cestou jsem ještě volala její kamarádce, se kterou se denně navštěvovaly, abych se dozvěděla bližší informace ohledně jejího zdravotního stavu. Vše šlo strašně rychle, musela být uvedena do umělého spánku. Jela jsem tedy přímo do nemocnice.

 

Informace od lékaře pro mě byla šokem. Ledviny vypověděly funkci, tuto noc asi nepřežije. Měla jsem za sebou nějakých 800 km cesty, ale i tak jsem prosila lékaře, abych mohla u tety přes noc zůstat. Bylo mi řečeno, že pokud nezavolají, mám přijet na sedmou hodinu ranní a k tetě mě pustí. Přes noc je to zcela vyloučené. Odjela jsem tedy domů. Do domu, kde jsem strávila dětství a i po třiceti letech života v cizině, kde mám svoji rodinu, děti, manžela a svůj současný dům, říkám tomuto místu domov. Paní Hana, kamarádka mé tety, asi věděla jak v nemocnici pořídím. Telefonovala, že klidně přijde, pokud nechci být doma sama. Počká se mnou přes noc a ráno pojedeme spolu do nemocnice. Byla jsem jí moc vděčná.

 

Napište nám svůj příběh
Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.


Celou noc jsme si povídaly, byla jsem šťastná, že telefon nezvonil a konečně tetu uvidím. Nemocnice od domu je asi 20 km daleko. Vyjela jsem tedy něco kolem půl sedmé ráno. Byla jsem vyčerpaná z cesty z Německa, z nemocnice, nevyspalá a plný myšlenek, že tetu uvidím naposledy. V tu chvíli jsem zapomněla, že mám taky rodinu, která mě potřebuje, bylo mi všechno jedno, na dost krátkém úseku jsem mohla způsobit několik havárií. Z mého přemýšlení mě vytrhla paní Hana, když vykřikla pozor. A pak se to stalo! Nějaká síla mi odtrhla pravou nohu z plynu a v rukou jsem ucítila obrovské brnění. NĚCO převzalo kompletní kontrolu nad autem. Začala jsem příšerně křičet. Ukazovala jsem paní Haně nohy a ruce, které jsem nemohla ovládat. Ta na rozdíl ode mne jen začala plakat a modlit se. Já vyloženě celou cestu proječela. Auto na semaforech brzdilo, rozjíždělo se. Před nemocnicí je celkem větší stoupání a hned po něm se musí odbočit ostře doprava. Paní Hana stačila ještě říct: "No to jsem zvědavá, jak si poradí." Poradilo! Po té odbočce se auto zastavilo.

 

Zůstaly jsme nejprve obě sedět v autě. Ani jedna z nás nebyla schopna se pohnout. Asi po půl hodině jsem vystoupila z auta a okamžitě volala svým dětem, abych jim řekla co se přihodilo. Dcera chtěla paní Hanu k telefonu. Myslela si, že jsem se zbláznila. Ten den teta odpoledne umřela. Byly jsme s paní Hanou obě u ní. Utěšovala jsem se, že mám konečně důkaz, že existuje něco mezi nebem a zemí. Z počátku jsem chtěla za každou cenu vědět kdo to byl, kdo převzal za mě řízení vozidla. Byla to babička, anděl strážný? Nebo nějaká jiná síla? Nějaký čas jsem měla i strach řídit auto sama, bála jsem se. Co když ta síla zase přijde a strhne mé vozidlo do prvního příkopu?

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Děsivý vzkaz ze záhrobí! Prasklá žárovka hlásí smrt!
VÁŠ PŘÍBĚH: Setkání s tajemnem! Plačící kočka hlásí smrt!
VÁŠ PŘÍBĚH: Jak mi Facebook změnil život

 

Časem jsem si všechno v sobě nakonec srovnala sama. Paní Hana, která je ve vesnici známá jako povídalka, mě prosila, abych to nikomu známému neříkala. Aby si lidé nemysleli, že jsme se zbláznily. Slíbila jsem jí to. Přesto pokaždé, když dorazím do Čech, se sejdeme a probíráme, co se nám vlastně stalo, z paměti to nevymažeme ani jedna.

0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře