Aktuální otázka, kterou si v poslední době klademe stále častěji. Stále více dvojic dává přednost tzv. nesezdanému soužití.

Často spolu muž a žena žijí ve společné domácnosti, jsou partneři, někdy si spolu pořídí psího miláčka, nebo i dítě. Prakticky se chovají jako manželský pár, ale do sňatku se nehrnou.

Manželství = utrpení…?

Proč se vlastně lidé dnes už nechtějí brát tak jako dřív? Se slovem manželství se nám většinou pojí slova jako závazek, zodpovědnost, být spolu v dobrém i ve zlém, jakási trvalost až "absolutnost“. Řadu z nás k němu napadají i slova jako omezení, ztráta svobody, povinnosti, hádky atd. Většina těchto přívlastků však neplyne primárně z důvodu, že se dva lidé vezmou, ale proto, že v momentě svatby vlastně vstoupí do rolí "manžela“ a "manželky“, které, často aniž si to uvědomují, začnou hrát, uvádí server sexualne.cz.

ČTĚTE TAKÉ:

Plánujeme svatbu. KALENDÁŘ příprav

Ještě dnes nacházíme ženy, které se doslova ukřižují k plotně, žehlicímu prknu a kbelíku s hadrem, a mají pocit, že to přece "musí dělat“, a muže, kteří se hroutí stresem, aby sami zabezpečili celou rodinu, protože jinak by se necítili být "pořádnými chlapy“. Neděje se to však proto, že je k tomu někdo nutí, ale proto, že to tak znají od svých rodičů, ze svého okolí, "protože to tak přece dělají všichni“.

(Foto: profimedia.cz)

Aby nás manželství neomezovalo, přicházíme o ochranu

Manželství je dnes již tak opředeno předsudky a očekáváními, co všechno budeme muset dělat a vydržet, že se mu často radši předem chceme vyhnout. To nám však paradoxně může život více zkomplikovat. Potíž může vzniknout v tom, že tím, že se vyhneme manželskému "omezování“, vyhneme se i tomu, aby nás manželství chránilo.

Když jsme nesezdaní, o svém partnerovi (partnerce) uvažujeme skutečně jen jako o svém partnerovi, nikoli jako o manželovi (manželce), tudíž vlastně pořád počítáme s tím, že náš vztah může kdykoli skončit; druhý nás kdykoli může opustit či my ho kdykoli můžeme vyměnit za partnera jiného. Větší neshoda, hádka, nenaplněná očekávání, a už máváme slovy "sbal si kufry“, "rozejdeme se“ atd., protože předpokládáme, že určitě brzo najdeme někoho, kdo "nás bude mít radši“, "nebude se chovat tak nemožně“ atd.

Nic nebo jen velmi málo důvodů nás přiměje hlouběji se nepříjemnou situací či konfliktem zabývat natolik, abychom ho vyřešili. Navíc když nám něco na našem vztahu vadí, bojíme se to říct, aby nás partner neopustil, ale když to uzavřeme v sobě, začne se to hromadit a dusit nás, a za chvíli z toho je velký problém.

S partnerem se rozejdeme, najdeme si jiného…a za dva tři roky se nejspíš ocitneme v podobné situaci. Zase balíme kufry (nebo ten druhý), a tak to může jít pořád dokola, tvrdí server sexualne.cz. Čím víc partnerů vystřídáme, tím méně věříme tomu, že by se nám mohlo podařit někde dlouhodobě zakotvit, a tak manželství nám celkem logicky začne připadat jako ta nejabsurdnější možnost. Přitom je nám v něm tak dobře!