Následující řádky nabízí budoucím novomanželům několik postřehů člověka, který je ve svatební den jaksi na druhé straně“ – pokud možno by neměl být příliš vidět, a přitom často doprovází svatebčany po celý den.

Jistě hádáte správně, že kromě sousedky, pozorující svatební dění skrze díru v plotu, sleduje váš den jedním okem právě fotograf (nebo kameraman, pro zjednodušení se budeme zabývat toliko fotografem).

Dva přístupy: reportážní a režisérský

Hned na začátku upozorňuji na to, že se vzdávám snahy o objektivní pohled a následující stať popisuje pouze můj přístup k věci a mé zkušenosti. Přístupem k věci mám na mysli styl práce, který pro zjednodušení rozdělím na dva základní – styl "reportážní“ a styl "režisérský“.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Reportážním přístupem rozumím snahu fotografa stát se neviditelným a nezasahovat do dění (resp. zasahovat jen v míře nezbytně nutné při aranžování portrétů, skupin apod.). Tento přístup vychází z předpokladu, že svatba je cosi, co má být zachyceno, nikoliv znásilněno fotografovými zásahy.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Naopak "režisérský“ styl je, poněkud zjednodušeně a s nadsázkou řečeno, pracovní postup, kdy fotograf nepřipouští jakékoliv přirozené plynutí událostí, často na svatebčany volá, houká a kuká a nutí je k úsměvům, pohledům do objektivu a zaujímání někdy téměř bolestivých póz.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Z toho, jak jsem onen druhý přístup pohaněl je zřejmé, který je mi bližší. Důvod jsem již uvedl – svatba je děj nezávislý na fotografovi, ten byl pouze přizván, aby ony chvíle zachytil a doplnil vkusnými aranžovanými portréty. Nic víc. Navíc svatba sama o sobě je dějem takřka patetickým, k jisté až kýčovitosti nemá vlastně příliš daleko a umocňovat vše tím, že nevěstu posadíme do záhonu růží, je z mého pohledu již téměř neúnosné.

Nicméně nechci "režisérskou“ koncepci zcela zatracovat. Každému vyhovuje něco jiného a jsou-li svatebčané spokojeni, není důvod k výtkám.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Slušně oblečen

Fotograf by měl vystupovat nenápadně a decentně a měl by být slušně oděn, což ne vždy bývá samozřejmostí. Když pak na obřad přijde suverén v bermudách vybaven dotěrností moskyta, je pozdě shánět reference.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Rady profesionála:

A protože tento text si klade za cíl přinést i obecněji použitelné výstupy, zde je má první rada: rozmyslete se, který z přístupů je vám bližší a proberte to s fotografem. Může se vám stát, že ze svatebního dne budete mít nahořklý pocit z toho, že jste byli neustále kamsi kormidlováni, nebo se naopak budete cítit zklamáni, že se vám fotograf (zdánlivě) málo věnoval.

A bez varování přináším druhou radu, která by měla být radou první a zásadní: svěřte se odborníkům! Žijeme v době překotné demokratizace prostředků – fotoaparát, či kameru má kdekdo a díky digitálním technologiím se také kdekdo cítí být Spielbergem, či Salgadem.

(Foto: © 2010 www.martinandrle.cz)

Avšak pozor, to, že vidíme alespoň na jedno oko a třímáme v ruce byť i velmi sofistikovaný (rozuměj: velký a drahý) přístroj z nás ještě Šibíka neudělá. Fotografovat svatbu je velmi zodpovědná záležitost a temný pocit zklamání při prohlížení fotografií za ušetřené peníze jistě nestojí.

Ovšem stejně jako ne každý amatér musí být nutně břídilem (na světě jsou spousty velmi šikovných amatérů), tak ani každý fotograf-profesionál nerovná se dobrý fotograf. Proto vždy chtějte vidět výsledky jeho práce předem.

A nemusí se zrovna jednat jen o špatného fotografa, ale třeba vám právě ten konkrétní autorský rukopis nemusí vyhovovat.

Stejně tak je vhodné se domluvit předem co vlastně dostanete do ruky. Protože 600 neupravených fotografií dodaných na CD je spíše pomsta než služba.

Buďte tedy pečliví při vybírání svatebního fotografa a nekupujte zajíce v pytli, ať si v pohodě užijete nejen svatební den, ale i následné prohlížení svatebních fotografií.

Martin Andrle, www.martinandrle.cz