Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz. Kapitola osmá má název Kam se vrtnout.

ČTYŘICÍTKA NA KRKU, DRUHÝ NÁDECH: Kam se vrtnout

Příběh na pokračování
Příběh na pokračování
aktualizováno 08.08.2018, 00:00 | 08.08.2018, 00:00 | / Simona Votyová exkluzivně pro Doma.cz

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz. Kapitola osmá má název Kam se vrtnout.

Sledujte s námi napínavý, romantický, i zábavný příběh brzy čtyřicátnice Dariny, hrdinky, se kterou se v příbězích spisovatelky Simony Votyové budete na doma.cz potkávat každé dva týdny. Čeká ji plno životních zvratů a příhod, například seznamka, plastika, výpověď v práci, rozvod, dceřin maturiťák nebo rande. Konec každé kapitoly bude otevřený a vy rozhodnete v anketě pod textem, jak dopadne.

 

 

PŘEČTĚTE SI MINULOU KAPITOLU!

 

8. Kam se vrtnout

 

Nebyly to fotky, které mě vrátily do skutečnosti. Byla to vůně. Snášela se nade mnou jako mlhavý opar. Vůně, kterou jsem našla zapomenutou v mojí kabelce spolu se žvýkačkami, cestovním pasem, rtěnkou, klíčemi a dalšími drobnostmi. Nastříkala jsem si ji na předloktí a pak ještě na polštář. Ponořila jsem se do ní. Něco mi připomínala.
Mne.
Tenkrát jsem si koupila parfém Si, abych voněla jinak. Aby moje kůže nebyla nasáklá stejným parfémem jako ta její. Protože můj manžel a její milenec nám k Vánocům kupoval stejnou voňavku.. Náš muž a náš parfém.. Moje nová vůně mě probudila do nového života bez Štěpána. A opět to zabolelo. Vlastně jsem vůbec netušila, že ho ještě miluju.

 

„I když ti vzal peníze z účtu?“ probudí se v mé hlavě škodolibý hlásek, který se rozhodl, že mě rozhodně nenechá v další iluzi o romantické lásce. Vztekle se posadím a vzpomínky se najednou dostanou do ráže. Vzpomenu si i na Aničku.. Tak se měla jmenovat naše dcera. Jenže se tak jmenovala i Štěpánova první milenka. A pak se nám narodila Lucinka..
„Nešlo by to nějak celý vrátit zase na začátek?“ vyjedu nesmyslně na doktora, jen co vejde do dveří, aby se přesvědčil o mém duševním zdraví.
„Ještě nic?“ zeptá se poněkud starostlivě, až mě to dojme. Ale doktoři si pravděpodobně starosti o své pacienty dělají. Je to jejich práce.
„Právě naopak. Je to všechno zpátky. Dokonce i to, co jsem myslela, že zůstalo někde uzavřené na sedm západů,“ poklepu si na srdce. Zdá se, že doktora moje pocity moc nezajímají, protože jásá.

 

 

Další den po několika vyšetřeních můžu jít domů. Domů. Problém je ten, že jsem na Islandu a tady žádné domů není. Auto z půjčovny jsem nechala na parkovišti u moře a teď jsem bůhví jak daleko. Sedím s kabelkou na posteli a přemýšlím, co udělat. Nezbyde mi nic jiného, než poprosit Velkého Robina, aby mi poradil. A pokud možno pomohl.
„A úplně nejlíp, kdyby tě zachránil,“ dodá zase hlásek a nejde si nevšimnout jeho ironického tónu, který se rozhodnu ignorovat a raději čekám, kdy se ve dveřích objeví pihovatý obličej. Jenže místo něj vstoupí do pokoje postarší doktorka, která mě ještě jednou prohlédne, zeptá se na pár věcí a jednoduše mi oznámí, že mohu jít. Zároveň mě upozorní na to, že pobyt v nemocnici budu muset zaplatit.
„Můžu mluvit s panem doktorem, který tu byl včera?“ zeptám se. Vysvětlí mi, že dnes nemá službu a jeho telefon mi samozřejmě nedá. Číslo, co mi napsal na papírek v letadle, mám pochopitelně v batohu v autě.

 

Bankomat mi sdělí, že se ze mě stal bezdomovec. Účet mám obstavený, takže i kdybych někomu zavolala, aby mi peníze poslal, stejně ke mně nedoputují.
„Sakraaaa!“ zařvu, když mi dojde, že v batohu vězí i letenka a taky nabíječka od mobilu. Posadím se na lavičku před nemocnici a snažím se zmobilizovat všechny moje myšlenky. Přece vymyslím, jak se z té šlamastiky dostanu.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ posadí se najednou vedle mě velký Robin a já mu padnu okolo krku. Ani ho to moc nepřekvapí.
„Cos dělala v tý vodě? Chtěla ses zabít?“ podívá se na mě a v jeho očích vidím směsici rozpaků i starostlivosti.
„Ne. Chtěla jsem jen klid na duši,“ odpovím jako pravý blázen.
„To je nějaká speciální meditace?“ podívá se na mě jako na malého školáka. Pokrčím rameny.
„Co teď budeš dělat?“ položí mi zásadní otázku.
„To bych taky ráda věděla,“ řeknu po pravdě a dívám se do země, aby nepoznal, jak moc jsem zoufalá.

 

 

„Tak vítej u nás,“ postrčí mě velký Robin do místnosti, ve které hraje prim dřevo a taky Lego rozházené všude na podlaze.
„Ahoj teto, táta říkal, že tu chvíli budeš s námi, protože ti přeskočilo a nemáš se kam vrtnout,“ vychrlí na mě malý Robin. Všimnu si, jak velký Robin kulí na malého oči a vrtí hlavou. Nevím, komu z nás je víc trapně a tak nakonec oba vyprskneme smíchy. Kluci, jak jim začnu říkat, mi ukážou pokoj pro hosty a o překot mi vyprávějí, co tady všechno musím ještě vidět.
„Myslím, že bych měla jet co nejdřív domů,“ zchladím jejich nadšení. Oba se na mě překvapeně podívají.
„To nemůžeš, nevidělas ještě skřítky a to bys sem jela vlastně úplně zbytečně,“ vysvětluje malý.
„Nemůžeme tady tetu zdržovat, pokud domů musí, tak to se nedá nic dělat,“ odpoví velký a začne plánovat, jak zítra dojedeme pro moje auto a pak mi pomůže přebukovat letenku. Je tedy jasné, že sám bude rád, až se mě zbaví. Koneckonců jsem pro něj úplně cizí ženská.
„Leda, že by sis to ještě rozmyslela a chvíli tu pobyla s námi,“ dodá zničehonic.
„Už tak jsi pro mě udělal dost, nebudu tě tu dál obtěžovat,“ řeknu a on jen pokrčí rameny. V noci ale o tom musím pořád přemýšlet. Zůstala bych tu ráda, jenže si přeci nemůžu dovolit viset cizímu člověku na krku. Měla bych být konečně zodpovědná a mazat domů, tam kam patřím.

 

Anketa
Co má Darina udělat?
 


Více o autorce se dozvíte na jejím webu, facebooku a instagramu. Přečtěte si i o jejím úspěšném románu Provařená.

 
0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře