Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz.

Čtyřicítka na krku, druhý nádech: Kapitola první, Stěhování

Příběh na pokračování
Příběh na pokračování
aktualizováno 02.05.2018, 09:49 | 02.05.2018, 00:00 | / Simona Votyová exkluzivně pro Doma.cz

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz.

Sledujte s námi napínavý, romantický, i zábavný příběh brzy čtyřicátnice Dariny, hrdinky, se kterou se v příbězích spisovatelky Simony Votyové budete na doma.cz potkávat každé dva týdny. Čeká ji plno životních zvratů a příhod, například seznamka, plastika, výpověď v práci, rozvod, dceřin maturiťák nebo rande. Konec každé kapitoly bude otevřený a vy rozhodnete v anketě pod textem, jak dopadne.

 

PSALI JSME:

Spisovatelka Simona Votyová nabídne příběh na pokračování. Rozhodněte, O ČEM BUDE

 

Čtyřicítka na krku, druhý nádech

Kapitola 1.: Stěhování

 

Chce se mi brečet, a tak si narazím sluneční brýle. Mají růžová skla. Koupil mi je Štěpán ještě v době, kdy ho těšilo dělat mi radost. Teď obšťastňuje jinou a já se skrz růžová skla dívám, jak stěhováci nakládají náš život do dvou aut. Každé pojede jiným směrem. Stejně tak jako se ubíraly naše názory, hodnoty, nálady, vlastně všechno. Naprosto všechno za posledních pět let. Ale spíš ještě dýl. Určitě mnohem dýl. Jen jsem si to nepřipouštěla. Motala jsem se pořád kolem Lucinky. Celé víkendy jsme trávily na tanečních závodech, třikrát v týdnu na trénincích a pak doháněly školu. Jejích sto dvacet dva zlatých medailí skončilo v jedné z krabic, která pojede v náklaďáku směr můj nový život. Tvrdá dřina se dceři opravdu vyplatila... Má postavu snů. A po večerech si sehnala brigádu jako go-go tanečnice. Říká si Lussy a vydělává pomalu víc než já.


„Tancuju oblečená, tak vo co de?“ vyjela na Štěpána, který má s jejím vystupováním na diskotéce problém. Jen jsem krčila rameny. Je přeci dospělá a navíc studuje. Šprtá k maturitě a kromě téhle brigády nikam nechodí. Tentokrát na ni nemohl začít řvát, že pokud bydlí pod jeho střechou, musí fungovat podle jeho pravidel. Protože Lucinka si vybrala moji střechu.
„Nebudu přece bydlet s tou tátovou fuchtlí. Navíc ty jsi moje milovaná maminka,“ objala mě, jako když byla malá, přestože je už velká.

 


Vždycky jsme byly spíš kamarádky. Svěřovala se mi naprosto se vším. A já jí taky. Jenže já na rozdíl od ní neměla moc s čím. Buď jsem byla doma, nebo v práci. S jediným zážitkem, který mi přinesl do života trochu vzrušení, jsem se jí svěřit ovšem nemohla. Přistihnu se, že se usmívám. Vzpomínka na Martina mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Jedna jediná nevěra za celé moje dvacetileté manželství. Jeden jediný den. S Lucčiným učitelem.. Ale to je už hodně dávno pryč.

 

„Co se to mezi námi vlastně stalo?“ ptám se asi už po tisící svého manžela. Ano, stále jsem ještě vdaná, ale rozvodové papíry jsme už oba podepsali a čekáme na soud. Až nás navždy rozdělí. Štěpán postává u svého auta, špičkou tenisky nervózně kope do kola a kouří. Prohrábne si vlasy, které mu padají do nevyspalých očí, a usměje se. Jen tak ledabyle, jako by se nic nedělo. A já si uvědomuju, jak strašně moc mu to sluší. Začal chodit do posilovny a ona mu nakoupila moderní hadry. Se mnou doma nosil jenom tepláky. Vytahaný. A taky měl pivní pupek. Teď už ho nemá.


„Koukni,“ zaloví v kapse a podává mi řetízek, který mi koupil tenkrát k 25. narozeninám, „našel jsem ho ve šperkovnici. Na dně ležely i naše snubní prsteny,“ odmlčí se a já doufám, že mi je nechce taky vložit do dlaně k řetízku. Snubní prsten sundal hned několik měsíců po svatbě, tvrdil, že v cukrárně, kde pracoval, se mu na něj lepí těsto a že je mu velký.


„Když ho nebudeš nosit, nebudu ho nosit ani já,“ naštvala jsem se tehdy a od té doby ležely zlaté kroužky, které jsme tak pečlivě vybírali, na dně. Nejspíš právě to byla předzvěst, jak to s naším manželstvím dopadne.

 

„Sbohem, můj milý domečku,“ zalykám se a obličej mám určitě posetý rudými fleky, což mám vždycky, když propadám emocionálnímu vypětí. Vím, že kdybych tu zůstala, šťastná stejně nebudu, ale teď mám strach, že mi pukne srdce žalem.
„Ahoj,“ vzlykám a loučím se se svým mužem, který přešlapuje před domem, co jsme spolu kupovali a ještě ho ani nesplatili. Prý se o to postará. Prodá ho a dá mi půlku.

 


„Ani ten strom, jak jsme tady chtěli mít, jsme nezasadili,“ vzpomenu si a mučím ho nejen vzlyky, ale i výčitkami. Vidím, že má co dělat, aby se nerozbrečel taky. Proč mě nepopadne a nezařve: Panebože, co to děláme?! Možná bychom si pak vzpomněli, že jsme spolu bývali šťastní. Kdysi. Třeba bychom to ještě dokázali. Spolu. Jenže žádné spolu už neexistuje. Teď už jsem já a on. Každý zvlášť, každý sám za sebe.


„Ahoj,“ Štěpán ke mně opatrně popojde, jako by se bál, že mu zase jednu vrazím. Že do něj budu bušit pěstmi jako v ten den, kdy se přiznal, že se zamiloval. A že je to sakra vážný.
„Nemůžu bez ní být,“ vykládal mi a já ječela jako pominutá, že zkazil naprosto všechno. Nebyla to pravda. Zkažené to bylo dávno. Věčně jsme se jenom dohadovali, každý si trávil čas po svém a ani jsme spolu nespali. Naše ledové království puklo jako kra v Severním oceánu. Nemůžu mu to mít vůbec za zlé. Přesto mám. Možná proto, že on se drží záchranného kruhu, kdežto já se potápím. Obejme mě a já nasávám vůni jeho těla. Naposled. A to mi přijde naprosto šílený.

 

Sedím ve svém novém pronajatém domově, v novém křesle a přemýšlím, jak naložit s novým životem. Kdysi jsem chtěla dělat spoustu věcí. Vždycky jsem si představovala, jak bych si užívala, kdybych se nevdávala tak brzo. Kdybych byla svobodná. Najednou můžu skoro všechno. Musím toho využít. Vyloženě fyzicky cítím, jak mi v těle začíná vibrovat adrenalin. Nenechám se utopit. Naopak budu plavat! Mám přeci plno možností. Ještě nejsem tak stará. Třeba Kačka, moje nejlepší kamarádka, teprv čeká první dítě, a to jí táhne taky na čtyřicet jako mně. Vytáhnu papír a začnu si na něj psát, co všechno mě štve. Před sebou mám v lepším případě ještě půlku života a rozhodně ji nestrávím děláním činností, které mě otravujou.

 

Nesnáším: šéfovou a svoji práci, žehlení a vaření, svůj špek na břiše, dřepět sama v prázdném bytě a Štěpánovu milenku. Je to vlastně jednoduchý. Vařit a žehlit nebudu, stejně už není pro koho. Lucinka je vegan a jí jenom zrní, které si kupuje v bio obchodech. Mohla bych s tím začít taky, tím bych se zbavila špeku. V práci musím dát výpověď a poslat šéfovou do míst, kam patří. A taky potřebuju milence. Aby zahnal moje depky a chuť zabít Štěpánovou milenku. Aby mě zase nastartoval. Pak už to bude všechno mnohem jednodušší. Vždyť i Freud říkal, že za vším vězí sex. A já dodávám – zvlášť když žádný nemáte.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Sliboval mi věrnost, ale pak do našeho vztahu vstoupila BEJVALKA!
VÁŠ PŘÍBĚH: Zrušená svatba! Umíte si to představit?!
VÁŠ PŘÍBĚH: Dva paralelní vztahy mě dohnaly k pití!

 

Přestože mi hádají tak o pět let míň a často slýchám příšernou větu, kterou bych zakázala: „Na to, kolik ti je, vypadáš dobře,“ o nikoho kloudného jsem roky nezavadila. Pokud by to šlo touto úměrou, dočkala bych se milence možná tak v důchodu.
„Zkus Tinder,“ radí mi Kačka, která na téhle internetové seznamce našla muže, se kterým teď čeká dítě a je do něj blázen.


„Jenže pamatuješ, jak jsi měla nejdřív několik schůzek s různými zoufalci a úchyláky?“ připomínám jí, jak ji jeden týpek uvázal pouty k topení v hotelu a nechal ji tam.


„Risk je zisk,“ pohladí si šťastně těhotenský pupík. Je hodná, že i v tomhle stavu, kdy se sotva vleče a funí jako lokomotiva, za mnou přijela a poslouchá tu moje splíny.


„A co kdybych zavolala Martinovi?” napadne mě. Jen co to dořeknu, Kačka protáhne obličej.


„Nuda! To mu chceš jako zavolat a říct: Haló, jsem tady a teď jsem konečně volná, takže po několikaleté pauze můžeme pokračovat?“


„Třeba by byl rád,“ odpovím.
„A třeba taky ne.“

 

Jak to bude dál? Rozhodněte sami hlasováním v následující anketě. Hlasovat můžete do středy 9.5.2018.

  

Anketa
Co má Darina udělat?
 

  

Více o autorce se dozvíte na jejím webu, facebooku a instagramu. Přečtěte si i o jejím úspěšném románu Provařená.

 
2 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře