Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz. Kapitola pátá má název Útěk na Island.

ČTYŘICÍTKA NA KRKU, DRUHÝ NÁDECH: Útěk na Island

Příběh na pokračování
Příběh na pokračování
aktualizováno 27.06.2018, 00:00 | 27.06.2018, 00:00 | / Simona Votyová exkluzivně pro Doma.cz

Exkluzivní příběh z pera Simony Votyové jen na Doma.cz. Kapitola pátá má název Útěk na Island.

Sledujte s námi napínavý, romantický, i zábavný příběh brzy čtyřicátnice Dariny, hrdinky, se kterou se v příbězích spisovatelky Simony Votyové budete na doma.cz potkávat každé dva týdny. Čeká ji plno životních zvratů a příhod, například seznamka, plastika, výpověď v práci, rozvod, dceřin maturiťák nebo rande. Konec každé kapitoly bude otevřený a vy rozhodnete v anketě pod textem, jak dopadne.

 

 

PŘEČTĚTE SI MINULOU KAPITOLU!

 

 

Příběh pátý: Útěk na Island

 

V ruce žmoulám letenku. Vážně jsem to udělala a odlétám. Ke všemu už dneska. Tlačítko zaplatit jsem zmáčkla po té, co jsem se pokoušela snad stokrát dovolat Lucince a ona mi jen odepsala:
„Teď mě nech bejt, stěhuju se k tátovi.“ Už jsem nechtěla zase bulet nad svým zpackaným životem. A tak poletím na Island a vrátím se až za dva měsíce.
„Co tam budeš dělat?“ Kačka mému rozhodnutí nerozumí a nejspíš doufá, že si to ještě rozmyslím.
Krčím rameny, žádný plán zatím nemám.


„Přiletíš na letiště a dál? Vždyť tam nikoho a nic neznáš?“ mentoruje jako by byla moje máma. Je mi jasné, že moje máma to uvidí zrovna tak. Pochopitelně, že mají pravdu. Přesto se těším. Už zase cítím, jak se mi do těla nalévá energie a proudí ve všech buňkách. Čeká mě úplně jiný svět než jsem zvyklá a to mě zároveň nesmírně láká, ale i děsí. Jenže kdo má možnost nechat všechno za sebou a jednoduše uletět? Představuju si samu sebe s křídly nad oblaky, možná jako vílu, možná motýla a usmívám se. Vzápětí ovšem přistanu tvrdě na zem a v hlavě mi duní Kaččina otázka, kterou si kladu snad každou minutu:


„Copak můžeš tady nechat Lucku? Má teď zlomený srdce a bude tě potřebovat.“ Kačka se na mě dívá vyčítavým pohledem budoucí matky, která si myslí, že od teď je nutné veškerý život podřídit dětem až do skonání. Dvacet let jsem si to nejen myslela, ale taky dělala. Možná jsem teď sobec. Myslím jenom na sebe, místo toho, abych se snažila napravit, co jsem zničila. Energie v mých buňkách přestává proudit, protože jí cestu zacpaly výčitky svědomí. Jsou temné a pohlcují každý milimetr mého těla. Napadají mi srdce a přivádějí do stavu otupělosti.
„Celá ta cesta je nesmysl, že jo?“ pronesu a vlastně nevím, jestli se ptám nebo oznamuju.
„Asi jo,“ obejme mě Kačka okolo ramen.
„Jenže stejně pojedu,“ řeknu rozhodně.
„Mně to bylo jasný,“ usměje se a pak ještě dodá: „Před sebou ale neutečeš.“

 

Žena v letadle
(Foto: Getty Images)

 

Mám zavřené oči a sepnuté ruce. Vždycky jsem měla panický strach z létání. Jedinou modlitbu, kterou znám je Andělíčku můj strážníčku a opakuju si ji pořád dokola.
„To se tolik bojíte?“ zeptá se mě pasažér, který sedí vedle mě s malým chlapcem.
„Já se teda nebojím vůbec,“ pyšní se asi pětiletý kluk a hned se dozvídám, že letí nejméně po stopadesáté a jak je to super. Je upovídaný zrovna tak jako jeho otec, takže během chvíle vím všechno nejen o Islandu, ale o celé jejich rodinné anabázi. Velký Robin, jak se mi představil má malého Robina ve střídavé péči a jelikož on žije na Islandu a manželka v Čechách, tak kluk tráví 14 dní v jedné zemi s jedním rodičem a dalších čtrnáct dní v druhé zemi s druhým rodičem. Přijde mi to docela šílené, ale jelikož za poslední dobu vím, že se život často odvíjí úplně jinak, než si člověk představoval, tak si netroufám nikoho soudit, přes to mám plno otázek.
„Proč jste se nepřestěhoval do Čech taky?“ je hned ta první, co by napadla asi každého.
„Na Islandu žiju už deset let. Je to země, která vám dodá klid na duši, však uvidíte sama. Nedovedu si už představit žít v chaosu a kromě toho bych si přál, aby i syn měl možnost poznat, že se dá žít jinak,“ vysvětluje. Další otázka, která zůstane viset ve vzduchu, protože se ji stydím položit, mi ale šrotuje v hlavě. Když žije v takovém souznění duše a harmonii, proč mu utekla manželka?
„Nudila se,“ odpoví sám, aniž bych vyslovila cokoliv nahlas. Mám co dělat, abych nezírala s otevřenou pusou. Je to věštec?


„Ptá se na to každý,“ dodá a usměje se. Teprve teď si ho pořádně prohlédnu. Není to žádný krasavec, ale přesto má něco do sebe. Obklopuje ho jakási směsice poklidu a živočišnosti zároveň. Lehce narezlé vlasy střižené nakrátko se mu na zátylku vlní a pihovatý obličej mu dodává klučičí až trochu nezbedný výraz. Malý Robin je jeho věrnou kopií. A díky tomuhle páru se nejen nebojím letět, ale nemám ani strach z toho, co mě v nové zemi čeká. Jestli si ale myslíte, že mi nabídnul bydlení i práci a všechno se odehrálo jako ve venezuelské telenovele, tak vás zklamu. Nicméně telefon mi dal, a když budu v úzkých, můžu mu zavolat. A to mi zatím bohatě stačí.

 

Volání
(Foto: Profimedia)

 

Na letišti si půjčím auto, zatím jen na týden a vydám se na cestu. Jsem rozhodnutá nejdřív zemi procestovat a uvidím, kam mě vítr zavane. Je to dost příznačné, poněvadž to tady tak fičí, div se mi neurvou dveře vozidla. Pádím po silnici, na které se nedá zabloudit, protože vede pořád jen rovně a skoro nikde nejsou žádné odbočky. Projíždím krajinou plnou nízkých keřů, mechu, nejrůznějších potůčků a vodopádů. Je to tak strhující pohled, že si připadám jako v kině na 3D filmu, ovšem tady je to realita. Po několika hodinách zastavím na parkovišti u vodopádu Gullfoss, který mi doporučil velký Robin. Když pak sleduji průzračnou zelenou vodu, která padá s ohlušující okázalostí do dlouhého kaňonu, rozpláču se štěstím. Teď už vím jedno, tady před sebou neuteču, ale najdu samu sebe.

 

Vytáhnu mobil, abych si mohla tuhle nádheru vyfotit, a všimnu si, že mi přišla smska.
„Kde jsi? Budu doma, k tátovi jsem neodešla,“ píše mi Lucka a mně se sevře zase hrdlo úzkostí. Jsem přes tři tisíce kilometrů daleko na cestě za poznáním, ale moje dcera mě právě potřebuje.

 

 

Anketa
Co má Darina udělat?
Hlasovalo 13 lidí
 

 

 

Více o autorce se dozvíte na jejím webu, facebooku a instagramu. Přečtěte si i o jejím úspěšném románu Provařená.

 
0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře