Přečtěte si rozhovor s maminkou, která rodila jak v Česku, tak v Rakousku.

Hana Ackermann bydlí v Brně a kromě svých tří malých dětí, kterým věnuje většinu času, se podílí na chodu rodinného nakladatelství Outdooring.cz. První dítě porodila ve vrchlabské porodnici. Další dvě děti pak v domácím prostředí v Rakousku. O svém rozhodnutí rodit v zahraničí říká: „Do Rakouska mne prakticky zavedla nouze – Česká republika mi nebyla schopna zajistit fyziologický porod bez lékařských intervencí a podporu nepřetržitého bondingu.“ Server o mateřství babyweb.cz zprostředkoval s touto maminkou zajímavý rozhovor.

Své první miminko jsi rodila ve Vrchlabí. Proč sis vybrala právě tamější porodnici?

V době mého prvního těhotenství porodily dvě moje známé tady u nás v Brně a bohužel to bylo s plnou nemocniční parádou – obě v leže na zádech, obě s urychlováním porodu oxytocinem, s masivním nástřihem hráze i skákáním sester po břiše, z něhož si jedna ze známých odnesla pohmožděná žebra. Nechtěla jsem něco podobného podstoupit, pokud by to nebylo skutečně nezbytně nutné.

V dětství zlomená kostrč mne pobolívala tolik, že jsem na zádech nemohla ani v klidu ležet, natož si představit, že bych na nich měla zvládnout něco tak fyzicky náročného, jako je vytlačení dítěte. Ve Vrchlabí jsem mohla rodit svým tempem a v poloze, kterou jsem si sama vybrala. Po narození miminka jsme se v klidu sžívali na nadstandardním pokoji a nikdo nás u toho nerušil, dokonce i vizity chodily potichoučku a citlivě, a pokud viděly, že miminko spí a nebo kojím, zase se tiše vzdálily. Po celou dobu nám ho nikdo nikam neodnesl mimo náš dohled.

Takže jsi byla s Vrchlabím spokojená? Chtěla jsi tam přivést na svět i druhé dítě?

Chtěla. Vrchlabská porodnice však byla zavřená. Zkusila jsem se informovat, jaké mám možnosti přirozeného porodu u nás v Brně. Nikdo mi nezaručil, že mi po porodu miminko někam neodnesou a neuvidím je až následující den. Poptala jsem se v několika dalších menších porodnicích v okolí Brna. Všude se děti odnášely, koupaly, dávaly přihřát do inkubátorů či na observanční body, pozorovaly se, testovaly či dokonce očkovaly, a to všechno bez přítomnosti matky, které její dítě vraceli po blíže neurčené době a podle libovůle personálu. Bylo mi jasné, že do tohoto tedy nejdu!

A tak ses rozhodla najít to správné místo pro porod za hranicemi České republiky?

Měla jsem jednu známou, o níž jsem věděla pouze to, že bydlí v Rakousku a rodila tam doma. Poprosila jsem ji o radu a pomoc a ona mě zkontaktovala s výbornou soukromou porodní asistentkou. Já jsem pak od poloviny těhotenství chodila na kontroly k české lékařce a rakouské porodní asistentce.

(Foto: isifa.com)

V jakém časovém předstihu jste se přesunuli do Rakouska?

Odjela jsem v šestatřicátém týdnu a našla si spolu s dcerkou ubytování v maličkém penzionu blízko vesnice, kde bydlela moje porodní asistentka. Do porodnice v Hornu, známé svým vlídným přístupem k přirozeným porodům, jsem to měla deset kilometrů.

Co obnášela péče tvojí rakouské porodní asistentky?

Během pobytu v Rakousku chodila porodní asistentka na kontroly ke mně domů. Vyšetřila tlak, moč, případně i krev, zkontrolovala ozvy miminka, jeho velikost i to, jak moc pokleslo bříško. Byly jsme domluvené, že jakmile začne porod, asistentka ke mně přijede. Budu-li se cítit dobře v penzionu, porodím tam. Budu-li chtít do porodnice nebo bude-li to nutné, přemístíme se tam.

Jak probíhal samotný porod?

Rychlost porodu mne hodně překvapila. Byl téměř překotný a porodila jsem přímo v penzionu ve sprše, nikam jinam bych to nestihla. Porodní asistentka doběhla ve chvíli, kdy se miminko klubalo ven, stačila jej zachytit, položila mi ho do náručí a přikryla nahřátými ručníky. Zatímco mi kontrolovala a šila hráz, přiložila jsem si miminko k prsu a ono se okamžitě přisálo. Miminku jsme nechaly dotepat pupeční šňůru, nikdo je nikam neodnášel, nemyl ho a nesmýval tak z jeho kůže ochranný mázek. Porodní asistentka pak zavolala do své domovské porodnice, že jsme porod zvládly doma a zůstávám v její péči. Službu konající doktorka nám popřála hodně štěstí a krásné sžívání se s miminkem.

ČTĚTE TAKÉ:

Co dělat, když si strhnete znaménko, jak poznat rakovinu?
Jak správně kojit?

Po porod v Rakousku ses nakonec rozhodla i u třetího dítěte.

Ano. Nejen moje úžasná porodní asistentka, ale také tento dobře zorganizovaný systém způsobily, že jsem i další dítě přivedla na svět v klidu a pohodě rakouského penzionu.

V čem je podle tebe porodnictví v Rakousku jiné než to české?

V Rakousku je jiné úplně všechno. Možná, že na první pohled se to tak jevit nemusí, protože co se týče statistik novorozenecké úmrtnosti, jsme na tom naprosto srovnatelně a s úmrtností matek jsme na tom jen o málo hůř než Rakousko. Technické vybavení porodnic je v obou zemích na vysoké úrovni. Velmi se však liší přístup k těhotné ženě a poté novopečené matce s dítětem.

V Rakousku je těhotná žena rovnocennou partnerkou své porodní asistentky (nebo lékaře) a je to ona sama, kdo se po seznámení se všemi přínosy a riziky rozhoduje, že podstoupí to nebo ono vyšetření. Na ženě samotné je i to, kde a jak bude rodit. Nejběžnější je i zde porod v porodnici, normální součástí nabídky je i domácí porod nebo porod v porodním domě. Porodních domů není mnoho, je však spousta malých domáckých porodnic, které se ženám snaží maximálně vyjít vstříc. Matka s dítětem jsou braní jako neoddělitelná jednotka a podporování jejich kontaktu je naprostou samozřejmostí. Samozřejmostí je i ambulantní porod, kdy matka s dítětem odcházejí po několika hodinách domů a porodní asistentka je každodenně chodí ošetřovat domů.

Doporučila bys ženám, které nejsou spokojené s nabídkou zdejších porodnic a porodní péče obecně, aby po tvém vzoru hledaly místo k porodu za hranicemi, třeba právě v Rakousku?

Vím, že ani rakouský systém porodnictví není bez chyb, ale získala jsem k němu důvěru, kterou v ten český nemám. Oproti Česku si zde nikdo nedělal žádné naschvály a nikde jsem necítila profesní rivalitu mezi skupinou lékařů a porodních asistentek. Každý si vykonával přesně tu práci, kterou měl, a nevnucoval se někam, kde ještě (nebo už) nebyl potřeba. Tento systém prostě šlapal a stejně dobře to šlapalo i na úřadech při vydávání rodného listu.

Od nápadu rodit za hranicemi možná někoho odradí představa, že se musí jednat o finančně náročnou záležitost. Je péče v zahraničí skutečně drahá, nebo si ji může dovolit i běžná česká žena?

Vlastní porodní péče mě vyšla na něco kolem pětadvaceti tisíc českých korun. Zahrnovala čtyři předporodní návštěvy, porod a ošetření mě i dítěte a pětidenní docházení na kontroly ke mně domů. Hradila jsem si to z vlastní kapsy. K tomu asi patnáct tisíc za ubytování. Vím, že to někomu může přijít hodně. Ovšem ani já nepatřím k vysoce příjmovým skupinám. Spokojenost moje a mého dítěte je mně však nade vše. A daleko raději budu sedět v kuchyni na starém linoleu, koukat na starý sporák, v klidu kojit své dítě a myslet na porod, který proběhl s ohledem na normální lidskost, než abych v nové kuchyni fňukala, co to se mnou provedli v nejbližší porodnici za rohem.