Svátek svatého Valentýna není rozhodně křesťanský. Světec tohoto jména sice žil ve 3. století, ale láska se kolem 14. století oslavovala už mnohem dřív. A občas hodně podivně…

Kam až sahá únorová oslava lásky a sexuality, dnes nedokáže nikdo říct. Už staří Římané však slavili mezi 13. a 15. únorem svátek nazvaný Lupercalia. Muži během něj zabíjeli ovci a psa a pak bičovali ženy kůžemi, které z právě zabitých zvířat stáhli.

Podle historiků byli muži během tohoto svátku nazí, opilí a šílení přes zimu potlačovanou sexualitou. Nahé ženy ležely na zemi v řadách – podle tradice jim mělo bičování přinést plodnost. K dalším typickým oslavám Lupercálií patřil “los lásky“. Mladí muži si během něj losovali z kamenné nádoby jména svobodných dívek. Náhodně vylosovaný pár pak spolu strávil dlouhé noci celého svátku…

(Foto: WikiMedia Commons)

ČTĚTE TAKÉ:

Valentýn na poslední chvíli! Co a kde seženete?

Kde se vzal ten svatý?

Staří Římané jsou zodpovědní i za současnou podobu valentýnského svátku. Císař Claudius II. totiž nechal 14. února (pokaždé jiného roku) popravit dva křesťaňské muže jménem Valentýn. Oba pak byli prohlášení za svaté. A právě jejich mučednictví se stalo inspirací pro křesťanský svátek sv. Valentýna. Definitivně spojil starořímskou tradici s křesťanským zvykem papež Gelasius v pátém století. Nechal spojit svatovalentýnskou oslavu s Lupercáliemi – výsledkem byl svátek, kdy se sice pořád ještě hodně pilo, ale účastníci už se alespoň zahalovali…

(Foto: profimedia.cz)

A aby to nebylo tak jednoduché, v polovině února slavili den lásky i staří Germáni. Ti oslavovali svátek Galatin – což znamenalo “milenec žen“. Po jistou dobu se Galatin a Valentýn úplně zaměňovali. Postupně se svátek se třemi původy rozšířil po celé Evropě, už od středověku si lidé předávali papírové kartičky s přáními. Tyto kartičky nahradily staré římské losy se jmény milenců. K popularitě svátku přispěli i významní spisovatelé jako William Shakespeare nebo Chaucer.