Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

S půvabnou herečkou Šárkou Vaculíkovou o tanci u tyče, choulostivých scénách v seriálech a filmech a samozřejmě o její velké lásce...

Jak se Šárka Vaculíková z Ulice naučila svlékat a tančit u tyče!

Šárka Vaculíková - 5
zdroj: Jakub Deml Šárka Vaculíková - 5
aktualizováno 05.06.2013, 10:32 | 05.06.2013, 10:30 | doma.cz/em

S půvabnou herečkou Šárkou Vaculíkovou o tanci u tyče, choulostivých scénách v seriálech a filmech a samozřejmě o její velké lásce...

Půvabná Šárka Vaculíková (26) je štíhlá jako proutek, tanečnici Elišku ze seriálu První krok nezapře. Ta byla poměrně vzorná, zato teď Šárku znáte jako divokou Adrianu z Ulice. Svou skutečnou povahou tíhne spíše k čítankové Elišce. Prý ani neměla pubertu, ta přišla až ve třiadvaceti...

 

Tančíte u tyče, to mě zaujalo. Ale musíme zdůraznit, že se to děje v seriálu Ulice…

 

Mě taky zaujalo, když jsem to slyšela. Herečka častokrát musí zahodit veškerý ostych. Tancování u tyče byla skvělá příležitost, jak se naučit zase něco dalšího. Chodila jsem na hodiny tancování u tyče, měla jsem svoji lektorku, byla jsem tam asi desetkrát, snažila jsem se dostat do sebe základy, není to vůbec žádná sranda. Když se tam člověk nechce jenom kroutit, když chce udělat nějaké ty prvky, je to náročné, na ruce, na přitahování, na celkové zpevnění těla. A je to tedy záhul! Udělali jsme speciální sestavu, měla jsem hroznou radost, že jsem mohla do něčeho kromě herectví ještě proniknout.

 

Fotogalerie

1 / 6 Otevřít fotogalerii

 

Troufla byste si živit se tím v reálném životě?

 

No to ne, to bych fakt nemohla (směje se). Lektorka, která mě učila, netancuje u tyče v takových klubech jako Adriana, ale dělá fitness pole dance, což jsou spíš akrobatické věci u tyče, je to tanec, ne striptýzová věc. Takovým tancem, jakým se živí Adriana v Ulici, bych se rozhodně živit nemohla z morálních důvodů (směje se). Vlastně jakýmkoli tancem bych se živit nemohla, protože pak člověk musí zapracovat na fyzičce, a já už na to nemám sílu, zaměřuju se na herectví. Už nejsem nejmladší, všechno mi jde hůř.

 

PSALI JSME:

 

Maminka dvojčat Míša Maurerová: Těhotenství s paterčaty si neumím představit!

Veronika Stýblová ze SuperStar je na starší pány! KDO JE její vyvolený?

Ty už do plavek NEZHUBNOU! Celebrity, kterým je linie ukradená 

 

Opravdu máte pocit, že už nejste nejmladší?

 

Už je mi šestadvacet. To je strašně moc. Lidi kolem mě se začínají vdávat, ale to mě zatím neláká, na to se opravdu necítím. Lidi kolem mě mají i děti, na to se taky necítím. Já bych teď byla ráda, kdybych měla život ve svých rukou. Ale vlastně mám období, ve kterém jsem fakt šťastná, dělám si vlastní představení, do toho točím Ulici a to je úžasná zkušenost, a ještě dodělávám školu. Přesto někdy zjišťuju, že nejsem pánem určitých situací a říkám: Bože, já jsem ještě malý pivo!

 

Mít v dnešní době práci není jen tak. Jak jste toho dosáhla?

 

To je hrozná náhoda. Talentovaných lidí je moc, nedá se říct, že když někdo nevyhraje konkurs, že nemá talent, třeba za rok se někam posune a bude úplně na jiné úrovni. Člověk to musí brát tak, že jeho čas přijde. Když prohrávám konkurzy, prvně se na sebe vztekám, že jsem neschopná, a pak si řeknu: Musím být trpělivá a ještě na sobě zapracovat. Ale je fakt, že i dobří herci bývají na konkurzech ochromeni nervozitou, a přitom kdyby roli dostali, byli by schopni se s ní poprat. Jenže konkurs je příšerná zkouška, ty já fakt nezvládám, málokdy jsem schopna nervozitu překonat. Jsem velká trémistka, snažím se s tím pracovat a nějak to zmírňovat. Na konzervatoři jsem měla destruktivní trému vždycky. Ale lepší se to.

 

PSALI JSME:

 

Mařenka z Arabely hraje v Ulici! ROZHOVOR

Rey Koranteng: Největší láska mého života má veliké modré oči

Kateřina Sokolová: Můj pejsánek je trošku divoký 

 

Fotogalerie

1 / 14 Otevřít fotogalerii

 

To musíte při choulostivých scénách nepopsatelně trpět…

 

To ne, jsem trémista v začátcích, na prvních zkouškách, na konkurzech, při prvních čtených zkouškách. Pak, ať už se děje cokoli, ať tam chodím nahá nebo se s kýmkoli líbám, je mi to úplně jedno. Ale zase nechci, aby to vyznělo jako: Hej, obsaďte si mě, já se svlíkám, kdykoli se svlíknu… to ne. Jenže při natáčení je zdržující a stresující se nějak hlídat, pak člověk nemyslí na tu situaci a jenom hlídá, aby mu někde něco nevylezlo, je fakt lepší se na to vykašlat, soustředit se na děj a věřit tomu, že se s tím ve střižně poperou tak, aby určité věci nebyly vidět. Ale byla to pro mě dlouhá cesta. Měla jsem období, kdy jsem se odmítala před kamerou svlíknout a byla jsem v tom hodně prudérní. Tenkrát jsem byla ovlivněna přítelem, který to těžce snášel, a já jsem myslela, že to je i můj názor. No nesvlíkli mě. Vždycky se to muselo nějak udělat, ty scény tím utrpěly. Už jsme se rozešli, rozhodně ne kvůli tomu. Ale i na konzervatoři jsme s holkama řešily, že se nikdy nesvlíknem, říkaly jsme si, co by která ukázala maximálně, někdo měl problém s prsama, někdo se zadkem… Já jsem v tom neviděla vůbec žádný rozdíl a měla jsem pocit, že bych se nikdy nesvlíkla. Časem se to zlepšilo. Nějak se mi to v hlavě přesmyklo. V Ulici jsem ani žádnou milost scénu nemělo.

 

Hrajete tam s velkými hereckými osobnostmi, nesvazuje vás to?

 

Naopak, je to skvělý, můžu se o ně při hraní opřít. Učím se od nich, jsou pro mě hlavní škola. Čím víc člověk hraje se zkušenými herci, tím je to pro něj lepší. Ne že by nám vyloženě mluvili do toho, jak hrát, ale jen svým přístupem k práci a tím, jak jsou pravdiví, pomáhají. Je to nesmírná podpora.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

Těhotná Marta Jandová bude až do června ležet. ROZHOVOR

Ljuba Krbová: Žárlím zdravě, telefon manželovi nekontroluji! ROZHOVOR

 

 Vaše Adriana je problémové děvče, koketovala i s drogami.

 

Jsem hrozně problémová. Ne, z vlastní zkušenosti to opravdu nemám, maximálně jsem někdy byla hodně opilá. Ale stačí zážitek opilství, z toho se dá čerpat. Za Adrianu jsem strašně vděčná, mohu si vyzkoušet moc poloh. Měla jsem tam hádky, pláče, drogy, opíjení se, no úžasný! A tanec u tyče.

 

Šárka Vaculíková - 4
(Foto: Jakub Deml)

 

Je pro vás divoká Adriana z Ulice lepší než předchozí vzorná Eliška ze seriálu První krok?

 

Jsem ráda za obě. Eliška mě bavila, i když je pravda, že když jsem tu roli dostala, byla jsem smutná, říkala jsem si: Né, zase šedivá myš! Pak mě začala bavit. Ale nechtěla bych celý život hrát takové postavy. Jsem ráda, že to mám barevné, uvíznout v jednom charakteru je stereotyp, je pak těžké neopakovat se, nezamrznout.

 

Hrajete i princezny?

 

Ježíš, to bych strašně ráda! Ale zatím mi žádnou nikdo nikdy nenabídl. To jsou ty konkurzy, byla jsem tak tragická, že mě nikdy nevybrali (směje se). Vlastně jsem byla jen na dvou konkurzech na pohádku, jeden jsem vyhrála, jenomže jsem pak zjistila, že tam nebudou princezny a že budu hrát holku z dětského domova.

 

Herečkou jste asi kvůli tomu, že jste z uměleckého prostředí, ostatně Lukáš Vaculík je váš strýc…

 

To nikdo nevěděl, nikdy jsem to nezveřejňovala. Jednou jsem to pak kecla v rozhovoru, kdy se mě na to paní redaktorka přímo zeptala. Nechtěla jsem lhát. Pak se to začalo zdůrazňovat… ale rozumím tomu, lidi si potřebují herce nějak spojit, baví je, když vidí, kdo s kým je v příbuzenském vztahu. Určitě mě ovlivnilo, že jsem strejdu vídala v televizi. Odjakživa jsem zároveň měla pocit, že herectví je to jediné, co chci dělat. Ale po konzervatoři jsem měla takovou krizi, že jsem nevěděla, jestli to chci dělat. Neměla jsem práci a říkala jsem si: Nechodí mi práce, to je znamení, že to nemám dělat. Že nemám talent. Ale pak jsem zjistila, že bez toho nejsem schopna žít…

 

Rodina vás podporovala, nebo vám naopak herectví rozmlouvali, neboť je to „nejistá sezóna“?

 

V tomhle mám úžasnou rodinu. Třeba taťka si nemyslel, že na to nemám talent, dlouhou dobu si říkal – my jsme spolu nebydleli, takže mě tolik v profesionálních projevech neznal – říkal si: Co? Ona chce bejt herečka?! Ale absolutně to nechával na mně. Spíš si myslel, že bych měla zpívat, ale to jsem si zase nemyslela já.

 

A co láska?

 

Jé! Měla jsem k ní strastiplnou cestu. V pubertě na základce jsem byla přátelská, uměla jsem být středem pozornosti a líbilo se mi, že umím přitáhnout mužskou pozornost. Byla jsem v té době naprosto nevinná a v životě by mě nenapadlo, že to, co dělám, je flirtování. Takové to dětské flirtování. Ale učitel na základce to viděl jinak, vzal si maminku stranou a řekl jí, že to, jak se chovám, je už moc vyzývavé, a ať si dá na mě pozor. Mamce bylo trapně, ale tlumočila mi to. Pro mě to byla taková ťafka! Byla jsem přecitlivělá, hrozně se mě to dotklo. Téma sexu jsem vůbec neznala, nedala jsem nikomu pusu, s nikým jsem nechodila. Když jsem se pak dověděla, že si pan učitel myslí, že jsem nějaká rajda… začala jsem mít problém s přístupem ke klukům. Byla jsem stydlivá, hlídala jsem se až moc. Puberta se mi vrátila až někdy kolem třiadvaceti let, tam jsem si konečně opožděně prošla obdobím vzdoru. A teď jsem na dobré cestě.

 

Šárka Vaculíková - 1
(Foto: Jakub Deml)

 

Doktor Hanák z Ordinace: Kdo mu vyznává lásku? ROZHOVOR

Zora Kepková ze SuperStar: Svatbu musím dokonale utajit, jinak... (!)

 

Sehnala jste někoho, s kým chcete zestárnout?

 

A to já si vždycky, když s někým chodím, myslím, že s ním zestárnu. Jsem zrovna v prvním vztahu, kde jsme si oba dva rovni, chodím se skoro stejně starým klukem a dáváme si příjemnou svobodu, ale zároveň se máme strašně rádi. Jsem moc spokojená a doufám, že se náš vztah bude různě proměňovat s tím, jak budeme stárnout a jak budeme měnit priority. On je taky herec. Navzájem se chápeme, neprudíme se tím, když se na jevišti líbáme s někým jiným, protože víme, že to dělat musíme, ježíšmarjá, je to naše práce. Vášeň pro divadlo a pro film nás spojuje.

 

Takže večery plné vášnivých debat o herectví?

 

V podstatě jo. Ale když se začneme bavit o teorii herectví, tak se pohádáme Teď jsme spolu zkoušeli jedno představení, a to jsme si pak zakázali se o tom bavit. Ujasňovali jsme si, co si o tom myslíme, a nevedlo to k dobrým koncům. Vyřešili jsme to tak, že když skončila zkouška, doma jsme o tom už neřekli ani slovo. Ještě spolu nebydlíme, ale trávíme spolu hodně času. Bydlím s babičkou, ale jsem s ním často. Jsem na půli cesty.

 

Co vás ještě spojuje, kromě herectví?

 

Jsme totální opaky. On je divoký, neuchopitelný, ale hodný a citlivý. On je oheň, já jsem voda, navzájem se neutralizujeme a to nám vyhovuje. On mi život dělá zajímavějším, dělá mi tam rozruch, já ho trochu zklidňuju v jeho výlevech. Máme ryze studentský život, každý se rozvíjíme, vztah máme k tomu jako doplněk, ale přitom ho máme vážný, záleží nám na něm. Přijde mi, že si hrozně hezky žijeme a tím, že spolu ještě pořád nebydlíme, eliminujeme to veškeré: Ty jsi neumyl zase to nádobí! Kdo převlíkne postel, já tady nebudu pořád uklízet sama… Ale víme oba, že žijeme s nohama nad zemí, jsme mladí a zatím si to můžeme dovolit, takže proč sestupovat…
 

Kam pojedete na dovolenou?

 

To právě nevím, shodli jsme se, že jak jsme mladí a hrozně se chceme pořád někam posouvat a mít hlavně kurzy herectví, nejsme typy na dovolenou. Nemáme čas odpočívat. Jsme v produktivním věku, kdy sbíráme zkušenosti a musíme se rozvinout v motýla. A až budeme v tom motýlovi, pak můžeme v klidu chvilku plachtit někde nad vodou…

 

Šárka Vaculíková - 3
(Foto: Jakub Deml)

 
61 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře