Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Karin vyhubla na kost. Onemocněla totiž mentální anorexií, a ta je velice nebezpečná.

Váš příběh: Prokletá anorexie! Vážila jsem 34 kg

aktualizováno 21.09.2012, 00:00 | 21.09.2012, 00:00 | doma.cz/em

Karin vyhubla na kost. Onemocněla totiž mentální anorexií, a ta je velice nebezpečná.

Ani nevím, jak začít. Jak jsem se do toho všeho před lety dostala? Pamatuji si, že jsem od páté třídy byla nespokojená se svými stehny. Jenomže tam jsem to tolik neřešila. V pětce byla sranda, všichni bezstarostní... Do šestky jsem nastoupila do výběrové třídy, a jak jsem začínala přicházet do puberty, sebevědomí se mi stále snižovalo. Všichni mi najednou připadali hubenější.

 

Viděla jsem spoustu holek, které si hlídaly jídelníčky, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit, že? Vše ale začalo o prázdninách, kdy jsem jela na tábor. Holky byly hubené a pobíhaly jen v plavkách, já se stále musela zakrývat ručníkem a vyhýbat se bazénu. Přestala jsem jíst sladkosti. Holky se tam v osm večer cpaly dobrotami z domova. Já si hned po večeři mazala čistit zuby, a pak jsem se vymlouvala, že mám drahý gel na zuby a že si s nimi nemůžu dát, jelikož jim to samozřejmě přišlo divné.

 

 

ČTĚTE TAKÉ:

Kam až hubnutí může zajít: Děsivý příběh dvojčat skončil smrtí

Fotogalerie

1 / 6 Otevřít fotogalerii

 

 

Byla jsem se sebou spokojená, že to takhle vydržím. Pořád jsem to tolik neřešila, ani jsem se nevážila. Stále mi ale mé nohy připadaly tlusté, a tak jsem začala vynechávat večeře, respektive jsem si dala třeba jen jogurt.

 

Začala jsem chodit na internetové stránky o hubnutí, a co víc, dokonce jsem tam strávila spoustu času a řídila jsem se podle rad, ty však byly určené pro dospělé ženy o hodně starší ženhy po dvou dětech, které mají 20 kg nadváhu. Já vážila 43 kilo při 156 cm a všichni mi celý můj život říkali, jak jsem hrozně hubená. To ale ještě nevěděli, jak dokáži být hubená, když budu chtít...

 

Třeba tam psali, že je důležité přijímat přiměřené množství jídla, ani málo, ani hodně. A já si to vyložila samozřejmě tak, že jim moc, a tak jsem stále ubírala a přidávala pohyb - třeba běhy do kopců. Začala jsem vyhazovat svačiny a nedojídat polévky. Nikdo si ničeho nevšiml, a když se mě někdo zeptal, měla jsem na každý druh otázky fantastickou odpověď. Kdybyste mě slyšeli, řekli byste si, že jsem fakt mistr lží.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

Jak oslovovat tchyni, aby se neurazila?

PŘÍBĚH LÉTA: Už jste se milovali na vrcholu hory?

 

Samozřejmě kamarádky u nás taky řešily postavu, a tak jsme se jednou i vážily. Měla jsem 39 kg. Holky z toho byly vyjevené, křičely, ať už nehubnu, že už jsem hubená až moc. Radost z mojí váhy vydržela dva dny. Pak jsem se opět vrátila do svého režimu, ke svému každodennímu lhaní všem, kterým na mě záleželo.

 

PSALI JSME:

 

Seznam opravdu trapných vět. Chlapi, tohle neříkejte!

PŘÍBĚH LÉTA: Manžel má dceru s jinou ženou!

 

První, kdo si něčeho všiml, byl můj trenér. Při závodech si všiml, že ztrácím na výkonnosti, a došlo mu, že mi chybí síla a energie. Hned si promluvil s mými rodiči. Samozřejmě mi hned cestou domů začali domlouvat a nic hezkého to rozhodně nebylo. A pak začal boj. Já proti nim. Myslela jsem si, že mě chtějí zničit. Kolikrát se stalo, že jsem se dusila čokoládou nebo jiným jídlem, které mi mamka dala. Doma jsem jedla, ale jen co byl dozor v nedohlednu, okamžitě jsem podváděla. Jen co mamka zašla třeba za dveře, nacpala jsem si horké brambory do kapes a odnesla je psovi.

 

 

Nastaly letní prázdniny a já byla s mamkou stále častěji. Nešlo se vykrucovat tolik jako o školní rok. Přinesla si dokonce váhu od babičky, aby mě mohla kontrolovat. V té době jsem už vážila 37 kg. Rodiče vyhrožovali, že půjdu do nemocnice, ale maminka pak brečela, že to se mnou ještě zkusí. A bylo to nanovo. Po hodně aktivní dovolené na kole jsem vážila 34 kg. Byla jsem spokojená, ale rodiče ne. Byli proti mně, mně jich však bylo hrozně líto, co si se mnou musí vytrpět, ale nedokázala jsem nic udělat.

 

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

 

Když pak zase začala škola, vložili se do boje proti mně i učitelé a spolužáci. Každý hlídal, jestli jím. Mamka byla dokonce ve škole a prosila je o pomoc. Musela jsem jíst svačiny, které mi dělala, nemohla jsem odnést nedojedený oběd, protože mě pořád někdo sledoval, jestli nepodvádím. Váha ale nijak zázračně nahoru nešla. A to jsem se někdy i přejídala, ale stejně se to nehnulo. Začala jsem mít na jídlo strašnou chuť, ale vždy jsem se překonala a odmítla ho. Připadala jsem si jako blázen, všechno ve mně bylo tak rozpolcené.

 

Takhle to pokračovalo až do vánočních prázdnin. Den před Štědrým večerem nastal konečně zlom. Tehdy jsem seděla pod lampou, četla knížku, a mamka do mě pořád vrtala kvůli jídlu. Neposlouchala jsem ji. Až pak jsem ji slyšela říct hlasem plným hrůzy a bezmoci. "Tobě padají vlasy, Káji." Z očí se jí řinuly slzy a táta koukal, jako kdyby do něj uhodil blesk. Sáhla jsem si na hlavu a opravdu. Chomáč vlasů mi zůstal mezi prsty a na hlavě jsem ucítila holé místo. Slzy mi také začaly téct. A tenkrát jsem si uvědomila, že už to takhle dál nejde, že se s tím musí něco dělat.

 

 

Tento úkol jsem si dala kvůli rodičům, ne kvůli sobě. Na sobě mi nezaleželo. Hlavně kvůli mamince, která místo toho, aby řekla: "No vidíš, ty blbko, za to si můžeš sama, že si mě neposlechla," se rozbrečela nad tím, jak se o mě strašně bála. Svůj úkol jsem si dala a také jsem ho dodržovala. Každý den. A změny byly velké! Mamka mě pořád chválila, měla ze všeho radost.

 

Ted už mám 44 kg, ale jisté změny jsem na sobě zpozorovala. Jako například to, že když jsem nejedla, přestala jsem růst, a tak mám stále 156 cm. Předtím jsem měla tak vysoké sebevědomí, že bych ho mohla rozdávat. A teď? Každou chvilku se mi na sobě něco nelíbí.

 

Třeba můj obličej. A to vždy všichni říkali, jaká jsem krásná. Někdy mám stále takové ty hysterické stavy, a to jen z toho, že se mi třeba něco nepovedlo a že se mi najednou hroutí celý svět. Nevím, jaké následky to na mně zanechalo, ale je to tak. Někdy bych chtěla vrátit čas zpět. Myslím si, že teď by to bylo jiné. Bohužel čas už nevrátím, nikdy to nejde. A proto na to i vy pamatujte. Vždy je šance, tak jako u mě. Myslete také na ostatní, na své blízké, a nebuďte sobci!

 

 
42 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Bibi 09:26 12.10.2012
Svět reklam, módy, herečky, zpěvačky a v neposlední řadě hlavně soutěže Miss,iMiss modelky, atd. Tohle všechno v nás vytváří touhu za nesmyslnou dokonalostí ! Před časem jsem počítala BMI účastnic v Miss soutěži.
Kupodivu mi vždy vyšla podváha..Hmm.. zkusím to tedy znovu, asi ten výpočet nějak špatně funguje. A nebo je to skutečně tak ?? Nejkrásnější dívky, tedy i vzor pro ostatní mají ,,dokonalou,, váhu ??
naomi 09:15 21.09.2012
uplně stejný článek jsem četla před časem na krasna.cz
Martina 07:55 21.09.2012
Ja si uzila uplne to stejne. Behem prazdnin jsem hladovenim zhubla 20kg. Vsechno to bylo zapricinene sikanou na zakladce. Bylo mi tehdy 14 a chtela jsem se libit. Jednoho dne proste pohar pretekl a ja si rekla, ze jim ukazu, ze zhubnu a pak bude vsechno krasny a dokonaly. No a pak jsem poslouchala jen reci, ze vypadam jak z koncentraku. Decka si nekdy neuvedomuji, jak muzou cloveku narusit psychiku. Dnes mam vahu kolem 53 kg, se sebou uz se asi nenaucim byt zcela spokojena, ale nez opet trapit rodice, to budu proste radsi jist a dnesni svet bez dortu s kafe s kamaradkama si uz nedovedu predstavit.