Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Čtenářka Martina se nám svěřila s tím, že její život je v troskách. Nikdy se z toho nedostanu - tvrdí.

VÁŠ PŘÍBĚH: Manželovi se líbí muži

aktualizováno 16.02.2012, 17:20 | 16.02.2012, 17:16 | doma.cz/em

Čtenářka Martina se nám svěřila s tím, že její život je v troskách. Nikdy se z toho nedostanu - tvrdí.

Tu děsivou věc jsem se s určitostí dověděla asi před šesti nedělemi. Od té doby jsem prošla peklem. Nemohla jsem jíst ani spát. Doktor mi předepsal uklidňující léky, po kterých jsem konečně dokázala usnout, ale nikoli nadlouho. Jsem v pracovní neschopnosti už několikátý týden. A není to tím, že bych měla chřipku. Mám něco horšího. Jsem v šoku.

 

Jen jsem brečela...

 

Počátečních několik dní jsem jenom brečela, z očí mi tekly slzy naprosto nekontrolovatelně, nemohla jsem chodit ven, dokázala jsem jen zavolat do práce, že mám těžkou angínu, což byla samozřejmě lež jako věž, a doběhnout k doktorovi. Nic víc. Ani se nemám komu svěřit, protože se neskutečně stydím.

 

 

Komu to mám zavolat? Mámě, která slovo "homosexuál" nedokáže ani vyslovit? Tátovi? To je vyloučeno, styděla bych se ještě víc. Kamarádce? Ihned by se to rozneslo po celém městě, holky nedokáží držet jazyk za zuby, i když je o to poprosíte. A tak jsem na to sama.

 

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

 

Parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu

 

Teď už jsem schopna na chvíli přestat brečet, myslet trochu realisticky, přemýšlet, psát nebo se chvilku dívat na televizi a vnímat, o čem tam ti lidé vlastně mluví. Ale myslím jen na to jedno. Že mi před necelými dvěma měsíci můj muž svěřil, že má milence. Naštěstí jsem je nepřistihla v naší manželské posteli, to by bylo to poslední, co by mi chybělo. Jen mi to řekl. Dodal: "Je mi to líto," vzal si kufr, zmizel a od té doby se neukázal.

 

 

Přitom máme co řešit. Rozvod a péči o čtyřletou dceru, není toho zase tak málo, kvůli čemu bychom se měli sejít a mluvit spolu. Ale nedokážu mu zavolat a on se také neozývá. Dcera je u mojí matky, které jsem namluvila, že marodím s komplikovanou hnisavou angínou a že Danielka by neměla být u mě, aby se nenakazila. I jméno jsem jí dala po něm, je Dan.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

VÁŠ PŘÍBĚH: Je mi šedesát a jsem nevěrná!

VÁŠ PŘÍBĚH: Prostitutkou kvůli dluhům

VÁŠ PŘÍBĚH: Otěhotněla jsem s vězněm

 

V posteli nebyl žádným přeborníkem a naše intimní chvilky se nekonaly, navzdory našemu mládí, tak často, jak by se možná dalo očekávat, ale nesla jsem to statečně a neviděla jsem v tom důkaz něčeho... něčeho takového.

 

 

Zas je velmi hezký, velmi zábavný, finančně je na tom lépe než dobře. I byt, ve kterém právě roním slzy, patří jemu. A tak mě teprve teď napadá, zde se ještě ke všemu neocitnu na dlažbě... Přiznal, že s tím bojoval a že už když jsme se brali, nebyl si jistý, zda to zvládne. Celou noc před svatbou prý seděl v křesle s hlavou v dlaních a říkal si, že by si možná neměl hrát na hrdinu.

 

Chtěl to zvládnout vůlí

 

Pak se ale oblékl do svátečního a šel. Říkal si, že to zvládne. Kvůli mě se rozešel se svou životní láskou (byl to chlap), neboť byl přesvědčený, že já za to stojím a on že se dokáže "změnit". Že to zvládne vůlí.

 

A prý to zvládal více než dva roky, pak se zas pokorně, i když tajně, vrátil k té své životní lásce, a dnes už ví, že s ním chce být. A také se k němu odstěhoval. S dodatkem, že zklamal nejen mě, ale i sám sebe, a že je mu to - jak už jsem říkala - líto.

 

Co řeknu Danielce?

 

Neumím si představit, co bude dál. Jak zvládnu osamělý život, kde budu bydlet, jak se k tomuto "velkolepému přiznání" postaví moji rodiče (už slyším mámu, jak křičí, že takovému člověku přece nemůžeme půjčovat Danielku, a tátu, jak důrazně přikyvuje - jsou ze staré školy), a hlavně - co řeknu Danielce?

 
26 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Milena 13:30 28.01.2012
Musíte se s tím vyrovnat,kdyby to byl můj případ,tak mu ještě sbalím kufr a pakuju ho.Myslím že jste musela déle cítit nějakou změnu,a co se týče dětí,prostě u malého děcka bych z toho nedělala až tak vědu.To je ten zvrácenej svět!
Alena 13:18 22.01.2012
Dobrý den, mám podobnou zkušenost. Nebylo to ale tak komplikované, protože nemáme děti a ani jsme nebyli manželé. Žili jsme spolu skoro 8 let. Seznámili jsme se, když mi bylo 15, jemu 19 let. Byl jiný než ostatní... takový pozorný, přátelský a hlavně - co se týkalo intimností - na nic nespěchal, což mi v mém věku vyhovovalo. Pravdou je, že když jsme šli někam do společnosti, strávil v koupelně hodně dlouhou dobu přípravami a hodně dbal na to, co má oblečené. Časem mě to začalo celkem štvát, ale nějak jsem se smířila s tím, že mám doma metrosexuála... nikdy by mě však nenapadlo, že homosexuála. Ani po čase nejevil zájem o intimnosti, i když jsem se snažila, jak jsem mohla, moje sebevědomí tenkrát hodně trpělo, připadala jsem si ošklivá a nežádoucí.... ale řekla jsem si, že budu trpělivá, že není kam spěchat, protože to byl pro oba první vztah. Po nějaké době jsem se ale začala bát, že má jinou, chtěla jsem s ním o tom mluvit, ale řešit nechtěl, vždy z něj "vypadlo" jen něco neurčitého. Až jednou jsem si řekla, že to vyřeším, nenechala jsem se odbýt. Pak přišel šok. Řekl mi, že se zamiloval do muže a že zjistil, že ho ženy nepřitahují. Najednou jsem si v myšlenkách promítla celý náš vztah a začalo mi vše dávat smysl. Ano, byla jsem šokovaná, zklamaná a možná i trochu naštvaná, ale přála jsem mu štěstí. Nakonec, i mně se moc ulevilo. Občas společně zajdeme na kávu a povykládáme si, on je spokojený se svým přítelem a já zase se svým :) Přeji Vám pevné nervy, chce to čas. Danielka to určitě pochopí a možná máte i zbytečný strach z reakce Vašich rodičů. Uvidíte, že se Vám uleví. Hodně štěstí :)
wendy 10:15 22.01.2012
Znám něco podobného z téměř vlastní zkušenosti. Vím jak to bolí, ale je to přece jen lepší než kdyby odešel k jiné ženě. Takhle si pisatelka může a třeba i právem namlouvat, že nebyl problém v jejich vztahu ale jen v sexu. A každý má žebříček hodnot nastaven jinak. Největší problém je obava z reakcí blízkých a okolí. Ti co jí mají rádi to pochopí. Ostatní nejsou důležití. Pisatelku ale může těšit že následná láska, a ona se najde, bude mít už dopředu vyřešen vztah s bývalým partnerem. Tam není cesty zpět ale zato budoucnost mlže být moc pěkná.
margen 08:23 22.01.2012
No vazne me to mrzi..ovsem kdyby mi tohle rekl muj..uz snoubenec:) urcite bych dobu brecela, ale pak bych mu prala aby byl stastnej..vlastne si nepreju nic jinyho,ptz ho miluju..ale to je jedno..zpet k clanku..chapu ze to musi byt hrozny..obzvlast kdyz se s NIM bojovat neda..ptz kdyby mel milenku dalo by se s tim aspon bojovat zenskymi zbranemi:) ..no..rozmluvu bych nechala na to az to vsechno preboli,az se v hlave usmerni myslenky..atd..ne v afektu..ostatne si myslim,ze ho bude urcite zajimat jaxe citite a co s dcerou potrebujete..a rodice Vas treba prekvapi..a ikdyby ne..nezapomente ze je to jeji otec a ze ma pravo na to ji videt..takhle byste ublizila nejen jemu ale i dceri..a dceri nejak opatrne vysvetlit ze se to obcas stane..ze zivot dospelych je slozity..ona to pochopi,ikdyz to bude chvili trvat..ostatne DRZIM PESTI at vse dopadne dobre..:)
Jitka 08:22 22.01.2012
Takový příběh nečtu poprvé,už jsem pár takových slyšela.Je to samozřejmě pro mladou paní šok,ale určitě se s tím časem srovná a pochopí.Je to samozřejmě chyba manžela že se vůbec pokoušel být v uvozovkách normální a zkoušel žít se ženou,že jí ublížili určitě ví, teď by se k tomu hlavně měl postavit čelem a řešit to a né dělat mrtvého brouka.Přeju mladý paní ať se a tím brzy srovná, určitě na tu svou pravou lásku narazí a bude šťastná, držím palce ať to zvládne.