Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Pes je v naší zemi bezmála posvátné zvíře. Hlavou rodiny by přesto být neměl.

Máte podezření, že vaší rodině šéfuje pes?

aktualizováno 02.06.2010, 15:10 | 03.06.2010, 00:01 | doma.cz / em

Pes je v naší zemi bezmála posvátné zvíře. Hlavou rodiny by přesto být neměl.

"Šťastný majitel má šťastného psa," říká zkušená majitelka psího salónu Lenka Vacková z Nižboru. "Když dá člověk od začátku, kdy si pořídí štěnátko, jasně a jednoznačně najevo, že šéfem je tady on, všechno je v pořádku a pes se cítí dobře. V opačném případě pes cítí zmatek a skutečně se brzy může přihodit, že se stane hlavou rodiny." Zní to komicky, ale ze situací, které pak mohou nastat, se humor někdy až vytrácí.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Rozvádíte se? Poradíme, jak se z toho nezbláznit

Rodiče, upevňujte dětem sebeúctu a sebevědomí

 

"Jedna známá paní například občas pouštěla psa do svého nejoblíbenějšího křesla," vypráví Lenka Vacková. "Teď jí tam pes skáče bez ptaní a bere to už jako svoje místo. Chce tam být sám a paničku, která samozřejmě nechce o milované křeslo přijít, kouše. Paní už to vzdává, nechce riskovat pokousání. Takže vlastně o křeslo přišla," dodává Lenka Vacková.

 

Nebo jiný příklad: "Někde stojíte se psem a povídáte si se známým. Pes se hněvá, že v tomto okamžiku není středem vaší pozornosti, a štěká a ňafe tak, že si ani nemůžete popovídat. Kvapně se rozloučíte a raději odcházíte. Prostě vám šéfuje pes."

 

Lenka Vacková rovněž varuje před osudem starší dvojice, která si na důchod pořídila pejska s tím, že se bude často chodit na procházky, což utužuje zdraví. Jenže pes velkou část dne spokojeně prospí a v noci jim skočí do postele s jasným rozkazem: Jde se ven.

 

Teď už se z toho stalo pravidlo, ti lidé mívají budíčka ve tři hodiny ráno. Muž se musí obléknout, sejít z dvanáctého patra a pejska venčit. Každou noc. Ze psa se stala neřízená zbraň, úplně nebohou dvojici ovládl.

 

Roztomilé zvířátko se doopravdy může změnit v psychického vyděrače: "Známý dlouho marodil, a tak byl se psem doma. Teď začal znovu chodit do práce a zvíře, zvyklé neustále se slunit v pánově přítomnosti, demoluje byt. Majitel bytu je nešťastný, má celý interiér rozkousaný a potrhaný. Pes ho vydírá, a to už je problém," říká Lenka Vacková.

 

Velký problém může nastat také kolem spaní. Možná je roztomilé spát v posteli s malým pejskem - ze začátku. "Ale lidé si mi často stěžují, že se nevyspí, že v jednom kuse jenom dělají psovi místo. Říkají: Pes se rozvaluje a hrozně chrápe, já ležím na kousku a nemůžu usnout," popisuje majitelka psího salónu.

 

Jak všem uvedeným situacím předejít? Jak nedopustit, aby rozkazoval pes?  "Odmala štěnátku plánujte život," radí Vacková. "Vytyčujte, co smí a nesmí, naučte ho základní cviky poslušnosti, vytyčte jasné hranice. Když nechcete, aby s vámi spalo v posteli, nedovolte mu to od začátku. Stoprocentně je lepší, když spí ve svém pelíšku, lépe a kvalitněji se tak vyspí jak páníček, tak pes."

 

Je pravda, že si pes v rodině vždy vyhlédne jen jednoho pána, a toho poslouchá? "Ne, pes respektuje všechny členy domácnosti. Ví, že až přijde pán z práce, půjde se ven, až přijde paní a začne vařit, pes se plynule přesune k ní. Pozor na loudění. Když budete pejskovi dávat ochutnávat ze svého jídla, zvykne si, bude žebrat už napořád a páníčkovi to může být nepříjemné," upozorňuje Lenka Vacková.

 

Ačkoli pracuje v psím salónu, ještě nikdy ji žádný pes nekousl. "Je to tím, že jsem suverénní a pozitivní," tvrdí. "Ale svým způsobem se také vydírat nechám. Máme dva pejsky, a asi kvůli nim nepojedeme na dovolenou k moři, nemůžeme je tady nechat samotné," uzavírá rezignovaně.

 
18 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

no coment 15:16 03.06.2010
Jé, to se ti povedlo, moc pěkné počteníčko. Já mám doma knírače - fenku.Bydlíme na vesnici v domečku, máme velikananánskou zahradu, a kde bydlí pes?? Jak jinak než v posteli. Pořídili jsme si jí po svatbě místo dětí a je to ten nejmilejší člen rodiny:-)) Když marodí někdo z rodiny, poctivě marodí s ním, když si jdu zaběhat, tak je jediná, kdo se obětuje a jde se mnou.Nikdy vám neřekne nic ošklivého, sní všechno co jí nandáte (akorát na granule dělá čumáky), a když jedu s dětma někam autem (ať už do krámu, k doktoru) nikdy mi neříká - cos tam tak dlouho dělala. Jediný problém je, když je doma sama. Pokud je teplo běhá po zahradě a je to o.k. Ale když prší, nebo je zima, tak doma veje jak na lesy, takže přijedu, nejdřív si vyslechnu sousedy (ta Vaše kráva -je to fenka- tu zase nemožně vyla apod) a sotva odemknu tak spustí pes. Kdyby uměla mluvit, tak si myslím, že by ani nenadávala, ale spíš volala, hurá, konečně doma. Za rok jdu do práce, sousedy už lituji předem:-)))
exgeorgino 09:38 03.06.2010
Majitelům psů to nemusíte vykládat. Pes je domestikované zvíře a žije s člověkem od nepaměti. Ten kdo psa měl, nebo má a hlavně ti, kteří již mají několikátého, tak vám potvrdí, že není lepšího přítele. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Řeknou vám to všichni majitelé, kteří žijí ve svazku partnerském, že když s vámi protějšek nemluví, jak se říká, že s vámi nemluví ani futro od dveří, tak pes vás vítá. Se psem můžete hovořit a on vám rozumí a nebojte se nezbláznil jsem se. Pes je ovšem šelma psovitá a ta jak známo ze školních lavic, žije ve smečkách a loví ve smečkách a v každé smečce je vždy Alfa samec, tedy vládne v ní patriarchát. To samé je když máte psa v rodině. On vás bere jako smečku a zde záleží, kdo převezme roli Alfa samce, zda to budete vy, nebo tuto roli přenecháte psovi a to buď z nevědomosti, nebo neznalosti chování smečky. Pokud se tedy pes chová jak se chová, tak je to jenom chyba vaše, nikoliv psa. Ovšem i u psů je to jako u lidí. Každý pes má jinou povahu, i pes má náladu a svoje potřeby. Když se člověk rozhoduje jakého si pořídí psa a před tím žádného neměl, tak by si měl nejdříve něco o psech přečíst a nastudovat. Dále je nezbytné, jaké mám podmínky pro psa, zda mám malinký byt urprostřed města, kde není téměř žádná zeleň, nebo zda mám blizoučko přírodu, nebo mám dům a zahradu. Pořídit si dogu do garsonky, je natolik zhovadilost, že to nebudu komentovat. Zrovna tak starší lidé by si neměli pořizovat psa, který potřebuje ke svému životu tolik prostoru a běhání, že mu nebudou stačit. Lidé, kteří třeba bydlí v pátém patře bez výtahu, by si zase neměli pořizovat jezevčíka, ti trpí na páteř a dělá jim tudíž problém chodit po schodech. Toho je hodně, a bylo by to na dlouhý článek.
Co se týká spaní se psem. Pes má přirozenou touhu, jak jsem psal výše, že vás bere jako člena smečky a ta spolu i spí a vzájemně se zahřívají, proto jim vaše postel vyhovuje jako pelíšek. Je ale rozdíl, zda budete mít vlkodava, nebo Jorkšíra, či Čivavu. Já jsem měl posledního pejska čivavičku a větší zlatíčko jsem fakt v životě neměl. Její povaha byla natolik ukázková, že to samotný člověk nedokáže. No a když mi potkávali s ní lidé, tak se ptali a kde spí? Vždy jsem jim odpovídal, zeptejte se kde spí páníček, v jejím pelíšku. Nebudu zdůrazňovat, že když jsem s ní přišel z venku, tak hned šla do umyvadla a opláchl jsem jí podvozek, jak jsem říkal, takže pak spát v posteli, žádný problém. Pes do postele patří, zrovna tak jako žena a milenka.