Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Být dítětem za socialismu znamenalo nemít papírové pleny a též nemít ani ponětí o tom, jaké jsou rozdíly mezi mužem a ženou.

Socialistické dětství: KLADY A ZÁPORY

Retro foto socialismus
zdroj: doma.cz / em Retro foto socialismus
aktualizováno 17.11.2012, 00:00 | 17.11.2012, 00:00 | doma.cz/em

Být dítětem za socialismu znamenalo nemít papírové pleny a též nemít ani ponětí o tom, jaké jsou rozdíly mezi mužem a ženou.

Kdo se narodil za socialismu, měl starosti hned od začátku: látkové pleny byly kousavé a velmi špatně absorbovaly vlhkost. Vedle toho se nezřídka v porodnici přihodila nepříjemná příhoda, například že na maminku snažící se v krutých bolestech porodit robátko zařval někdo z pomocného personálu: "Hergot, nedělejte takovej kravál, kdo v tom má uklízet tady ten bordel?" Což byla v tomto případě první věta, kterou děťátko po příchodu na svět uslyšelo. Aspoň hned vědělo, o čem ten život tak nějak je.

 

Retro foto socialismus
(Foto: doma.cz / em)

 

Záhy pak putovalo do jeslí, aby mohla maminka jeřábnice, členka brigády socialistické práce, plnit plán na 180 %. Z rozhlasu k tomu všemu vyhrávaly budovatelské písně (Ztichla náves i stavení, táta s mámou už od rána jsou v poli, kolem zní veselý nápěv naší písničky z oken školy...) a v televizi běžel pořad Hrůza pro miliony - o imperialismu.

 

Retro foto: socialismus

 

Už ve školce se dítě dovědělo, že sovětská vlajka je rudá jako krev dělníků, která pro ni byla prolita, a málem se z té představy pozvracelo. Začalo mít fobii z války - však také hromadné sdělovací prostředky hřímaly, že v případě nutnosti válka bude a že těm zatraceným imperialistům pěkně natrhneme zadek. Avšak jako světlo v ponuré šedi svítila na konci tunelu naděje, že bude-li dítě hodné, stane se pionýrem/pionýrkou s rudým šátkem, v modré košili a tmavomodrých gatích/sukénce. Soudružky učitelky o tom často hovořívaly.

 

PSALI JSME:

 

Vložky došly aneb Co nebylo za totáče k sehnání

 

Ještě předtím se stalo jiskřičkou (jednalo se o jakýsi předstupeň pionýra), když proneslo kouzelnou formulku: "Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná!" Z dnešního pohledu vypadalo socialistické dítě ze sebevzornější rodiny jako socka. Nosily se modré tepláky s bílými lampasy, obdobná tepláková bunda, na nohy se obouvaly v létě vietnamky, za deště gumáky a v zimě důchodky. To byl takový běžný odpočinkový - řečeno současným jazykem - outfit.

 

Retro foto socialismus
(Foto: doma.cz / em)

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžela (†32) jí vzala rakovina. A přišly další útrapy!

MDŽ: Humorný den v životě socialistické ženy

 

Odměnou dětičkám bývalo, když jim bylo umožněno silným hláskem recitovat do školního rozhlasu či na školních besídkách budovatelskou poezii, např: "Ty nestrachuj sa, nie sme sami, a zajtra bude nás viac ako dnes, pri našom dome, za humnami, je Sovietsky zväz!"

 

I v této době absolutního pohlavního tmářství se samozřejmě stalo, že v určitém věku si dívky s údivem všimly, že existují kluci a od děvčat se výrazně liší. Sexuální výchova obnášela dvě již legendární publikace, Děvčátka, na slovíčko, a Dospíváš v muže. Po jejich přečtení nebyl dospívající o nic moudřejší než předtím, maximálně se dověděl, jak důležitá je pravidelná hygiena a sportovní aktivity. Jak a kde přesně se liší holky od chlapců se tedy mládež dovídala spontánně a bez zbytečného teoretizování,  a tak těhotenství v 16 a 17 letech nebyla výjimkou.

 

Fotogalerie

1 / 27 Otevřít fotogalerii

 

Ale abychom nebyli jednostranní, dětství za socialismu mělo i své pěkné stránky. Na jednoho člověka připadali dva esenbáci, a tak bylo v ulicích, v lesích i na polích bezpečněji. Drogy neexistovaly, snad jen v Kladně a na Ostravsku vyrábělo několik tříčlenných skupin pervitin, a tím to haslo. Rodiče chodili z práce domů o půl čtvrté a měli na děti čas, četli jim pohádky a pouštěli s nimi draky, dnes čirá utopie.

 

Děti se po příchodu ze školy pohybovaly, mrskly aktovkou do pokoje a chodily takzvaně ven - dnes už nikdo přesně neví, co to znamenalo. Fast foody neexistovaly, a tak mládež konzumovala domácí stravu, kdy se scházela celá rodina u jídelního stolu a takzvaně se obědvalo a večeřelo. Že by někdo žužlal u písíčka hambáče, tak to ani náhodou! To by ho maminka s tatínkem hnali!

 

Retro foto socialismus

 
9 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Mira 11:30 31.03.2019
Souhlasím s názorem F. Také jsem ro¨ční 1964. Píšeš tu zde úplné hlouposti.
Káča 23:30 02.10.2018
Dětství v socialismu bylo skvělé. Když vidím, co se děje teď, je mi těch dětí líto.
F. 12:52 26.10.2017
Tak já jsem vyrůstal za socialismu (ročník 1964) a většina toho, co se píše v článku, není pravda.
znalec 00:55 09.11.2013
Tento clanek musel psat hlupak. Boty byly srive lepsi nez dnes a kvalitnejsi, latky take. Pleny z prave bavlny. Nic se nesidilo. Ty pleny se vyrabely v CSSR a ne v Cine jako dnes.
Marie 10:07 05.12.2012
Nechci vychvalovat minulou dobu, ale vadí mi, když někdo píše nesmysly a nepravdy. Určitě neměly maminky takové vymoženosti jako dnes včetně papírových plen, ale já bych si je nepořizovala výhradně ani dnes. Byly krásně měkké, z pravé bavlny. Doba pokročila, změnila se i móda. Ale já jsem například dětem šila, stejně jako moje maminka šila nám a nikdy jsme nechodili jako strašáci.Po příchodu ze školy jsme určitě nehodili aktovku do kouta. Měli jsme i svoje povinnosti a potom jsme opravdu šli ven.Jako děti jsme si hrávali na hřišti, jezdili na kole. Neseděli jsme u počítačových her, v době dospívání jsme ani netušili, co jsou to drogy.
zany 07:27 18.11.2012
tohle psal jisto jistě hlupák,který se domnívá, že má kolem sebe samé hlupáky jako je on sám.Dnešní vládní a jiní korytáři jsou tím hlavním přínosem dnešní doby.
xxx 20:27 17.11.2012
No článek je to děsný a tendenční. Myslíte, že tímhle článkem dneska někoho zastrašíte? Stačí se rozhlédnout kolem sebe a ten úpadek společnosti je vidět na každém kroku. Myslím,když se dnes ohlédnu zpátky, že látkové pleny je to poslední, co mně na té době sralo.
Ivana 18:26 17.11.2012
Když zavzpomínám na dětství a školní léta - i tehdy byly například vánoční besídky, ale těm kraloval Děda Mráz, povinná školní četba - Čuk a Gek, Timur a jeho parta a doporučená kniha Vaska Trubačov a jeho kamarádi :). Oblečení dětí a školáků nic moc, ale oproti dnešku si neměli co závidět, dneska když nemají děti značkové oblečení, tak jsou za socky. Sexuální výchova opravdu byla, v 8. třídě, dívky a kluci zvlášť a mohli psát anonymní otázky, když je něco zajímalo. Co se týče látkových plen, ty byly savé ažaž, většinou se mezi dvě vkládalo kousek igelitu a byly jemné, určitě nekousaly. A v porodnici, když se mi narodil v roce 76 syn, první co jsme slyšeli já i on, bylo - a je to kluk jako buk - od skvělého MUDr. Filípka v Motole.
Tak 10:09 17.11.2012
pěkný článek, ale samozřejmě něco je trošku nadsázka :-) Třeba rozdíly mezi pohlavími a s tím spojené zkušenosti si sdělovali děti napříč generacemi tak jako dneska a i oficiálně to byla součást školní výuky přírodopisu a biologie, stejně jako ve fyzice a chemii byly už do žáků základní školy vtloukány všechny potřebné vědomosti ke konstrukci bomb, čímž jenom narážím na humbuk kolem toho, že informace potřebné ke konstrukci bomby někdo zveřejnil na internetu, což by mělo být popudem k jeho zakázání či alespoň cenzuře. Jenže tak by jsme se vrátili právě zase zpátky do totality. Ta není výplodem socialismu či komunismu, ale vždy byla dílem skupiny mocichtivých lidí za jakéhokoliv režimu.