Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Nedařilo se mi otěhotnět skoro dva roky. Pak jsem požádala jsem gynekologa o provedení potřebných vyšetření. Nedopadla dobře.

VÁŠ PŘÍBĚH: Mé těhotenství je zázrak

aktualizováno 26.12.2010, 12:36 | 26.12.2010, 00:01 | doma.cz/em

Nedařilo se mi otěhotnět skoro dva roky. Pak jsem požádala jsem gynekologa o provedení potřebných vyšetření. Nedopadla dobře.

Měla jsem ovulaci, ale vajíčka nebyla dost kvalitní nebo byla nedozrálá, přítel měl málo spermií a to, co zbývalo, se buď nehýbalo, nebo bylo tvarově poškozené. S tímto výsledkem nám doporučil můj lékař umělé oplodnění.

 

Na klasické mimotělní oplodnění zapomeňte

 

Já si vybrala soukromou kliniku v Brně, kterou mi doporučili známí. Tam nám řekli, že vzhledem k naší diagnóze v podstatě klasické mimotělní oplodnění nepřipadá v úvahu a nabídli nám metodu ICSI (přímá injekce jedné spermie do cytoplazmy zralého vajíčka). Velice jsme po miminku toužili, a tak jsme kývli, i když částka, kterou jsme za to měli zaplatit, byla více než 10 000 Kč.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Na Vánoce budu sama, manžel utekl s první láskou

VÁŠ PŘÍBĚH: Čekám dvojčátka navzdory těžké nemoci

 

Ale vajíčka nějak nechtěla růst. Museli mi zvyšovat dávky hormonů. Ty už pak samozřejmě také pojišťovna nezaplatila a šlo to z naší kapsy. Nakonec se přece jen zadařilo a odebrali mi 14 vajíček. Všechna jsme nechali oplodnit metodou ICSI. Dle rady lékařů jsme si připlatili i za prodlouženou čtyřdenní kultivaci a asistovaný hatching. Nakonec nám zůstalo pět embryí, z nichž mi dvě zavedli a tři jsme si nechali zamrazit.

 

Povedlo se!
 

Dva dny po zavedení jsem dostala hyperstimulační syndrom, oteklo mi břicho a hrozně mě bolelo. Musela jsem zpět na kliniku a dostala jsem nějaké kapačky. Prý to ale miminku ublížit nemůže. Pak se to zklidnilo a já se cítila moc dobře. Dokonce jsem začala na sobě pociťovat změny a byla jsem přesvědčení, že se to povedlo.

 

Je po všem
 

Jedenáctý den jsem dostala hrozné křeče do podbřišku - sice to za hodinu přešlo, ani jsem nekrvácela, ale věděla jsem, že je po všem. Proto mě nepřekvapil negativní těhotenský test.
Druhý den jsem smutná, ale smířená jela na kliniku, kde mi to z rozboru krve potvrdili. Nesla jsem si ten smutek a pocit selhání v sobě tiše sama. S přítelem jsem o tom mluvit nedokázala, věděla jsem, že ho to také mrzí.
 

Když jsem ale začala krvácet, něco se ve mně zlomilo a já si konečně vyplakala svoje bolavé srdce. Dost mi to pomohlo. Také mi pomohlo to, že jsme hned začali plánovat další pokus a já své myšlenky upnula na to, místo abych přemýšlela, proč to nevyšlo.

 

Docházely peníze
 

Za tři měsíce jsem podstoupila rozmražení embryí. Bohužel v den přenosu mi řekli, že ze tří přežilo rozmražení jen jedno. Bylo to veliké zklamání, ale chtěla jsem tomu jednomu mrňousovi dát šanci, tak jsem zahnala chmury a soustředila se na něho.
 

Opět se to ale neuchytilo. Peníze nám začaly docházet. Do tohoto okamžiku nás to stálo už přes 38 000 Kč. Kvůli financím jsme museli další pokus odložit o čtyři měsíce. Já se na něj psychicky připravovala a řekla jsem si, že tentokrát to prostě VYJDE!

 


Po čtyřech měsících jsme do toho šli znovu. Na stejnou kliniku. Doktoři už věděli, že hůře reaguji, tak mi zas dali vyšší dávky hormonů. Vše se opakovalo. Nakonec nám zůstala dvě embrya, která mi zavedli, zamrazit nebylo co. Proto jsem se k nim ještě víc upnula.
 

Tentokrát jsem se víc hlídala a na ty naše dva drobečky pořád mluvila, říkala jim, jak je milujeme a ať u nás zůstanou. Žádná křeč se nekonala a za čtrnáct dní byly na testu dva slabé proužky.

 

Plakali jsme štěstím
 

Druhý den mi na klinice potvrdili, že jsem těhotná. Nechtěla jsem nic riskovat, tak jsem zůstala doma. Za dalších čtrnáct dnů nám opět řekli úžasnou zprávu. Uchytila se obě miminka a čekáme dvouvaječná dvojčata.
 

Plakali jsme s přítelem štěstím. Ve dvacátém týdnu mi řekli, že to bude děvče a chlapec. Je to jako dar z nebes. Chystáme postýlky, oblečky, kočárek.
 

Stálo nás to spoustu sil i peněz. Nakonec nás to vyšlo na sedmdesát tisíc, ale ničeho nelitujeme. Nemáme už sice na to, abychom našim dětem vše koupili nové, ale už teď je oba milujeme z celého srdce.

 

Přítel tím vším prošel se mnou, vždy mě podporoval, držel za ruku a ve chvílích smutku konejšil. Myslím, že lepšího partnera a otce jsem nemohla najít. Jsem mu za vše velice vděčná. Těhotenství prožívá se mnou a těší se, jak bude u porodu. Teď už jen dáváme těm našim miláčkům čas, aby pěkně nabrali váhu i sílu.

 

Zdroj: babyweb.cz

 

Tento příběh nám poskytla čtenářka Kateřina. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

 
5 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

A.S. 12:21 02.01.2011
Hezký příběh... Přeji Vám, aby vše dopadlo dobře a děti Vás milovali tak, jak milujete Vy je... :o) A.
gita8 22:24 26.12.2010
nás to stálo 2OO OOO a máme 1 ale stojí to zato