Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Naše čtenářka Eliška stráví Štědrý den poněkud osaměle, jen s malým synkem. Bojím se, že budu celý den plakat, říká.

VÁŠ PŘÍBĚH: Na Vánoce budu sama, manžel utekl s první láskou

aktualizováno 21.12.2010, 17:01 | 21.12.2010, 17:01 | doma.cz/em

Naše čtenářka Eliška stráví Štědrý den poněkud osaměle, jen s malým synkem. Bojím se, že budu celý den plakat, říká.

Nepřestanu si vyčítat, že to všechno, co se stalo, je moje vina. Rozum mi říká, že to moje vina být v žádném případě nemůže, ale když se nad tím zamyslím, možná jsem to svým způsobem doopravdy tak trochu zavinila.

 

Neměla jsem si vždycky před Vánoci stěžovat, že je toho na mě příliš a že mě vyčerpává shánět dárky, uklízet, péci cukroví, věnovat se dítěti a do toho všeho ještě chodit do práce. Neměla jsem věčně naříkat a skuhrat, a třeba by se TO nikdy nestalo...

 

ČTĚTE TAKÉ:

JAK PŘEŽÍT VÁNOCE aneb 6 vánočních mýtů

VÁŠ PŘÍBĚH: Vánoce s tchyní mě zničí

 

Loni před Vánoci manžel totiž na mé tradiční nářky reagoval velice vstřícně. Řekl: "Dobře, miláčku, máš asi pravdu. Co abychom si tentokráte pro změnu vyjeli na hory a strávili Štědrý den tam? Nebudeš muset vařit, uklízet, péct cukroví, nic. Daniel se začne učit lyžovat a my dva si pořádně odpočineme a zasportujeme si. Co ty na to?"

 

PSALI JSME:

VÁŠ PŘÍBĚH: Štědrý večer zničila manželova milenka

JAK PŘEŽÍT VÁNOCE a vánoční večírky

VÁŠ PŘÍBĚH: Vánoční večírek mi zničil manželství

 

Byla jsem dojata, že je vůči mně tolik ohleduplný. Samozřejmě že jsem souhlasila, lyžování mám ráda. Ale nechtěla jsem jet s žádnou partou známých, líbilo se mi, že pojedeme jen  ve třech a užijeme se navzájem: manžel, já a náš prvňáček Dan.

 

 

Jeli jsme do Špindlerova Mlýna a byla z toho báječná, nezapomenutelná dovolená. Všichni jsme byli nadšeni. Předposlední večer jsme si zašli na večeři do jiné restaurace, než byla ta naše hotelová. Jen abychom měli změnu. Dodnes to rozhodnutí proklínám.

 

K našemu stolu se přitočila nápadná mladá žena a povídá směrem k mému muži: "Promiňte, možná jsem se spletla, ale mám pocit, jako bychom se znali..." Byla zabalená do šály, ale když si ji sundala, můj muž vyskočil a zvolal: "Můj bože, Pavla!"

 

Přede mnou ji objal. Vzápětí mi oba koktavě vysvětlili, že spolu prožili první lásku a asi dvacet let se neviděli. Vzpomněla jsem si, že se můj muž párkrát zmínil o své středoškolské lásce Pavle Zemánkové. Říkával (a usmíval se při tom), že si dali předsevzetí, že se po maturitě tajně vezmou, což samozřejmě neudělali, neboť jednak to bylo bláhové a dětinské a za druhé ho právě v té době Pavla opustila. Zamilovala se do jiného.

 

 

Jak se nyní ukázala, onoho muže si také vzala, ale před třemi lety se rozvedli. Děti neměli. Na horách byla s kamarádkou, která na ni už volala, a tak se s mým mužem spěšně rozloučili. Bohužel jen nakrátko. Tato podivná náhoda mi citelně poničila život. Nechci říci zničila, mám přece krásného zdravého syna. Ale zle s mým životem zacloumala...

 

Od onoho setkání byl můj muž jako vyměněný. Ano, pochopila jsem, že kdysi měl tu dívku velice rád, ale proboha! Bylo jim šestnáct nebo sedmnáct, od té doby uteklo bezmála dvacet let! Copak se duševně vyrovnaní lidé vracejí do náruče prvních lásek, které je kdysi opustily?

 

No nevím jak jiní, ale můj muž se vrátil. Začali se znovu po letech scházet a on se z toho snad zbláznil nebo co. Když se mi to snažil vysvětlit, mumlal cosi o tom, že je nádherné tímto způsobem navrátit čas. Jako by se znovu ocitl v pubertě! Kamarádky mi radily zatnout zuby a vydržet, vždyť máme syna a tehdy, když to vrcholilo, zjara, byl v první třídě a vyžadoval trpělivost a péči, ostatně jako každý prvňáček.

 

Ale nepomohlo nic, volání první lásky bylo silnější než volání rodiny a vlastního syna. Jeho tatínek od nás odešel. Žádost o rozvod je už podaná a já a Daniel budeme o Štědrý den sami. Moje maminka předloni zemřela a otce nemám, odešel, když jsem byla maličká. Bojím se, že celý Štědrý den probrečím. Ale neměla bych, kvůli Danielovi...

 

Tento příběh nám poslala čtenářka Eliška. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

 
15 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Adéla 17:01 25.12.2010
já jsem ani po letech a po spoustě vztahů na svou první lásku nezapomněla..a i dnes tuším, že se jednou k sobě vrátíme. Věřím totiž že ta první byla pravá a jediná...
0lča 13:21 23.12.2010
Pro Elišku a jejího syna to budou určitě smutné svátky,ale chtěla bych připojit svou zkušenost a odpovědět na otázku : "Copak se duševně vyrovnaní lidé vracejí do náruče prvních lásek, které je kdysi opustily?" Věřte,že tento příběh není ojedinělý, stalo se mi to také ..... zvoní telefon a ozve se jméno mé první
opravdové lásky po 35letch.Stalo se to před třemi roky, bylo to jako kdyby jsme se neviděli pár dnů a ne tolik let. Několikrát týdně si telefonujeme, několikrát jsme se potkali.Bohužel či bohudík bydlíme každý na jiném konci Čech a tak jsme rádi i za to málo, rodiny nerozvracíme a jak říkáme je to něco navíc... přeji všem krásné svátky
Abee 08:04 22.12.2010
Tak nevím,pana Karla trochu chápu,ne však plně souhlasím,ale prosím Vás,snad tu píšete všichni aby se ..udělalo dobro a radost...
Takové hádky a urážky,jste horší jak puberťaci ve družině či na táboře a jim tvrdím,at se nechovají zle,že tak se dáma a gentleman nechovají....
....
jak mám vést mládež a děti k dobru když -Vy-místo pomoci se raději hádáte a urážíte a ještě ve sváteční době...:(
zamyslete se,ať nemusím mít názor záporný...
..a pokud máte zlobu či stres,přijedte semnou posekat dřevo či na tůru po kopcích,at nějak tu energii dáte...ale k užitku:)

Abee
Ke Karlovi 16:49 21.12.2010
Pánové a dámy, pan Karel vám asi hnul žlučí, ale z pozice muže mu musím v něčem přitakat. Že svůj názor obohatil vykřičníky a prostými obraty, nemění nic na tom, že má kus pravdy. Navíc jeho text má člověka nakopnout, ne zničit. To, že na přebolení rozchodu každý potřebuje nějaký čas je jasné, ale pak to chce ráznou změnu a nový impuls.

Pokud někdo naříká dlouhé měsíce, či roky, pak každého jeho sebelepšího kamaráda začne otravovat neustálé pobízení, které k ničemu nevede. Pak je právě nejlepší "Karlův kopanec do zadku" ...
ašek 16:00 21.12.2010
To je ale blbě sladkobolný příběh,Vánoční.Moc sem se nasmál.Takových osudů a s mnohem horším dopadem jsou tisíce.
Hana 15:46 21.12.2010
Vážený Karle, než narazit na chlapa, jako jste Vy, tak to raděj do smrti sama. Nefňukám tu, jen jsem napsala svůj názor. Mládí a krása je pro Vás
zřejmě ta největší hodnota, kterou u ženy uznáváte. V mém případě ale nešlo
ani o mladší, krásnější a už vůbec ne chytřejší ženu. Já nemám problém s tím najít si chlapa, jenže .....jsou ženatí a tátové od dětí a to není nějak můj styl. Váš pohádkový vztah Vám přeji...jste opravdu šťastný muž, pokud Vám to i s Vašimi názory vydrželo tak dlouho.
Iva 15:10 21.12.2010
Pane Karle - Vy musite byt v zivote hodne nestastny.
VERČA 13:03 21.12.2010
MILÁ ELIŠKO,ŽÁDNÝ MUŽSKÝ NESTOJÍ ZA TO ABY JSTE SE PRO NEJ TRÁPILA.TO NEJCENĚJŠÍ VÁM ZŮSTALOJE TO VÁŠ SYN.
matty 12:21 21.12.2010
Múj manžel před lety odešel s jinou na druhý konec světa a bylo mi docela líto, že se vykašlal hlavně na děti. Ale když se na to všechno dívám nyní, tak jsem spokojená a lituji toho, že neodešel dřív. Čas všechno zahojí a navíc nastaví úplně jinak zrcadlo, ve kterém se současný problém zdá neřešitelný. No ale to se právě teď musí vydržet...
A rady pana Karla? Ty bych nechala bez komentáře, jsou prostě radami chlapa.
Karel 11:57 21.12.2010
Kláro,
mýlíš se a proto bych tě rád poznal, abych tě mohl pozvat na vánoce k nám domů.

Dáš na sebe kontakt, nebo zůstaneš zbaběle skryta za anonymitou internetu?

Nutno dodat, že mám přítelkyni, kterou miluji, vážím si jí a nikdy bych ji neopustil, kvůli nějaké Kláře...
1 2 3