Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Veronika zažila děsivé domácí násilí.

VÁŠ PŘÍBĚH: Osm let ran a kopanců. Mám hrůzné následky!

Domácí násilí
zdroj: Thinkstockphotos Domácí násilí
aktualizováno 25.10.2012, 00:00 | 25.10.2012, 00:00 | doma.cz/em

Veronika zažila děsivé domácí násilí.

Je mi 27 a domácí násilí jsem prožívala osm let. Když si moje mamka brala otce, netušila, koho si to vlastně bere. Až v onen den svatby jí otec oznámil, že teprve teď pozná, co je jeho osobnost vlastně zač. Mamku ta věta zaskočila, ale netušila, že tím otec myslí násilí, kterého se pak dopouštěl na mamce i mých sourozencích.

 

Domácí násilí
(Foto: isifa.com)

 

PTEJTE SE NA DOMÁCÍ NÁSILÍ:

 

ON-LINE: Ptejte se na vše o domácím násilí

 

PSALI JSME:

 

Domácí násilí v Ulici: Jak se točily vypjaté scény?

VÁŠ PŘÍBĚH: Moji muži nešli pro ránu daleko 

 

Zprvu jejich manželství vypadalo v pořádku, ale časem otec začal více a více navštěvovat místní hospodu a kromě automatů holdoval také alkoholu. Když měl svou dávku alkoholu v krvi, probudilo se v něm něco zlého. Zprvu mamku mlátil občas, později chodil domů každý den ožralý. Nebyl den, kdy by nepadla rána. Jeho brutální chování se stále více stupňovalo. Už to nebyly jen facky, ale kopance, znásilňování, pěsti.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

VÁŠ PŘÍBĚH: Táta je na stará kolena mámě nevěrný!

VÁŠ PŘÍBĚH: Horší než milenka je těhotná milenka

 

Ač si rodiče mysleli, že my děti to nevnímáme, velice se mýlili. I když mi bylo teprve šest let, nemohla jsem se už dívat na to, jak se moje mamka každý den snaží zakrýt modřiny. Jednoho večera jsem se otci postavila, abych bránila mamku. Místo toho jsem schytala ránu. Další večer, když otec přišel opět opilý, začal mamce strkat prsty mezi žebra topení. Prosila ho, ať ji nechá být, že ji to bolí, ale on pokračoval dál a liboval si v její bolesti.

 

 

NAPIŠTE NÁM:

 

DOMÁCÍ NÁSILÍ: Máte s ním zkušenosti? Pište!

 

Opět jsem se mu postavila. Ale byl silnější, a tak jsem opět schytala další rány. Nastoupila jsem do první třídy. Byla jsem uzavřená, s nikým jsem nemluvila. Domů jsem musela nosit jen jedničky. Za každou špatnou známku mě čekal výprask.Když už mamka byla na pokraji zhroucení, vzala na otce nůž. Ale nebodla. Tak to pokračovalo další dva roky. Denně pár ran, kopanců. Už jsme snad ani tu bolest s mamkou necítily.

 

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: VÁŠ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá krásnou odměnu.


Mamce se po osmi letech podařilo od něho utéct. Nebylo to lehké. Každý den ji hlídal, kam jde, s kým se baví. Ale využila toho, že otec musel jít do práce, a utekla. Našla azyl u svého kamaráda. Když to otec zjistil, jezdil denně před jeho barák a vyhrožoval, že si na ně počká a všechny je zabije. Mamka se stala vězněm, nevycházela ven, bála se. Asi po třech týdnech si otec domů přitáhl nějakou milenku s dvěma dětmi.

 

 

Nenáviděla jsem je. I ona chlastala, a tak jediné, co nám k jídlu zbylo, byl chleba a brambory. Přestože nám její děti ubližovaly, vždy svedly vinu na mě a otec nepátral po pravdě, vždy udeřil mě. Těch zlámaných vařeček, co jsme měli doma! Byla jsem na dně. Pokusila jsem se spáchat sebevraždu, ale ta se mi nepovedla. Začala jsem dělat otci naschvály. To nás zachránilo. Přijela si pro nás, vysvobodila nás. Kdo? Mamka!
 

Nikdo v okolí nám nikdy nepomohl. Všichni raději dělali, že nic nevidí. A policie? Ta nehnula ani prstem. Otcovy rány poznamenaly nás všechny. Mám kratší jednu nohu kvůli ranám do zad, v budoucnu mě čeká operace obratlů, které mi otec ranami narušil, mám křivou nosní přepážku a mnoho ran na duši. Jsem hodně citlivá. Nesnesu, když někdo na mě zvýší hlas, hned se rozbrečím.

 
2 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Leona 00:01 13.12.2017
Když čtu tyhle příběhy běhá mi mráz po zádech. Je mi přes padesát a povím vám zevrubně můj příběh. Otec mlátil naší maminku až do bezvědomí ještě dneska ji vidím chudinku celou od krve když s ni vysklil zrcadlo a dveře pamatuju jak jsme vyskakovali se sestrickou z okna na dvůr když přišel opilej a jak nás babička zavirala do stodoly aby nás nenašel. Naštěstí ač to bude znít hnusně umřel brzo na infarkt.Ja do dnes trpím panickou hrůzou z hádek hluku a kdybych měla být někde po tmě zešílím. Jak se říká dcery si berou muže podobné svim otcum....ja si takového vzala 23 let byti ponižování teroru a úniku nebylo skončila jsem na JIP a policije mi řekla at manžela porad neprovokuju paradoxem je ze mi k útěku pomohl syn teď jsem šest let se synem a snadnou v bezpečí daleko abych ho už nikdy nepotkala po 23 letech jsem utekla s jednou taškou bez jediné koruny výplaty chodili na jeho účet bez střechy nad hlavou ale začala jsem dýchat svobodně dýchat. Dodnes se lécim na psychiatrii do smrti se budu bát tmy a hlasitych zvuků ale žiju. A teď se můžete smát a říkat jak jsem blbá ale když vás chlap týrá fizicky a psichycky tak psichycky teror je ještě horší. Strach ze si vás najde ze vám vezme dítě ono se to snadno soudí. Dodnes když slyším klíče ve dverich je mi na zvracení a když zazvoní zvonek mám pocit ze umřu. Ano jsem v bezpečí ale do smrti poznamenaná.
Jana 08:45 05.12.2016
Ženy vždy sebrat odvahu a odejít. S agresorem nikdy nebude lip, jen se to bude zhoršovat. Vždy jen plané sliby, když byste ho chtěly opustit a pak pokaždé hůř a hůř. Alkoholik a tyran se nikdy k lepšímu nezmění. A strach oběti v něm vzbuzuje porad větší sílu. Vždy plati dat mu max. 2x šanci a pak bez jakéhokoliv upozornění se sebrat a jít a začít znovu. A řešit něco s policií, tak to jedine v případě, že potrebuji záznamy k soudu, ale nevyřeší situaci ve které se oběť nachází. Rada zní, nohy na ramena a pryč.
Linda 18:29 08.07.2013
Pokud to člověk nezažije, tak to nepochopí. Je třeba něco vědět o syndromu týraných žen. Dnes už je trošku jiná doba, ale ještě před 10 lety se nenosil " termín domácí násilí" a nebylo možné násilníka vykázat z bytu. Pokud žena náhodou podala trestní oznámení na policii, nic se neřešilo- a při návratu domů se násilník mstil o to víc a ženu dobil ještě víc..Pokud byl násilník z řad podnikatelů, lékařů, policistů, nebo právníků- tyto ženy něměly šanci. Znám řadu takových případů. Dokonce se takovým ženám ze strany policie ještě vyhrožuje. I v dnešní době, mám kamarádku, jejíž manžel tyran pracoval u zásahové jednotky policie. Zkuste hádat, co následovalo za výhrůžky po podání tr.oznámení ze strany kolegů policistů. Není šance. Alespoň v našem okresním městě..
kikina 19:09 08.04.2013
Nikdy nepochopím proč se ženské nechají mlátit. Na mne by nějakej zmetek zvedl ruku a jeden z nás by to nepřežil. I kdybych si na něj měla počkat s valeckem na nudle až se vrátí vožralej a ubit ho. Raději vězení než se nechat mydlit.
Misa 12:14 30.10.2012
Tak se tomu Kateřino dál smějte...Já bych za svoje děti položila i život, odešla bych i s rizikem toho, že si mě třeba najde nebo zabije. Něco jiného je prožívat osobně domácí násilí a něco jiného je, když násilí chlap páchá i na dětech.. Tady jde hlavně o ty děti, které z toho mají trauma do konce života a to bych já jako máma nikdy nedovolila. To ani v případě, že by tomu měly byť "jen" přihlížet..Pořád je to tyranie.
Kateřina 22:52 25.10.2012
Ono to není jednoduché odejít, zvlášť kdy jsou neustále zamčené dveře, v noci klíč pod agresorovým polštářem, na nákup, k lékaři prostě všude s ním za zády. Vím o čem mluvím, sama jsem tohle zažívala 13 let. Vždy se musím zasmát, jak čtu názor ,, udělá to jednou,hned se balím a odejdu ,, . Není to opravdu jednoduché. Ale dokázala jsem to, jak se říká pomyslný pohár přetekl ve chvíli kdy už jsem se opravdu začala bát o holý život. Policie při několikahodinovém výslechu nevěřila, ověřovala každé slovo co jsem řekla, ale nakonec vše dobře dopadlo. A bývaly manžel ? Ten dostal podmínku za týrání osoby ve společné domáctnosti, 1 rok nás soud rozváděl. A v současné době jsem rok znovu vdaná a jsem konečně ve svých 37 letech štastná a děti mají tu nejlepší náhradu za otce.
Všem kteří prochází psychickým nebo fyzickým týráním držím palce, a ať najdou odvahu odejít. Je to jen na nich, nikdo to rozhodnutí neudělá za nich.
Já: 22:31 25.10.2012
Držte se! A hlavně, buďte opatrná na Vaše vlastní partnery. Bohužel bývá zvykem, že si týraná (podvědomě) vybírá partnera, podobného otci. Není to pravidlem jen u týraných, platí téměř vždy, ale zde je velké riziko, že si sama přivedete domů agresora. Ten se ale zezačátku může jevit, jako velmi milý, galantní, mírný a nekonfliktní. Když bude po jeho. Jste vsituaci, že se rozbrečíte, když na Vás někdo zvýší hlas. Chápu to, oběti takto často reagují.Ale pozor, abyste nebyla v partnerství příliš submisivní. Doporučuji zajít k odborníkovi a podstoupit sice poměrně dlouhou, ale za to většinou účinnou terapii, která by Vám pomohla se se svým dětstvím vyrovnat.
Misa 08:24 25.10.2012
Smutný příběh. Možná mě tady někdo za můj názor odsoudí, ale myslím si, že matka udělala chybu a to velkou...Měla s dětmi odejít. Děti i ona mají kvůli jejímu otálení následky do konce života. Jsem máma dvou holek a tohle bych nikdy nedopustila. I kdybych ho měla sebevíc ráda, jednou by na nás vztáhl ruku a já bych se sbalila a šla. Udělala bych i to za tu cenu, že bych žila jen s minimem financí, to Vám stát musí nechat, hlavně aby netrpěly děti psychicky a fyzicky!!!!!! Každý máme nějaký ten šrám na duši i těle. Svoje děti ale přece musíme chránit...