Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Naši čtenářku Jaroslavu děsí podivné exmanželovo chování. Má strach, co bude dál.

VÁŠ PŘÍBĚH: Pronásleduje mě bývalý manžel

aktualizováno 05.09.2010, 08:24 | 05.09.2010, 00:01 | doma.cz/em

Naši čtenářku Jaroslavu děsí podivné exmanželovo chování. Má strach, co bude dál.

Po rozvodu jsem si oddechla. Kamarádky mě strašily, jaký prý je rozvod stresující, na to jsem vždycky odpovídala: "Proti tomu, jaké bylo manželství, byl rozvod procházka růžovým sadem." Nijak jsem nepřeháněla. Rozvod proběhl v relativním klidu.

 

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Lucince jsou 4 roky. Je to zázrak

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel má milenky. Jsem bezradná

 

Jednalo se totiž o takzvaný nesporný rozvod neboli rozvod dohodou. Pokud se totiž rozvádějící se manželé dokáží domluvit ohledně majetku a dětí a pokud nejméně půl roku žijí odděleně, rozvod se neodehraje jako horor, v jehož průběhu na sebe obě zúčastněné strany ječí na veřejnosti a v soukromí se perou o hrnce a koberce, nic takového. Náš rozvod byl klidný. Jen jsem nevěděla, že je to zlověstné ticho před bouří.

 

Zůstal mi dvoupokojový byt v paneláku, exmanželovi auto, ohledně jedenáctileté dcery jsme se domluvili, že ji vždy po předchozí dohodě může vidět kdykoli, případně vzít si ji občas na víkend či na dovolenou. Chovali jsme se jako dva rozumní lidé. Vlastně jsem se divila, že se to vůbec povedlo. Manžel byl svým založením cholerik a despota, navíc mě už několik let podváděl se svou asistentkou. Žít se s ním nedalo, rozvést se s ním bylo jednoduché.

 

Ticho před bouří

 

Následovalo několik poklidných měsíců, zklidnila se i naše dcera Ivanka. S otcem se vídali, já jejího otce naštěstí nevídala vůbec, a to mi neuvěřitelně prospívalo. Pak mi začal volat. Tak mile se mnou hovořil naposledy před svatbou. Bylo to až děsivé. Volal často. Říkal, že si až teď uvědomil, jak velice mu na mně a na rodině záleží. A že by se rád vrátil. "Snad není pozdě," říkal. "Rád bych to všechno napravil."

 

 

Vysvětlila jsem mu, že je to vyloučeno, že naše manželství je minulost a jak si vážím toho, že jsme se rozešli důstojně a bez scén. Volal i přesto, často několikrát denně. Před Ivankou mluvil o svém návratu domů jako o hotové věci, a tak mi Ivanka jednoho dne povídá: "Kdy už se táta konečně nastěhuje?" Málem jsem omdlela. Asi pět dní nato zazvonil, nesl mi k narozeninám velikou kytici, víno, dort a zlatý řetízek. Strávil s námi celý večer. Přála jsem si jediné: aby odešel. Když za ním v devět zapadly dveře, byl to ten nejhezčí dárek k narozeninám.

 

Mě se nezbavíš

 

Ale to vše se ještě dalo přežít. Situace se zhoršila, když do děje vstoupil Milan, muž mých snů, o dva roky mladší. Seznámili jsme se přes internet. Milan je klidný mladý muž, žádný cholerik. Chová se pěkně k Ivance i ke mně, je pracovitý, pomáhá mi s domácností a vzhledem k tomu, že se vyučil truhlářem, leccos mi v bytě vylepšil. Milanův příchod bohužel pobouřil a zdeptal mého exmanžela natolik, že se začal chovat jako blázen.

 

Telefonuje mi každý den několikrát a přemlouvá mě, abych se Milana okamžitě zbavila. Už není milý, většinou do telefonu řve. Ivanku přesvědčuje o tom, že je Milan úchyl. Zvoní na náš byt a vyhrožuje i Milanovi. Vše vyvrcholilo teď v létě. Zní to jako z hororu. Odjeli jsme, Ivanka, Milan a já, na vymodlený týden dovolené do Chorvatska. Vybrali jsme si malé letovisko. Jak já jsem se těšila! Když jsem pak poránu, šťastná jako malá holka, utíkala po rozpálené dlažbě jen v plážových minišatičkách pro čerstvé koblihy ke kávě, zavolal na mě známý hlas.

 

Ohlédla jsem se a už jsem nedokázala jít dál, nohy mi vrostly do dláždění. Za mnou stál exmanžel. "Mě se jen tak nezbavíš," řekl. "Nejsem balík novin, abys mě mohla jen tak zahodit a zapomenout."

 

Začínám mít strach.

 

Tento příběh nám poslala naše čtenářka Jaroslava. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

 
5 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

valerie.kocmanova 12:53 29.09.2012
Ahoj,
právě píšu bakalářku o obětech stalkingu. Velice mě tohle zaujalo, protože spousta lidí, kterým někdo posílá smsky, maily, dárky, dopisy i když na první pohled milé, ale nechtěné obtěžující, netuší, že se jedná o trestný čin stalking. Může to dojít až tak daleko, že si „stalker“ zjistí všechno o jeho vyhlídlé oběti – kde bydlí, kde pracuje, její dennodenní návyky, atd. A opravdu, tyto oběti nevědí, co si mají počít. Jsou v permanentním strachu a hlavně se stydí říct o tom ostatním, protože jim to může přijít trapné a nežádoucí. Jak jsem si tak pročítala různé fóra, tak jsem zjistila, že podle ostatních si zato může oběť sama. To tak ale opravdu není. Oběť nemůže za to, že si nějaký člověk usmyslel, že jí chce dostat, že chce o ní vědět všechno. Oběť opravdu za to, co prožívá, nemůže. Pokud prožíváte nebo jste prožila nějaký podobný životní příběh (zkušenost), byla bych velice ráda, kdybyste se o něj se mnou podělila. Vše samozřejmě anonymní. V mé bakalářské práci by to bylo jako praktická část, kde by byly uvedeny opravdové příběhy lidí, co se staly. Děkuju moc V.
Inga 19:39 19.03.2011
Pravě ted řeším naprostou stejnou situaci, trvá to 3 roky, pronasledovani, vyhrušky, vulgarní nadavky i před detí a sousedy...nic jineho mne nezbyva,než se spolehnout na policii ČR......a k tomu jnašla jsem povzbuzujici članek, že policie doopravdy řeší takove připady : tady to je popsane:...... Obviněná od letošního ledna do současné doby v Českém Krumlově, slovně a následně i prostřednictvím mobilního telefonu, kontaktuje svého zetě, vyhledává osobně nejen jeho, ale také jeho rodinu a rodiče a vyhrožuje mu ublížením na zdraví, usmrcením a neustále jej slovně napadá. Toto jednání je dlouhodobé, neboť začalo již někdy v roce 1996 a od jara 2010 se zintensivnělo, omezuje muže i jeho rodinu v obvyklém způsobu života a vzbuzuje v poškozeném obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jeho rodiny, zejména tím, že by žena mohla dostát svých výhružek.

Kriminalisté případ řádně prošetřili a dospěli k závěru, že žena se skutku dopustila. Proto byla obviněna ze shora uvedeného trestného činu.
Rony 23:20 28.09.2010
Docela Vás chápu. Bojím se, že policie Vám moc nepomůže. Před 3 roky jsem se zamiloval do Ukrajinky a její bývalý manžel, s kterým byla už přes 8 let rozvedená, se rozhodl, že nás oba zabije a dokonce se chystal do Čech, aby exekuci vykonal. Nedostal sice vízům, ale stačilo to k tomu, aby moje přítelkyně dostala o mě a o mé děti z prvního manželství děsivý strach. Poznamenalo to náš vztah do té míry, že prakticky žijeme jen jako milenci, kteří se tu a tam sejdou ,aby se pomilovali. Pokud bychom se jednou vzali, znamenalo by to doživotně chodit se zbraní za pasem a čekat na útok.
pavla 10:08 09.09.2010
policie nepomůže...nevím,ja bych mu asi pomohla k tomu,aby se "pan manžel" citíl stejně ohrožený..
Tina 22:33 05.09.2010
Policie? No to snad nemyslíte vážně...ta Vám nepomůže ani náhodou! Vím o tom své. Místo nějakého zásahu Vám na počkání vyjmenují hned několik důvodů, proč to nemůžou udělat :-)
Jirka 21:19 05.09.2010
Souhlasím s Honzou a Janinou. Nejhorší je, že to odnáší Vaše dcera. Ta si myslím, že má v tom největší zmatek. Bohužel druhá strana toho ve většině případech využívá.
Janka 16:24 05.09.2010
Taky jsem si tím prošla, naprosto přesně vím o čem paní píše. Policie může zakázat, může obvinit, ale obrovský strach nadále přetrvává. Jediné řešení je přerušit úplně kontakt, změnit bydliště , telefony, práci....Několikrát jsem se snažila rozejít, následovalo vyhrožování, pronásledování, výhružky sebevraždou (téměř dokonanou). Celou dobu jsem se "modlila" ať se partner zamiluje do jiné ženy a já budu mít od něj konečně pokoj. Stalo se, nyní se po dvouměsíčním vztahu žení a já jsem si konečně oddechla a začala žít nový život.
janina 11:54 05.09.2010
....požádejte o pomoc policii,jedná se totiž o stolking nebo-li pronásledování
vivienne 11:02 05.09.2010
Normalne zawolejte na policii to je obtezowani a muzou mu zakazat pristup telefonowani wse
Honza 10:58 05.09.2010
Jediný řešení - Policie ČR!