Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Vzpomínáte na vlčí děti? Tito chlapci byli rodičům odebráni, případ skončil u soudu. Jen málo případů týrání se ale podaří dotáhnout do konce.

V Česku je až 40 tisíc týraných dětí. PŘÍBĚHY

aktualizováno 11.06.2012, 08:32 | 11.06.2012, 00:00 | Mediafax / doma.cz

Vzpomínáte na "vlčí děti"? Tito chlapci byli rodičům odebráni, případ skončil u soudu. Jen málo případů týrání se ale podaří dotáhnout do konce.

Manželé Martin a Hana K. čelí obžalobě z týrání svých dvou chlapců, městský soud otce potrestal osmi roky vězení, matku podmínkou, vrchní soud ale rozsudek zrušil a vrátil městskému soudu zpět na stůl.

 

Příběh takzvaných vlčích dětí
 

Chlapci byli po odebrání z rodičovské péče výrazně opoždění oproti normám. Projevilo se to logicky zejména na starším z nich převážně v řeči, protože v úplné izolaci prožil více času. Po roce, kdy chlapci žijí v pěstounské péči, se postupně jejich situace vylepšuje.

 

Manželé po porodu před úřady zatajili své dva syny, nikdy je nepustili z bytu na pražských Vinohradech, ani je nevzali k lékaři. Martin a Hana K., kterým hrozilo dvanáct let vězení, u soudu vinu popřeli.

 

Oba chlapci přišli na svět v bytě, který se v dalších letech stal jejich světem. Matka nikdy v těhotenství nenavštívila odborníka. Po porodech rodiče chlapce nepřihlásili na matrice ani k dětskému lékaři. Vyhýbali se i povinným očkováním a preventivním prohlídkám.
 

Na skutečnost, že v samém centru Prahy, v bytě na Vinohradské třídě, žijí s rodiči dva chlapci, kteří nikdy nebyli venku, neviděli kamarády, nechodili k lékaři a úřady o jejich existenci dokonce vůbec nevěděly, policii přivedla náhoda: jejich matka vloni v dubnu volala o pomoc, protože ji údajně napadl manžel.

 


 

Oba chlapci skončili v péči příbuzných. Podle nich jsou chlapci dnes v naprostém pořádku. "Hrají si, ptají se na všechno. Doktor říká, že takhle zdravé děti ještě neviděl," pochvaloval si před soudem současný pěstoun dětí, starší bratr obžalovaného.

 

Týraný Dominik

 

Týraný chlapec jménem Dominik vypověděl, že jej rodiče bili rukou, páskem a vařečkou. Také jej škrábali a nedávali mu najíst, když měl hlad. Zoufalý a podvyživený chlapec pak kradl ve škole svým spolužákům svačiny.
 

Soud přihlédl k výpovědi staršího bratra týraného chlapce, který uvedl, že otec bil bratra pěstí takovou silou, že by on sám "chytil druhou o stěnu". Chlapce přitom udeřil i několikrát po sobě. Dominik v sedmi letech vážil při 102 centimetrech pouhých třináct a půl kilogramu.
 

Otec i matka u soudu odmítli vypovídat a zcela odmítli, že by uplatňovali vůči dítěti jakékoliv projevy bití a vulgarity. "Chlapec utrpěl těžkou újmu na zdraví. Vznikl u něj syndrom týraného dítěte," řekl soudce s tím, že o výchovné způsobilosti rodičů vypovídá fakt, že všechny jejich čtyři děti skončily v ústavech. Na stav chlapce upozorňovala již dříve lékařka, učitelé i příbuzní.

 

 

Přesto jej úřady odebraly rodině až po dvou letech v dubnu 2010 poté, co se rodina přestěhovala z jedné brněnské městské části do druhé. Dvě sociální pracovnice, které na Dominika dohlížely, byly potrestány podmíněčným trestem.
 

K týrání dochází často v rodinách považovaných za spořádané

 

Počet případů týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání dětí (6642 obětí) loni oproti roku 2010 opět stoupl, a to o 855 činů. Stejné číslo označuje i počet dětí pohřešovaných, zde se však daří policii situaci řešit, uvedla  Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě.

 

"To číslo považujeme pouze za vrcholek ledovce, protože velké množství takových případů zůstává nerozluštěno," řekla Baudyšová. Dlouhodobě přitom ve více než 40 procentech případů dochází k násilí na dětech v úplných rodinách, tedy v rodinách na první pohled spořádaných, s matkou i otcem. Proto Baudyšová apeluje, aby sousedé, přátelé a lidé z okolí nebyli k této otázce lhostejní.

 

 

Ze statistik dále rovněž vyplývá, že nejčastěji jsou týraní, zanedbávaní a sexuálnímu zneužívání vystavené děti ve věku od šesti do 15 let (3483 dětí). Dalších 2325 dětí bylo mladších šesti let.

 

Do otázky týrání dětí patří nejen fyzické násilí, ale i psychické týrání, jakým jsou například urážky, podceňování, ale i trend dnešních dnů – rozpad rodin a následné tahanice o dítě a vyřizování si účtů mezi partnery. "V těchto případech je k dispozici mediátor či terapeut, který by měl partnerství a dobrému komunikativnímu rodičovství pomoci," dodala Baudyšová. Lidem je k dispozici také poradenská telefonní linka (777 800 002), na které každou středu odpovídají na dotazy právníci.

 

Podle odborníků, kteří se problematikou týrání a zneužívání dětí dlouhodobě zabývají, jsou týrány jedno až dvě procenta všech dětí. Nezáleží na kontinentu, zemi, životních podmínkách. "V Česku to pak odpovídá 20 až 40 tisícům dětí," uvedla Baudyšová. Bohužel případů, které jsou rozkryty a začnou se jimi zabývat úřady, je výrazně méně.

 

 

"Většina případů se odehrává za zavřenými dvěřmi, proto je hrozně těžké týrání odhalit. Navíc se do statistiky nedostanou děti, které jsou svědky domácího násilí na jednom z rodičů. Přestože ony samy nejsou cílem útoků, i tady se dá hovořit o psychickém týrání," popsala Baudyšová. Nejčastěji je tyranem někdo z rodiny, ať už vlastní rodiče, nebo nevlastní otec či matka.

 

Poslechněte si rozhovor s ředitelkou Nadace Naše dítě Zuzanou Baudyšovou:

 

 

Pět případů, ze kterých mrazí (zdroj Fond ohrožených dětí)

 

Po rozvodu byl starší dvanáctiletý chlapec svěřen do péče otce, mladší do péče matky. Otec syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem, který obvykle odkládal až na neděli - prý aby byl klidný. Chlapec byl školou hodnocen jako hodný, chytrý a snaživý žák, měl však velkou trému až hrůzu z každé písemky či zkoušení a dělal pak zbytečné chyby. Z obavy před trestem chlapec jednou zatajil čtyřku z hudební nauky. Otec se o tom dozvěděl na třídní schůzce a syna surově zbil hned po návratu domů. Když byl chlapec na víkend u matky, všimla si podlitin po celém jeho těle a zašla s ním k lékaři i na sociální péči. Chlapec byl ihned předběžným opatřením svěřen do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtěl ho řádně vychovat a údajně se s ním na systému trestů a odměn dohodl. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mělo jednání otce za následek těžkou neurotizaci dítěte. Tato porucha osobnosti bude pravděpodobně přetrvávat i v dospělosti. Odkládání trestů znalec hodnotil jako psychické týrání. Otec byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Sociální asistentka v Litoměřicích sledovala rodinu se čtyřmi dětmi ve věku šesti, čtyř, dvou a jednoho roku. Přes domluvy i nabídku pomoci vždy našla děti ve stejném stavu - hladové, špinavé a zanedbané. Čtyřletý chlapec při většině návštěv spal na promočené a ledové matraci od pasu dolů nahý, dvouletý opakovaně nalezen ve sportovním kočárku přikrytý i přes hlavu těžkou dekou, roční holčička vždy nehybně ležela v hlubokém kočárku. V bytě byl stále veliký nepořádek, silně zakouřeno, z jídla maximálně chleba. Matka prý dětem vaří hodně sladký čaj, aby nekřičely hlady. Když se do dvou měsíců situace nezlepšila, byly děti za účasti policie rodině odebrány a umístěny v ústavní péči. Asistentka podala na rodiče trestní oznámení. K odebrání dětí by pravděpodobně došlo již dříve, avšak dle lékařské zprávy bylo vše v pořádku. Nyní jsou již všichni sourozenci společně v pěstounské rodině, kde výborně prospívají.
Matka sedmi dětí střídala nejen své životní druhy a otce svých dětí, ale i bydliště. Při posledním stěhování zatajila své nejmladší dítě, šestiletého chlapce, kterého zavřela v kůlně a soustavným bitím a hladověním ho přivedla do tak těžkého stavu, že dítě krátce po převozu do nemocnice zemřelo na rozsáhlý subdurální hematom (nitrolební krvácení). Byla sice odsouzena, ale kvůli novému těhotenství jí byl výkon trestu přerušen a vrátila se domů, aniž by byla zajištěna ochrana zbývajících dětí, které byly ponechány v její péči.
Pobočka Fondu ohrožených dětí získala poznatek o týrání devítiletého chlapce postiženého Downovým syndromem. Sousedé uváděli, že matka na něj často křičí a vulgárně mu nadává, jsou slyšet údery a pak nářek dítěte, který se někdy mění ve skřeky a vytí. Jindy je v bytě úplné ticho, takže sousedé mají podezření, že matka dává synovi nadměrné množství uklidňujících léků. Asistentky se při návštěvě přesvědčily, že matka skutečně chlapci velmi hrubě nadává, neboť to bylo za dveřmi zřetelně slyšet. Ačkoli matka odmítala do bytu kohokoli vpouštět, pracovnicím fondu otevřela a žádala je o pomoc. V noci prý k ní do bytu lezou policajti a cikáni a ji i jejího syna týrají a zneužívají. Chlapec na její výzvu ochotně ukazoval modřiny na těle. Matka s chlapcem téměř nechodila ven, pouze ho někdy vodila do školky pro postižené děti. Ríša je ve školce spokojený, avšak když pro něj přijde matka, projevuje velký strach a odmítá s ní odejít. Také v době, kdy před třemi lety byl matce navrácen z dětského domova, nechtěl k ní vůbec jít a držel se za zárubeň dveří. Ríša byl matce vrácen, přestože všechny její starší děti jí byly odebrány. Poslední dva synové dokonce sami přišli na OPD prosit, aby je dali do dětského domova, že už to doma nemohou vydržet. Protože jsme pojali podezření, že matka není duševně zcela zdráva a že to, co podle ní mají dělat cizí vetřelci, provádí sama, požádali Fond ohrožených dětí příslušné úřady o urychlené odebrání chlapce z rodiny. Po jistém váhání bylo návrhu vyhověno, soud však návrh zamítl. Proti tomu naše asistentky okamžitě protestovaly a požádaly opatrovnickou soudkyni, aby se sama přišla přesvědčit, v jakých podmínkách dítě žije. Ta návrhu vyhověla a chlapce navštívila, spolu s vedoucí sociálního referátu a vedoucí orgánu péče o dítě. Poté, kdy na vlastní uši slyšely řev matky a stížnosti sousedů, podalo OPD dne 17. 4. 2000 znovu návrh na předběžné opatření, kterému bylo tentokrát vyhověno. Pro Ríšu znamenalo umístění do známého prostředí dětského domova skutečnou záchranu.
Šťastně dopadl případ čtrnáctileté dívky, svěřené do výchovy manžela matky poté, kdy matka nebyla schopna o ni pro psychiatrické onemocnění pečovat. Otčím ji však začal od dvanácti let sexuálně obtěžovat. Vždy večer přicházel do jejího pokoje, osahával ji a ujišťoval, že jednou budou žít jako muž a žena, že si na ni počká. Dívka se bála nejen budoucnosti, ale i každého dalšího večera. Jen v náznacích si postěžovala bratru matky, který se obrátil na brněnskou pobočku Fondu ohrožených dětí. Šetřením bylo podezření potvrzeno, proto fond požádal okresní úřad o předběžné opatření na svěření dívky do péče matčina bratra, který věc oznámil a nechtěl, aby neteř skončila v ústavu. OPD i soud našemu návrhu vyhověli, a tak vzápětí po oznámení už mohla dívka klidně usínat.

 

Jak pomoci týraným dětem?

 

- Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.

 

-Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci.

 

-Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii. Prověřují se i anonymní oznámení. Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba Fond ohrožených dětí nebo nadaci Naše dítě.

 

 

-Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.
 

-Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.

 

-Nevíte-li si rady, kontaktujte odborníky a ujistěte se, zda situace, kterou sledujete je, anebo není normální.

 
15 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Lobo Negro 20:24 04.06.2013
Kdyby to bylo za komunistů, že matka se svými dětmi nešla k doktorovi, nebo nedej bože kdyby se jen pokusila zapřít jejich existenci, hned by jí děti vzali a nikdo by nečekal několik let! Tohle je vizitka naší vlády, nejen společnosti!